𝟴𝟬 𝗹𝗲𝘁 𝗼𝗱 𝗸𝗼𝗻𝗰𝗲 𝗱𝗿𝘂𝗵é 𝘀𝘃ě𝘁𝗼𝘃é 𝘃á𝗹𝗸𝘆

Martin Davídek fb

Když po půlnoci z 8. na 9. května 1945 v bývalém důstojnickém kasinu v Berlíně-Karlshorstu podepsal polní maršál Keitel, admirál von Friedeburg a za letectvo generálplukovník Stumpff bezpodmínečnou kapitulaci hitlerovského Německa do rukou sovětského maršála Georgije Konstantinoviče Žukova, podpisy pod oba dokumenty připojili zástupci všech spojenců. Spojených států amerických, Velké Británie, Sovětského svazu. Jako svědci aktům přihlíželi delegáti z Francie.

Druhá světová válka skončila.

Kapitulace byla podepsána nadvakrát. Den předtím, 7. května 1945 ve 2:41 hodin podepsal bezpodmínečnou kapitulaci Německa v Remeši německý generál Alfred Jodl vrchnímu veliteli vojsk západních spojenců, generálu Dwightu D. Eisenhowerovi.

V Berlíně, nad Reichstagem, vlála sovětská vlajka, ale bojovalo se samozřejmě dál. Oddíly nacistických fanatiků z jednotek SS, Volkssturmu či Hitlerjugend se odmítaly vzdát. Ještě před týdnem pro výstrahu věšeli v Berlíně i jinde civilisty, kteří odmítali bojovat proti závěrečné ofenzívě Sovětské armády. Bestialita proti vlastním lidem, spojená s fanatismem byla pro tyto jednotky typická. Města byla posetá mrtvolami, zničenou bojovou technikou, válka si vybírala zuřivou daň na civilistech, ženách, vojácích. Dělostřelecká palba, miny, tanky, v ruinách Berlína zuřila střelba v ulicích. Zranění, zbědovaní civilisté, hlad, nemoci a všudypřítomná smrt.

A do toho, v místech, kde boje již utichly, v ulicích hrající garmoška a křepčící sovětští vojáci, rozdávající z kotlů vojenské kuchyně vyhladovělým civilistům jídlo.

Němci měli šílený strach. Z rabování, násilí a odplaty.

Krutost, teror a brutalita, s níž Němci vyhlazovali slovanské národy po milionech nevinných lidí, v celé východní Evropě až po Moskvu, Leningrad, Stalingrad, Kursk, tisíce a tisíce vesnic a zničených měst, se nyní v podobě sovětských armád vrátily jako bumerang do středu samotné fašistické říše.

V Československu na konci války zažívala Praha krvavé dny povstání. V ulicích, na barikádách umírali civilisté. Vzepětí a odpor Prahy v poslední chvíli války provázelo odhodlání Pražanů setřást nenáviděné okupanty. A také strach. Nacisté byli v Československu dobře opevněni. Milionová Schörnerova armáda „Střed“ mohla do poslední chvíle doufat, že v české kotlině uhájí alespoň zbytky někdejší nacistické říše.

Po Ostravě, průmyslové metropoli Slezska, už bylo ale jasno. Armády 225 tisíců Rudoarmějců zde pod velením generálplukovníků Grečka a Moskalenka, generálporučíka letectva Ždanova a generálporučíka Gastiloviče rozbily silně opevněné německé formace a postupovaly dál do vnitrozemí. Ostravsko-opavská operace probíhala několik měsíců a osvobození proběhlo za cenu strašlivých obětí. Padlo zde 24 tisíc vojáků Rudé armády a 89 tisíc bylo zraněno. Do bojů zasáhly naše jednotky. Československá tanková brigáda zde statečně, ve spolupráci s místními, město od města, dům od domu, osvobozovala Ostravu.

