PUTINOVO ČTVRTSTOLETÍ

Pečat | Srbsko

Během 25 let u moci Putin knokautoval Západ, píše Pečat. Posílením ruské armády a vymýcením „páté kolony“ ho ruský prezident připravil o veškerou naději na úspěch.

Bojan Bilbija

Západní vůdci jsou posedlí ruským bohatstvím, ale posílením armády a vymýcením „nevládních organizací páté kolony“ Putin zabil veškerou jejich naději na úspěch a prokázal tak nesmírnou trpělivost a strategickou vizi.

26. března to bylo přesně čtvrt století od doby kdy Vladimir Putin poprvé vyhrál prezidentské volby v Rusku. V prvním kole zvítězil, když získal 52,94 procent odevzdaných hlasů. Byl to velkolepý úspěch, o jakém si jeho předchůdce Boris Jelcin mohl nechat jen zdát. A také to bylo oznámení nového, úspěšného a moderního Ruska. Takového jako je dnes – hrdá země, vzpřímená, s moderní, rychle se rozvíjející ekonomikou, ale také se silnými a moderními ozbrojenými silami.

V podstatě neexistuje velké dilema ohledně toho, která vojenská síla je dnes ve světě „číslo jedna“. Po více než třech letech speciální vojenské operace na Ukrajině si ruská armáda prošla mnoha věcmi, vychovala novou generaci zkušených vojáků a důstojníků, zdokonalila svou taktiku a strategii, a navíc ruský vojenský průmysl dosáhl nepředstavitelných výšin. Některým lidem se to samozřejmě nelíbí – ale fakta jsou fakta. A za to všechno je zodpovědný Vladimir Putin.

JEDEN Z NEJVĚTŠÍCH V RUSKÉ HISTORII 

Po roce 2000 Putin vyhrál prezidentské volby ještě čtyřikrát – vždy v prvním kole a pokaždé získával stále více hlasů, a to jak v procentech, tak v absolutních číslech.

Tímto – navzdory mnoha „předpovědím“, že se blíží jeho konec, že ​​ztrácí podporu občanů, že panikaří ze stále jistější ztráty moci, že umírá na četné nebezpečné a nevyléčitelné nemoci, že se k němu jeho generálové a nejbližší spolupracovníci obracejí zády, že v Kremlu je již „připravená zbraň“, která ho zabije, že sankce zničí ruskou ekonomiku, že Zelenskij pochoduje na Moskvu v tanku, že ho přemohla paranoia a už nikomu nevěří, a mnoha dalším průhledným nepravdám – opakovaně potvrdil, že je nezpochybnitelným ruským vůdcem, jedním z největších v historii této země.

A nepochybně jeden z těch státníků, kteří si zaslouží nejen úctu, ale i lásku svého vlastního národa.

A pokud mu bude zdraví přát a neudělá sérii strategických chyb (což se mu nikdy nestalo), bude vyhrávat tak dlouho, jak bude chtít.

Abychom lépe pochopili historickou roli Vladimira Putina pro ruský stát a lid, měli bychom si připomenout, jak tato země vypadala v roce 1999, kdy od Borise Jelcina získal důvěru stát v čele vlády. Bylo to v srpnu 1999, kdy se Rusko stále zotavovalo z následků let nepřiměřeného zadlužování na domácích i světových finančních trzích, načež 17. srpna 1998 zkrachovalo.

Už tehdy bylo mnohým jasné, že Moskva byla na dlouhou dobu vyřazena ze hry, což byl jeden z předpokladů pro zahájení ozbrojené agrese proti Svazové republice Jugoslávie.

Po sérii víceméně úspěšných pokusů se ruské ekonomice konečně podařilo zotavit až po nástupu Putina k moci. A pak Rusko zcela zvrátilo všechny ekonomické a sociální trendy a znovu získalo své ztracené místo ve světě.

