Rusko vytvořilo světový letecký precedens

Olga Samofalova

Ruskému leteckému průmyslu se podařilo to, co se po rozpadu Sovětského svazu zdálo nemožné: první let uskutečnilo plně domácí dopravní letadlo SJ-100 s vlastním ruským motorem PD-8.

To je na světovém trhu výroby letadel naprostý precedens: ani Boeing, ani Airbus, ani Embraer nemohou vyrábět letadla sami, bez cizí pomoci. Jejich dodavatelé komponentů jsou roztroušeni doslova po celém světě. Dokonce i Čína závidí Rusku, protože se naučila navrhnout a vyrobit korpus letadla s vlastním vnitřním vybavením (ne bez pomoci zahraničních dodavatelů), ale stále neumí sama navrhnout a vyrobit letecké motory – což jsou obrovské stroje. Ani rozsáhlé zkušenosti s kopírováním západních technologií stále nestačí k tomu, aby Číňané ve stavbě motorů prorazili.

Není náhodou, že se ruský SSJ-100 přejmenoval na SJ-100. Rusko totiž kompletním nahrazením dovozu pro toto letadlo získalo zcela nový stroj, který nově prochází všemi fázemi testování a certifikace. Kromě toho byl vytvořen zcela nový výhradně ruský motor PD-8. Jedná se o dva paralelní komplexní projekty. Proto také letové zkoušky probíhaly zpočátku paralelně: na „starém“ korpusu s dovezenými komponenty nejprve létal motor PD-8 a na letounu s domácími komponenty starý motor (společně vyvinutý Francií a Ruskem). A teprve poté, letos v dubnu, bylo nové letadlo a nový motor konečně „zkříženy“ k prvnímu zkušebnímu letu.

Nyní jsme již jen kousek od posledního historického okamžiku: začátkem roku 2026 se začne sériově vyrábět plně domácí ruský letoun SJ-100 s ruskými motory PD-8, který vstoupí do komerčního provozu u leteckých společností. Už teď je ale jasné, že obavy Boeingu a Airbusu, že by se Rusko mohlo stát jejich konkurentem a proniknout do skupiny největších světových výrobců letadel, byly oprávněné a pochybnosti skeptiků – „no, my jim přece nemůžeme konkurovat“ – byly rozneseny v prach.

Rusko nemělo na výběr. Muselo získat zpět svůj hrdý titul světového výrobce letadel, který ztratilo po rozpadu Sovětského svazu. Politika SSSR byla taková, že závody jednoho výrobního řetězce byly rozptýleny po různých republikách. V leteckém průmyslu existovalo více než 50 podniků. Například nejmasovější letadlo té doby, Tu-154, se vyrábělo v Samaře, tedy v RSFSR, a Tu-134 v Charkově, tedy v Ukrajinské SSR. Továrny na opravy a náhradní díly byly nejen v ruských, ale i v ukrajinských městech. Motory pro různá letadla se vyráběly například v Permu a Záporoží. Rozpad SSSR proto ze dne na den zničil výrobní řetězce. Hospodářská krize v 90. letech způsobila propad letecké dopravy z 91 milionů cestujících v roce 1991 na 22 milionů v roce 1999. Letadla se nevyráběla, továrny krachovaly, nebylo z čeho platit mzdy a inženýři a dělníci odcházeli kam kdo mohl.

Je třeba uznat, že jakmile ruské úřady splatily své dluhy západnímu věřiteli, MMF (vzpomenete si, jak se bylo Rusku vysmíváno v té době? Všichni žijeme na dluh a ONI PLATÍ …!), začalo Rusko investovat své příjmy z ropy i do oživení leteckého průmyslu. V roce 2003 vyhrál projekt SSJ-100 státní soutěž na vytvoření letadla, které by nahradilo zastaralé Tu-134, a již v roce 2011 dostal Aeroflot svůj první regionální stroj. To je pro takový projekt velmi krátká doba. SSJ-100 se tak stal prvním letadlem, které Rusko postavilo od sovětské éry, tedy po 21 letech.