Praha volala o pomoc. Ve městě vyrostlo přes 1600 barikád. Povstalci byli rozhodnutí skončit s Říší. Z východu a severu postupovaly sovětské armády, ze západu k Praze mířil americký generál Patton. Prahu ale stále ovládali Němci. Pražské povstání v Němci silně obsazeném hlavním městě nakonec vojensky podpořil Vlasov. Dvojí zrádce, velitel ROA, ruské „osvobozenecké“ armády, složené ze zajatců, příslušníků SS, bojující na straně Němců. Formace, proslulá bestialitou během Varšavského povstání, ke konci války začleněná pod milionovou Schörnerovu armádní skupinu „Střed“ v Čechách a na Moravě. Vlasov během povstání lavíroval. Pod Schörnerem měla jeho armáda brzdit postup Rudé armády, ale poté, co Hitler, Goebbles a další nacisté spáchali sebevraždu, bylo jasné, že s válkou je konec. Vlasov si podporou povstání snažil zajistit přízeň Čechů a doufal v podporu Američanů. Ti jej nakonec, jako zrádce vydali Sovětům. Skončil tak jako jiní kolaboranti s nacistickým režimem. Oběšením.

Do Prahy dorazily sovětské tanky 9. května 1945. Příjezd 1. ukrajinského frontu maršála Koněva, 4. gardové tankové armády, kterou vedl Dmitrij Leljušenko, přes Krušné hory do Prahy přišel v časných ranních hodinách. Praha byla zachráněna.

𝟵. 𝗸𝘃ě𝘁𝗻𝗮 𝟭𝟵𝟰𝟱 𝗯𝘆𝗹𝗼 𝗽𝗼 𝘃á𝗹𝗰𝗲.

Světem zněl obrovský jásot.

V tisících městech světa lidé vyšli na ulice, tančili, objímali se. Radovali se. Skončila nejstrašnější válka v historii. Na filmových záznamech vidíme, jak lidé tančí a mávají, radují se a pláčou na ulicích měst. New York. Londýn. Paříž. Praha. Varšava. Moskva.

Bylo poraženo nepochopitelné zlo. Zhroutila se říše, řízená fanatiky. Osobnostmi, jejichž myšlení zformovaly zážitky z první světové války. Většina nacistických vůdců, Hitlerem, Goringem, Hessem počínaje, po velitele lágrů, vyhlazovacích jednotek, či velitelů Gestapa či SS byly nebezpečné a zvrácené osobnosti. Jejichž optiku zformovala zběsilost a zvrácenost první světové války a zákopů francouzské fronty. Hitler, odvržený vídeňský bezdomovec, ve válce fanatický voják a poslíček mezi zákopy. Po první světové válce policejní provokatér bez práce, který se k dělnické straně, která jej nakonec vynesla k moci, přidal původně jako špicl. Až úspěch jeho nenávistných protivládních tirád po bavorských putykách z něj udělal zastánce dělnické třídy. Jaká ironie.

Göring, letecké eso. Chladný, brutální, radikální vykonavatel příkazů Adolfa Hitlera. Obézní říšský maršál, narkoman, jehož Reichswerke Hermann Göring vytěžovala životy tisíců válečných zajatců. Zajatců, kteří umírali vyčerpáním v dolech, fabrikách a těžebních závodech po celém východě Evropy i Ruska. Rabování a krutý dril v jím ovládaných továrnách Göringovi vynesly miliardy říšských marek.

Hess, zvrácený ideolog hnutí a gefreiter od Verdunu, který v kriminále přiměl Hitlera napsat Main Kampf. Borman, manipulátor a dřívější radikál v čele násilnických tlup, odsouzený před válkou za vraždu učitele Kadowa. Psychopaté jako Heydrich, bestiální kat českého národa, kterého popravili čeští parašutisté. Goebbels, fanatik, zodpovědný za všudypřítomnou propagandu, jehož Vůdci do poslední chvíle oddaná manželka nakonec otrávila v berlínském bunkru všech šest svých dětí. Studeně, bezcitně, jako pravá nacistka, plnící stranický úkol.

A nakonec, K. H. Frank. Nacista, jehož úkolem bylo rozložit morálku Čechů, podrobit si národ a poté zotročený kmen připravit na osud vysídlenců někde za Uralem. Praha a další města měly být výstavními centry Německé říše. Poněmčená, obsazená za odměnu Říši příštími generacemi příslušníků NSDAP. Česká historie měla být vymazána a zapomenuta.

K. H. Franka jsme po válce pověsili sami. My, Češi.

Žádný norimberský proces. Jako vzkaz pro budoucnost, kterému je třeba dobře rozumět. Napříč věky.