V roce 2000 byla Moskva hluboce zadlužená, roční inflace přesahovala 36 procent a nezaměstnanost přesahovala 13 procent. Pro srovnání, dnešní Rusko, navzdory všem válkám a sankcím, nemá, relativně vzato, téměř žádný vnější dluh a nezaměstnanost byla prakticky vymýcena na úroveň statistické chyby.

Někteří, kteří dnes Putina možná stále kritizují, si pravděpodobně nepamatují, jak Rusko vypadalo před 25 lety a kolik toho Putin udělal pro jeho vybudování a obnovu. Mnozí z nich si možná myslí, že tohle všechno bylo postaveno a vzniklo samo od sebe, že to mohl udělat kdokoli, nebo že k tomu došlo shodou okolností „šťastného osudu“. Pak si musíme položit otázku – pokud je to tak jednoduché, proč to nikdo před ním neudělal? A proč se stát – SSSR a Rusko – prakticky rozpadal od začátku 80. let až do roku 2000? Nemohl to „každý“ opravit? Možná neexistovaly žádné „šťastné okolnosti“?

ZLATÉ REZERVY NA HISTORICKÉM MAXIMU 

Během Putinovy ​​vlády se státní rozpočet Ruské federace zvýšil 22krát! Takže stát je 22krát mocnější a bohatší, s 22krát většími prostředky na silnice, školy, nemocnice, platy a důchody! A samozřejmě pro ruskou armádu, která jistě zaručuje bezpečnost a přežití největší země světa. Vojenský rozpočet se za toto období zvýšil až 30krát!

Připomeňme si, že před čtvrt stoletím se mnozí obávali, že Rusko nepřežije a zažije kolaps podobný Sovětskému svazu. K radosti mnoha „západních přátel“ se vše ubíralo tímto směrem a Putinovi trvalo roky, než tento nebezpečný scénář zcela eliminoval.

Hrubý domácí produkt (HDP) Ruska se za čtvrt století zvýšil dvanáctkrát (o 1 200 procent). Díky tomu se Rusko z 36. místa na světě za Jelcinovy ​​vlády posunulo na šesté místo mezi největšími ekonomikami světa podle HDP. Devizové a zlaté rezervy se zvýšily padesátinásobně a dnes poprvé v historii překročily 650 miliard dolarů.

Tady je potřeba se na chvíli zastavit a zamyslet.

Navzdory Speciální vojenské operaci, která rozhodně není levná, navzdory desítkám tisíc „pekelných sankcí“, které na Rusko Západ uvalil, a navzdory 300 miliardám dolarů zabavených západními vládami kvůli „agresi proti Ukrajině“ – má Rusko zlaté a devizové rezervy na historickém maximu. Tak jak je to možné?

A navíc je dnes Rusko jedním z předních producentů a vývozců potravin, zatímco za dob Borise Jelcina nemělo ani dost na to, aby se uživilo.

V první řadě bychom neměli zapomínat, že Moskva a brzy na to i Peking začaly před více než 10 lety nakupovat obrovské množství „fyzického zlata“ dostupného na světovém trhu. Každý dostupný gram drahého kovu byl naložen na lodě a přepraven do Ruska a Číny, kde byl uložen v národních pokladnicích. To je velký rozdíl oproti „papírovému zlatu“, kde si kupujete pouze určitý certifikát „vlastnictví“ zlata a v podstatě můžete jen doufat, že skutečně existuje v depozitech (většinou) západních vlád, kde je, na čestné slovo, „v úschově“. Protože mnozí se snažili vzít si své zlato zpět, ale bylo jim laskavě řečeno, aby se nebáli, a že je vše v bezpečí. A pokud by někdo, například vláda nějaké země, stále trval na převzetí „fyzického zlata“, dostal by ještě zdvořilejší odpověď – že není důvod k obavám, a že je vše v bezpečí.