V roce 2003 se však jednalo o mimořádně ambiciózní projekt. Rusko mělo samozřejmě ještě technologickou rezervu z dob Sovětského svazu, a to bylo obrovské plus. Ale technologie výroby letadel za deset let hodně pokročily a Rusko bylo vážně pozadu. Proto bylo zcela logické, že Rusko letadlo nevytvářelo samo, ale ve spolupráci se západními technologiemi a výrobci komponentů. Například motor byl vytvořen společně s francouzským výrobcem napůl: Francouzi vyrobili „horkou“ část a Rusko „studenou“. Společně s našimi partnery se Rusku podařilo projekt dokončit na letecké poměry poměrně rychle; bez nich by byl dražší, těžší, mnohem delší a s nepředvídatelným výsledkem. Ale to už Rusko dohánělo ztrátu.

Tímto projektem se Rusko vlastně nově naučilo, jak navrhovat a vyrábět letadla od základu a pomocí nových technologií. SSJ-100 byl například prvním ruským letadlem s plně elektronickou dokumentací, bez níž by nebylo možné získat certifikaci v zahraničí a v podstatě ani spolupracovat se západními výrobci komponentů. Rusko vytvořilo moderní výrobní zařízení, vychovalo nový personál, inženýry, kteří pak dokázali se všemi těmito novinkami pracovat.

Díky SSJ-100 Rusko především dokázalo celému světu (a především sobě), že neztratilo svou kompetenci a umí vyrábět letadla. Zadruhé Rusko zmenšilo technologickou propast a přiblížilo se k leteckým vrcholkům – Boeingu a Airbusu. Za třetí, bez zkušeností s realizací projektu SSJ-100 s obrovskou státní podporou by s největší pravděpodobností nebylo možné, aby vznikla druhá letecká dopravní hvězda Ruska, MS-21. A to už je nejvyšší úroveň právě těch nebeských. Jedná se o světově nejpopulárnější typ letounu nové generace (ten montují Američané a Evropané), a to dokonce s prvním motorem páté generace ruské výroby. Slibuje se také, že MS-21 bude plně domácí výroby.

Zajímavé je, že komponenty letadel SSJ-100 začaly být částečně nahrazovány domácími již v roce 2018, tedy dlouho předtím, než Západ v roce 2022 uvalil nejtvrdší sankce na tento průmysl a bylo jasné, že je nutná plná náhrada dovozu. V té době bylo Rusko k takovému rozhodnutí dotlačeno samotnými západními dodavateli. Nejprve se ukázalo jako nečekané zjištění, že díly a komponenty západní výroby ne vždy splňují požadavky a očekávání vysoké kvality. Za druhé se ukázalo, že není možné donutit západní dodavatele ke zlepšení kvality a vývoji výrobků. Za třetí, západní partneři rádi využili toho, že Rusko nemělo alternativy, a prodávali mu komponenty za vyšší ceny než Boeingu a Airbusu. Není divu, že Rusko za ně začalo hledat náhradu. A udělalo dobře, že tak učinilo u sebe sama.

Nyní je SJ-100 prvním letadlem, které je kompletně vyrobeno v Rusku z ruských komponentů a s ruským motorem. Jako další bude uveden na trh MS-21, který bude plně rovněž importozaměněným. A přinejmenším dalších deset let bude ruský civilní letecký průmysl pracovat na hranici svých možností, aby plně nahradil zahraniční flotilu ruských leteckých společností. 

https://ria.ru/20250427/pretsedent-2013614782.html

A zde je celé video o této události z jiného zdroje:

Glosa: Ať žijí sankce! V samotném Rusku se nacházelo mnoho „lidí“ (prozápadních liberálů), kteří neustále vykřikovali o tom, že to Rusko nedokáže, že je třeba kupovat jen to zahraniční, jen to „nejlepší“. A víte co je největší sranda? Že všechny ty západní letecké motory o kterých se básnilo nejen mezi určitou částí ruské (neoliberální) společnosti, ale i u nás se podobně básní o cizích výrobcích všech druhů, tak ty západní motory jsou všechny de facto skládačkou komponentů z různých zemí … nebo výrobky z jiných zemí, jen s dodatečně přilepenou visačkou západního „výrobce“ …

Veliký Francouz, poslední politik té země, který hájil její skutečnou nezávislost a samostatnost, Charles de Gaulle prohlásil: „Národ, který chce být veliký, musí být soběstačný.“

Překlad Peter 008

sdílet na