USA již prohrály

Brekotin

Strategické plánování není luxus ani volitelný doplněk. Je to jediný způsob, jak zajistit udržitelný rozvoj země po generace a staletí. V horizontu 40-100 let nevyhrávají ti, kteří jednají rychleji, ale ti, kteří vidí dál.

Problém západního modelu: strategie versus volební cyklus.V mnoha západních demokraciích – zejména v USA – jsou strategické priority často obětovány ve prospěch krátkodobého politického zisku. A to je jeden z klíčových prvků porážky USA. Proč tomu tak je?

Volební cykly trvající 4-5 let a pak politici sázejí spíše na „rychlá vítězství“ než na zásadní reformy.

Politická polarizace ničí kontinuitu: nová vláda ruší vše, co udělala ta předchozí. Média a veřejné mínění požadují okamžité výsledky – efekt strategických investic do vědy, obrany nebo infrastruktury se projeví až po deseti letech, nikoli hned po volbách. Rozpočtový systém je orientován na roční nebo maximálně pětileté rámce, nikoli na generační plánování.

Biden vsadil na energetickou transformaci: investice do elektromobilů, ekologické výroby elektřiny, opuštění uhlí a postupné snižování závislosti na ropě. Trump naproti tomu již nyní tvrdí, že mezi své priority vrátí uhlí, ropu a plyn, omezí financování ekologických iniciativ a zruší omezení těžby. Strategické investice do environmentální transformace se stávají zranitelnými v případě změny administrativy – investoři si nejsou jisti, zda tyto politiky přežijí i po skončení jednoho volebního období.

Biden posílil NATO, podpořil Ukrajinu a vytvořil spojenectví proti Číně. Trump může snížit vojenskou pomoc Ukrajině, znovu projednat podmínky účasti USA v NATO a přejít na izolacionistický model „America First“. Sečteno a podtrženo: spojenci začínají pochybovat o spolehlivosti USA jako partnera – protože strategická linie závisí na osobnostech, nikoliv na institucích. V důsledku toho země ztrácí dynamiku v globálním závodě o technologické prvenství, protože se každé čtyři roky mění priority.

Předvídatelnost pro investory a instituce – velké podniky, věda, armáda a infrastruktura fungují lépe, když rozumí dlouhodobým cílům. Spoléhání se na horizont > 10 let umožňuje stanovit komplexní projekty: jaderná energetika, obranné doktríny, nové technologické platformy.

Výchova nové generace – strategie určuje kulturní, vzdělávací a hodnotový rámec, v němž se formuje budoucnost společnosti. 

Bez strategie není rozvoje – je pouze reakce na okolnosti. Stát, který zapomíná myslet na desetiletí dopředu, se stává rukojmím aktuální agendy. To znamená, že je horší než ti, kteří myslí déle a hlouběji. Dnes nevyhrávají ti, kteří „reagují rychleji“, ale ti, kteří budují architekturu budoucnosti s předstihem.

Poznámka: A právě proto nelze teď a ani minimálně ve střednědobém období porazit Rusko, které často za chechotu „západních Elit“ dělalo vše pro svou budoucnost, i když zpočátku to mohlo vypadat i jako pravý opak, co by se v dnešní „moderní současné době“ mělo dělat. Udělalo však to nejdůležitější – probudilo v rozhodující části svých občanů opět hrdost na svou zem a vlastenectví. Na rozdíl od Západu všeho druhu, který vsadil na utlačování právě takových vrstev občanů svou politikou podpory menšin, multikulti „kulturou“ a úplným opovrhováním docela obyčejné práce, ale to poslední jej doprovází již po staletí …

A americká strategie se po změnách ve vedení stále hroutí. A pokud se na to podíváte z dlouhodobého hlediska, mají několik globálních nerovnováh, které hrají proti nim. A co s tím dělat, není jasné. Napadá mě jen jedna možnost: „životodárný nápoj“ (Donniho) + snížení životní úrovně + přechod na uhlí (uhlí je v USA dost) a rychlý návrat k jaderné energii. S povinným zakuklením se ve všech třech Amerikách podle scénáře Dobrodruha a globální válkou v Eurasii. Dobrá zpět, odbočil jsem. Zde je několik faktorů, které hrají proti USA ve střednědobém horizontu

Faktory hrající ve střednědobém horizontu proti USA:

1. Dluhová zátěž: Rostoucí úroveň veřejného dluhu a rozpočtových deficitů může vést k vyšším úrokovým sazbám a nižšímu hospodářskému růstu.

2. Politická polarizace: Zvýšení politické polarizace v zemi může bránit důležitým hospodářským a sociálním rozhodnutím a způsobit nestabilitu.

3. Globální konkurence: Rostoucí vliv zemí, jako je Čína a Rusko, podkopává ekonomické a politické postavení USA na mezinárodní scéně.