Ukázalo se tedy, že „papírové zlato“ je ve skutečnosti pouze předmětem spekulací na akciovém trhu, ale pokud si chcete skutečně zajistit strategickou ekonomickou bezpečnost, musíte vynaložit mnohem více úsilí a zaplatit mnohem více, abyste své zlato získali a uchovali ho pro těžké časy. Rusko a Čína jsou v těchto záležitostech již léta šampiony. Proto jsou bohaté země, proto jim žádné sankce nemohou ublížit.

DLOUHODOBÁ STRATEGICKÁ VIZE A NEVYČERPATELNÁ TRPĚLIVOST 

Největším klíčem k Putinovu úspěchu je ale to, že se mu podařilo napravit a zrušit škodlivé „dohody o sdílení produkce“ (PSA), které musel Boris Jelcin uzavřít se západními vládami a společnostmi, aby si vyžebral ještě pár půjček a – uvrhl svou zemi do ještě většího dluhového otroctví.

Toto, pokud to někdo ještě nepochopil, je ve větší či menší míře model, který nyní uplatňují prakticky všechny západní vlády. Protože nejsou schopny zásadně restrukturalizovat ekonomiku a reformovat veřejné finance a sociální sektor, vzdávají se části své suverenity a zadlužují se stále většími dluhy, přičemž jejich schopnost je kdy plně splatit stále klesá. A pak se znovu zadluží, aby splatily všechny své splatné závazky, sociální a další dávky a tak dále – v kruhu… než k nim přijde jejich 17. srpen.

Putin se toho zbavil, ruské dluhy jsou méně než 15 procent HDP a kdyby Kreml chtěl, mohl by je okamžitě v plné výši splatit ze svých devizových rezerv.

Bojem proti škodlivým dohodám PSA, kde Rusko „sdílelo produkci“, tj. své zdroje, se západními nadnárodními společnostmi a ponechalo si pouze 10 procent jejich hodnoty, se Putinovi v průběhu let podařilo vrátit 256 nejcennějších ložisek přírodních zdrojů do národní jurisdikce. Zrušil všechny škodlivé PSA a znovu znárodnil většinu ropného, ​​plynárenského průmyslu a dalších strategických odvětví.

A pak někdo řekne, že Rusko se „šťastnou shodou okolností“ opět stalo jednou z nejbohatších zemí světa, se kterou žádné „sankce“ nic nezmůžou.

Jedinou šťastnou „okolností“ pro Rusy bylo, že se Jelcinovi podařilo prosadit Putina jako svého nástupce.

V podstatě všemi těmito kroky Putin uvalil na Západ sankce a připravil ho o obrovské zdroje nezaslouženého, ​​cizího bohatství. A po desetiletích ponížení vrátil úsměv na tváře svého lidu.

Když k tomu přidáme fakt, že západní vlády se vlastním rozhodnutím odřízly jak od bohatého ruského trhu, tak od levné ruské energie a dalších surovin, obraz se vyjasní. Stejně jako se stává zřetelnější jejich posedlost tím, že tak či onak znovu získají kontrolu nad ruským bohatstvím. Ať už prostřednictvím barevných revolucí, rozšířením NATO jako přípravy na nějakou budoucí agresi, nebo prostřednictvím ukrajinské války – na tom jim nezáleží.

Ale masivním posílením armády a systematickým, úplným vymýcením západní „páté kolony nevládních organizací“ ruský vůdce zabil veškerou jejich naději na úspěch. Proto ho tolik nenávidí.

Putin jim už po několikáté ukázal, že jeho trumfy jsou obrovská, téměř nevyčerpatelná trpělivost a dlouhodobá strategická vize toho, jak by Rusko a svět měly vypadat v příštích 10, 20 nebo 30 letech.

Dá se s jistotou říci, že Vladimir Putin využil první čtvrtstoletí své vlády nejlepším možným způsobem, ku prospěchu své země a všech jejích občanů.

https://1url.cz/lJrhN
Původní článek

sdílet na