Justice plná omylů. Komentář Štěpána Chába

Foto: Se svolením Víta Rakušana

Česká justice s velkou slávou oznámila, že se opět chystá zasáhnout do předvolebního boje. Na přelomu května a června se s velkou parádou otevře již legendární a mýty opředený nemrtvý – kauza Čapí hnízdo, kde předmětem soudního zevlování na hranici příčetnosti je dotace 50 milionů na rozjezd jedné pitomé farmy. Vcelku drobné, když to poměříme s kauzou Dozimetr, kterou se česká justice zase bojí před volbami otevřít, případně s kauzou Kampelička, kde u obou kauz nelétaly prostorem jen miliony, ale i mrtvoly. Ale jsou tu i další justiční i trestněprávní omyly.

Snad chceme jít s dobou. V Rumunsku za pomoci justice sestřelili kandidáta na prezidenta, kterého si občané podle průzkumů přáli. Předtím sestřelili další kandidátku. Tu nepustili ani do volebního klání. Nejde si nevšimnout i čtyřletého týrání Donalda Trumpa justiční úderkou v USA, kde velká část, netvrdím, že všechno, ale velká část byla účelová justiční šikana politického protivníka. Ve Francii chytila drakonický trest podle průzkumů budoucí prezidentka Marine Le Penová a bylo jí soudně zakázané kandidovat na jakýkoliv post dalších pět let. Nejde si nevšimnout ani ve své podstatě děsivé snahy utvářející se vlády v Německu, která vypouští do médií balónky o tom, že by se měla zákonem kriminalizovat nebo rovnou zakázat nejsilnější opoziční strana.

U nás se Čapí hnízdo objevuje vždy, když se schyluje k volbám. Doufá se v nějaký podobně drakonický trest, jakého jsme byli svědky ve Francii? Doposud to nevycházelo a negativní mediální kampaň proti Babišovi jen hnutí ANO ubírala hlasy. Přitom šlo o mizerných 50 milionů, které navíc Babišova firma vrátila. Ale ano, chápu, jde o princip. Došlo k pochybení, mělo by dojít i k rozsudku. Jak dlouho už se s námi Čapí hnízdo vleče? Třináct let? Nebo čtrnáct? Není to málo, soudruzi inkvizitoři z české justice?

A když jsme u toho principu. Kdy by mělo dojít na kauzu Dozimetr? Už i ministr spravedlnosti Pavel Blažek naznačil, že se soudci bojí kauzu soudit. Bojí se. U Babiše se nebojí, tak na tu šikanu jdou s vervu až obdivuhodnou a vždy perfektně předvolebně načasovanou. U Rakušana se bojí. Už dva soudci se z kauzy pokusili odstoupit. Bojí se, jak řekl Blažek. A jejich strachu se trochu obávám zase já. A měl by se ho obávat každý. Protože pokud se justice obává, pokud se bojí, bojí se politické moci. A pokud se bojí politické moci, je ta moc antidemokratická, protože demokratická společnost stojí na třech na sobě nezávislých pilířích, které se vzájemně hlídají, ale neohrožují svou vlastní podstatu. Tři pilíře, zákonodárný, výkonný a soudní, se nám za účasti Rakušanova STANu zdá se nepřirozeně pomíchaly a ten soudní se cítí ohroženě. To znamená, že jedná pod politickým vlivem, tedy už ne nezávisle. To ohrožuje samu podstatu demokracie.

Za Dozimetrem jde minimálně pět podezřelých úmrtí. Celý Dozimetr se točil kolem hnutí STAN. A zasahoval do jeho nejvyšších pater. Vzpomeňme, že Rakušan, hlava STANu, po propuknutí kauzy nejenže zlikvidoval svého ministra Gazdíka a sebral svým dětem dozimetricky šifrovaný telefon z bedny s hračkami, ale prakticky kompletně proměnil vedení strany. Všichni byli do Dozimetru tu více, tu méně zamíchaní. Přesto soudci od kauzy dávají ruce pryč a ministr Blažek naznačuje, že soudní moc se bojí moci politické.

Pamatujete si důvod, proč z postu premiéra odstoupil Stanislav Gross? Protože mu bylo blbé říct, že si na byt v Praze naškudlil z poslaneckých náhrad. To byly krásné časy. Teď může jít za jednou vládní stranou korupce ve stovkách milionů korun, ne-li miliardách, leží za ní mrtvoly a nic. Jede krásná mediální kampaň o tom, že STAN je pozitivní síla, která je tzv. akcí podpisovka blíž lidu. Děsivé, skutečně děsivé.

Trochu se obávám, že justice se bojí politické moci natolik, že je schopná sehrát i další part v předvolební kampani. Trestní stíhání Tomia Okamury je na spadnutí. Stejně jako jeho SPD. Europoslanec Zdechovský zase podal podnět na Ministerstvo vnitra proti spojení stran pod SPD i pod Stačilo!, které by mělo jejich existenci prozkoumat a případně zarazit.

A pak je tu samozřejmě pojistka hlavy Ústavního soudu Josefa Baxy. Ten pro server Info v rozhovoru za podpory velmi návodných otázek moderátora řekl, že Ústavní soud je připraven zasáhnout do výsledku voleb podobně jako v Rumunsku. Prý pouze v krajním případě. Ale kde je v zákonech definovaný ten krajní případ?

Je nová doba. Volby se vyhrávají prostřednictvím soudů, které slouží buď s nadšením, nebo ve strachu. To není dobrý vzkaz pro veřejnost. Ale bude to pěkný náhrobek pro demokracii. To zase jo. Kde není demokracie, tam je vše dovoleno, abych parafrázoval Dostojevského.

https://www.krajskelisty.cz

sdílet na