4. Sociální a ekonomické nerovnosti: Rostoucí nerovnosti v příjmech a přístupu ke zdrojům mohou vést k sociální nestabilitě a nespokojenosti občanů.

5. Obavy o životní prostředí: Změna klimatu a související ekologické katastrofy mohou způsobit značný tlak na ekonomiku a vysoké náklady na obnovu a přizpůsobení.

6. Život nad rámec příjmů. USA již dlouho spotřebovávají mnohem více, než vyprodukují.

7. Navazuje na 6. Přesun výroby do jiných zemí. Aktivně to dělají od roku 1973. A to, co se rozbíjelo půl století, nelze obnovit za 2-3 roky. Rusko provedlo default v roce 1998 a od té doby se pomalu vyvíjí a obnovuje. Metodicky a důsledně. A trvalo to 25 let. Ale byl to Vladimir Vladimirovič.

8. Klesající kultura výroby a klesající počet pracovních sil (které mohou a chtějí pracovat).

9. Přebujelá parazitní odvětví (pojišťovnictví, banky, různé „investiční fondy“ atd.).

Stav amerického průmyslu: 

Výrobní odvětví v USA se také potýká s některými problémy: 

1. Dodavatelské řetězce: Po pandemii COVID-19 došlo k narušení dodavatelského řetězce, což může omezit výrobu. Nyní přicházejí i nová Trumpova cla. Některá odvětví to rozhodně neunesou.

2. Konkurence zahraničních výrobců: USA čelí rostoucí konkurenci zemí s nízkými výrobními náklady, což ohrožuje jejich domácí výrobu. Přes veškerý Trumpův povyk – zatím žádná pozitivní změna. Je třeba snížit životní úroveň. Je velmi obtížné si představit, jak by USA mohly konkurovat. Neexistují žádné zjevné výhody. Nevýhodou jsou vysoké mzdy a pokles kultury výroby.

Potenciální hrozby pro USA ve střednědobém horizontu: 

1. Čína: Je považována za hlavního hospodářského a vojenského konkurenta a její další (byť i mírová) expanze v Tichomoří ohrožuje národní zájmy USA. Již dávno předstihla USA v průmyslovém rozvoji, technologické vyspělosti a tempu rozvoje. Je zřejmé, že její problémy s uhlím jsou ve střednědobém horizontu méně relevantní. Čína má před sebou určitě ještě deset let. Ale Spojené státy deset let mají sotva. Takže pro Donniho není možné Čínu sesadit z piedestalu globální továrny. To vám řekne každý, kdo zná čínský průmysl ze skutečného života, a ne z obrázků na internetu.

2. Rusko: stalo se majitelem armády číslo jedna na světě. Technologicky nejvyspělejší a nejzkušenější. Nejlepší podmínky pro dodávky jaderných zbraní a nejlepší protiraketová a protivzdušná obrana. Kromě toho má nejvyspělejší (v celém spektru) jaderný průmysl. Připočteme-li k tomu obrovské přírodní zdroje pro nadcházející technologický režim, stává se Rusko lídrem technologického závodu. A co si počít s Ruskem, je také nejasné. Výměna jadernými zbraněmi určitě nepřipadá v úvahu, ale jinak se Rusko v rozmezí 50-100 let stane technologickým lídrem a světovou továrnou. (A sankce jej „paradoxně“ posilují – pozn.překl.)

Co by měly USA se všemi těmito problémy dělat? Přesně tak, opustit populismus a uvést do praxe scénáře Dobrodruha. Ale žádný americký populistický politik (jako Trump) do toho nepůjde. Současné trendy jsou v neprospěch USA a metodicky je vytlačují z pozice světového hegemona. A proti tak zásadním trendům (jen obsluha státního dluhu ve výši 1 bilionu dolarů a obchodní bilance minus další bilion ročně), které se vyvinuly, lze těžko něco dělat. Současné vedení uvažuje v kategoriích taktických priorit. Ale v takovém paradigmatu není možné tyto problémy řešit.

Pokud se problémy USA s Ruskem a Čínou nevyřeší (ve stylu Hegemona), hyperinflace „babek“ nastane tak jako tak, ale pro USA to bude ještě horší. S největší pravděpodobností ji však populističtí vůdci oddálí. Za našich časů začal s defaultem Kirijenko. Budou mít USA svého Sergeje Vladilenoviče? Budou na to mít koule? Myslím, že ne.