𝗜𝗱𝗲𝗼𝗹𝗼𝗴𝗶𝗲 𝘇𝗹𝗮

Ideologie nacistů, stavící Němce, coby nadřazenou kastu vyvolených árijců nad ostatní národy světa slibovala Němcům, že Germáni s nacisty v čele ovládnou západní Evropu, podřídí si státy střední a východní Evropy a poté ovládnou rozsáhlá ruská území. Na nichž si podrobí stovky národů, vtisknou jim germánský řád a pravidla. Cestou naprosté poroby, ničení a nemilosrdného teroru. Vedoucí k otroctví. Nacisté svou teorii předvedli víc než dostatečně v koncentračních a zajateckých táborech. Továrnách na zbraně, kde umírali zajatci vyčerpáním, hladem a terorem po tisících. Zničení a podrobení slovanských národů, jak ve střední Evropě, tak ve vzdálených zemích Asie, mělo být pracovní metodou k vytvoření „nového životního prostoru“.

Říše nyní ležela v troskách.

Rusko, odvěký nepřítel teutonské říše a zároveň velkolepá kořist, které mělo tvořit Haushoferův „lebensraum“, životní prostor, nechávalo nyní během vojenské přehlídky potupně skládat standardy a insignie německých armád na Rudém náměstí. Idiotská vize bývalého bezdomovce a policejního provokatéra, ve které měly porobené a podrobené národy otročit pro věčnou slávu tisícileté říše, v čele s gigantickou Germanií, nyní ležela v rozvalinách Berlína. Z Němců se stal neopovrhovanější národ planety.

70 milionů mrtvých po celém světě.

Proč?

Klíčové slovo je 𝘭𝘦𝘣𝘦𝘯𝘴𝘳𝘢𝘶𝘮.

Rusko, jeho rozsáhlé prostory, nekonečné zdroje, obrovská rozloha a řídké osídlení láká západní invadery od nepaměti. Civilizace, která by dokázala ovládnout Rusko s jeho zdroji by se stala skutečně tisíciletou. Ale to se nikdy nestane.

𝗟á𝗴𝗿𝘆

Bude trvat několik týdnů a měsíců, kdy se dají na pochod miliony lidí. Německo má v Evropských zemích přes 2 miliony lidí. Vyhánějí je odevšad. Zároveň se začínají vracet lidé z lágrů. A do světa a filmových týdeníků začínají pronikat fotografie a záběry z německých koncentračních táborů. Lidé poprvé vidí pečlivě ukrývanou a děsivou skutečnost. Koncentrační tábory, mašinerie smrti, technologie pro masové a průmyslové vraždění lidí. Prováděná s děsivou německou efektivitou.

Až teprve tehdy si svět uvědomí, jakého zla se lidé navzájem proti sobě dopustili.

Kdo nebyl v Osvětimi, měl by jít.

Tak, aby si jednoduše dokázal představit hrůzu lidí, uvězněných v koncentračních táborech. V obrovských barácích obehnaných ostnaným drátem, spravovaných brutálními dozorci. Appelplatzem, kde lidé stáli hodiny v mrazech, za bití a řevu. Hlídaní ozbrojenci a štěkajícími psy. Z místa, odkud vede jediná cesta. Do kobky plynové komory, kde nazí, vyděšení lidé, zbavení důstojnosti čekají, až do uzavřené místnosti vpustí Cyklon B. Jejich mrtvá nahá těla pak naloží Sonnerkomando a odveze je ke spalovacím pecím.

Goebbels nazval tyto děsivé stroje na zabíjení „tábory určenými k převýchově protispolečenských živlů těmi nejhumánnějšími prostředky“.

Když nyní poslouchám hloupé řeči, relativizující oběti vojáků sovětských armád, odbojářů, partyzánů, lidí umučených v koncentračních a zajateckých táborech Třetí říše, nedovedu to pochopit. Ani nechci.

Po válce by lidé, pokoušející se umenšit skutečný obraz zkázy, ztráty lidskosti a brutality nacistického režimu ani nemukli. Obratem by viseli na nejbližších kandelábrech.

Dnes je to osmdesát let od konce této strašlivé války. A hlupáci, demiurgové, provokatéři a přiznejme si latentní, nebo skrytí nacisté se budou snažit relativizovat prožité hrůzy civilizace ve jménu staronových pořádků.

Historie učí, jak různé světovládné teorie končí v praxi.

Bestialitou. Absolutním zneužitím svěřené moci. Miliony mrtvých.

Nikdy na tohle nezapomeneme. A nikdy se nevzdáme.

Autor

sdílet na