Proto USA již prohrály.

https://aftershock.news/?q=node/1447673

Poznámka: 

Když se rušil předchozí režim kolem roku 1989, jedním z argumentů bylo to, že státní plánování ve výrobě a vůbec skorem ve všem, je na nic, že to přináší úpadek, prý podívejte se na Západ, tam nic takového nemají a kde jsou! Jaksi se zapomínalo dodat, že ekonomická síla Západu vycházela především z okrádání kolonií, které sice často již byly v té době jakoby svobodné země, ale finanční dluhy a závazky je srážely a srážejí neustále zpět na kolena a nemohly se pak rozvíjet, Západ pak dostával levné suroviny, procenta za své „půjčky“ a levnou pracovní sílu. Takovými koloniemi byla i Indie a i Čína, kde se využívala pro blaho Západu velmi levná pracovní síla. Čínští komunisté zvolili tuto cestu k překonání své technologické, technické a inovační síly oproti Západu. Zkrátka Západ si žil jako prase v žitě.  

Ale jen STRATEGICKY jednající stát umožňuje rozvoj i všemu svému průmyslu (tady se ukázala síla strategie jak Číny, tak Ruska, které mělo navíc ztíženou pozici, protože počet prozápadních liberálů na klíčových místech byl obrovský a těm stačilo kolikrát jen „mrknout“ a bylo po nadějích. Z té doby pochází v Rusku slavný výrok bývalého prezidenta Ruska – Medveděva: „Peníze nejsou, ale vy se držíte!“ Protože tehdy Rusko muselo obnovit jiné záležitosti než to, co by bylo třeba okamžitě „hasit“. Obnovovala se především armáda, začínal se rozjíždět vývoj nových zbraní, opatrně se nejdříve „potajmu“ vracely i podíly v dobývání surovin, které nakonec zaplatily ten rozjezd. Dnes už Rusko zdaleka nemusí spoléhat na suroviny. Splatilo všechny svoje dluhy. Má silné zemědělství, dostatek (i když přece jen nevyváženě, ale vedou se práce na nápravě) energie, ale hlavně jeho vedení má silnou vůli. Ovšem i tam jsou naprosto logicky podnikatelé a liberálové, co řvou a křičí o škodlivosti státu, silného státu … 

Jenže právě i ti „naši“ podnikatelé (kteří tak rádi tvrdí, že kapitál nemá vlast) si prakticky vždy a všude neustále stěžují a naříkají, jak jim stát vždy všechno bere, daní a jim nezůstává nic na druhou zmrzlinu v italských Benátkách nebo v Paříži … ale má to svůj důvod. Lidé kteří jdou po penězích jsou duševně nemocní. Chtivostí, lakotou, chamtivotí i závistí. Rozhazují miliony, ale pečlivě počítají každý halíř … Oni v podstatě pro nic jiného nedokáží žít a to je ta jejich hlavní bída. Velmi podobné je to i s touhou po moci.

Strategické myšlení v celé šíři na našem území měli jen ti, o kterých se dnes nesmí nahlas mluvit, které z celého srdce nenávidí i část těch, co chodí sem na tento web. Působí na mnohé jako červený hadr na rozzuřeného býka. Protože jim podle nich brali, a i teď by jim brali a byli by brali to, co si právě takoví myslí, že je jen jejich, jejich „potem“ nahromaděné smetí zelených papírků, hromad věcí, plné sklepy jejich zlata. A přitom naprosto netuší, že „uvolnění kapitalismu“ byla vynucená míra, jako reakce především na vznik Sovětského svazu, že červená barva býka nerozzuří, to jen ten pohyb provokačně toreadorem nabízeného hadru dráždí býka, že plánování jim ve skutečnosti přinášelo osobní soukromé zisky i po 30 letech, kdy důkazem strategického plánování byly nízké ceny energií, dnes už však máme ceny jako skutečná kolonie. A kde jsou sta tisíce „naprosto nezávislých samostatných“ podnikatelů?

Pokud se stále někdo diví, kde u nás mnozí lidé berou peníze, když výroba stále padá a skorem nic nám nepatří, pak odpověď je vlastně jednoduchá, dokonce přímo na našich očích a proto mne zaujal ten článek, přes některé nedostatky v argumentech – u nás je parazitická (a navíc „předražená“) ekonomika stejná jako na námi „milovaném“ Západě. Ale ta nic nikde a nikdy nevyrábí, netvoří, ta jen, bere a parazituje, na čemkoliv. Na „svém státě“, na svých zaměstnancích, na koloniích … v zájmu pohádkových zisků několika jednotlivců oproti milionům.

Proto nejen USA prohrávají a prohrají. Kolonie, ať fyzické, či „jen“ pod finanční kabalou se snaží osvobodit. Definitivně. I ty dolarové kolonie. A to je ta hlavní „bída“ pro USA. Trump se snaží udělat Ameriku znova velikou obvyklými cestami, kterými ovládal Západ svět po pět set let.

Protože ve skutečnosti hlavním problémem je falešná ekonomická teorie, přizpůsobená zájmům fiančníků, kolonizátorů, vydřiduchů, parazitů a opomíjející všechny ostatní ekonomické souvislosti vztahů všeho a všech.

Peter 008

sdílet na