Trump má pro Gazu zákeřný plán

Pomozte svým spojencům zničit území, pak se vrhněte na obnovu, ale nejprve vyházejte všechny místní obyvatele a anektujte zemi – zdá se, že o tom to je.

Komentář od Tarika Cyrila Amara, historika z Německa působícího na Koç University v Istanbulu a věnujícího se Rusku, Ukrajině a východní Evropě, historii druhé světové války, kulturní studené válce a politice paměti

@tarikcyrilamar

tarikcyrilamar.substack.com

tarikcyrilamar.com

Co by mohli mít Donald Trump a Bianca Censori společného?

Trump je americkým prezidentem a přítelem izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, muže hledaného Mezinárodním soudním dvorem (ICC) „za válečné zločiny hladovění […] a za úmyslné vedení útoku proti civilnímu obyvatelstvu; a zločiny proti lidskosti jako vraždy, pronásledování a jiné nelidské činy.“ Censori je – velmi – vizuální umělkyně a manželka zjevně duševně labilního rappera Kanye Westa.

A přesto jak Trump, tak Censori mají ve zvyku pořádat provokace, které přitahují pozornost, tak dlouho, až se zdá, že jim nyní docházejí extrémy v překonávání sebe sama.

Pro Censori, po úplné frontální de facto nahotě na udělování cen Grammy, zbývá opravdu jen sex na veřejnosti (možná neví, že ji v tomto dávno porazila dnes už vybledlá západní oblíbenkyně „svobody/občanské společnosti“ Nadya Tolokonnikovová z dávné historie „Pussy Riot“). Pokud jde o Trumpa, musíme se teď opravdu divit: Právě předvedl takovou dvojnásobnou ránu čirého šoku, že je těžké si představit, že by ji znovu překonal (a přesto to samozřejmě udělá).

Během hostování Netanjahua ve Washingtonu – jako prvního zahraničního vůdce, který ho oficiálně navštívil, nic menšího – Trump prohlásil, že USA chtějí anektovat pásmo Gazy, etnicky vyčistit celou palestinskou populaci (samozřejmě použil jiné výrazy, ale to dělali i nacisté, a my nepapouškujeme jejich eufemismy) a poté tuto oblast rozvinout v „riviéru“ špičkových nemovitostí a podniků.

Palestinské oběti tohoto plánu mají být mezitím de facto vyhoštěny do sousedních zemí – samozřejmě kromě Izraele, což je skutečná Palestina – jako je Jordánsko a Egypt, oba „spojenci“ USA, tedy vazalové, nehledě na jejich výslovné námitky. Povšimněme si mimochodem, že Trumpovy „rozvojové“ plány dokazují, že Gazu lze znovu vybudovat. Problém není „technický“, ale politický: Trump navrhuje přestavbu, ale až po velmi násilném hromadném vystěhování. Říkejme tomu realitní obchodní model – se šmrncem genocidy.

Přestože Trumpovy šílené i zlé – ano, to je to slovo – myšlenky o budoucnosti Gazy přitáhly největší pozornost, jsou zde dva skandály: Dokonce i přijetí Netanjahua je pobuřující. A zůstává tomu tak, i když celá americká „elita“ – skutečně oboustranným způsobem – předstírá, že je to normální, nebo dokonce něco, co je možno oslavovat.

Setkání s izraelským vůdcem – pro kohokoli a kdekoli – je jednoduše ostuda, protože Netanjahu není „jen“ předmětem zatykače ICC za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Je také jedním z hlavních pachatelů izraelské geocidy proti Palestincům (zločin uznaný Amnesty International, který však ICC zjevně z politických důvodů neuznal), vůdcem brutálního izraelského apartheidního režimu (jak zpráva OSN již dlouho uznává) a válečným štváčem závislým na útocích na sousední země prostřednictvím bombardování, atentátů a přímých invazí.

Izrael je zdaleka nejhorším zdrojem násilí a nespravedlnosti (a tím i dalšího násilí) na Blízkém východě.  Jeho vytrvalá kolonialistická snaha o vyvlastňování, etnické čistky a zabíjení Palestinců a trvalá agrese vůči sousedním státům neustále narušují globální stabilitu.

Druhým důvodem, proč by se američtí prezidenti v ideálním případě neměli Netanjahua dotýkat ani tyčí z člunu, je samozřejmě přesně ten důvod, proč ho nepřestanou objímat v nechutné realitě: peníze. Izrael vedl zdaleka nejúspěšnější operaci zahraničního vlivu v moderní historii, dokonce porazil i samotné USA. Zatímco jejich cílem byl celý Západ, izraelským terčem byl jednoznačně americký establishment.

V ideálním světě, od kterého jsme velmi daleko, by tedy Američané neoslavovali izraelské vůdce, ale vzbouřili se proti nim – čajový dýchánek AIPAC*? – protože žádná jiná země nikdy ani vzdáleně nedosáhla takových úspěchů, aby podkopala suverenitu USA a rozložila to málo demokracie, která chřadla uvnitř rezavé klece oligarchie, kterou Amerika ve skutečnosti je. Nic z toho není tajemstvím, „antisemitským“ pošpiněním nebo „konspirační teorií“. Například Jerusalem Post se chlubil úspěchem výrazného sionistického ovlivnění amerických voleb ještě loni v listopadu.

Je také dobře známo, že Trump sám je dokonalým příkladem tohoto nestydatého nakupování – a prodávání – mezi americkou „elitou“: sionistická megadonorka Miriam Adelsonová například financovala jen tuto jeho kampaň 137 miliony dolarů, čímž se její rodina opět stala jednou z jeho hlavních příznivců. Její podpora izraelské expanzi a izraelských anexí je rekordní. Trump od svého nástupu k moci, a ne poprvé, ukázal, že své dluhy platí. Například zasláním dalších 2000librových bomb na rozbití bunkrů do Izraele a zrušením i slabých a symbolických sankcí předchozí Bidenovy administrativy proti ultranásilným osadníkům na Západním břehu, kteří právě provádějí svůj vlastní pogrom proti místním Palestincům.

Úchvatná, otevřená a zrádná ochota americké „elity“ nechat se korumpovat cizími zájmy, pokud jsou to Izraelci, je jedním z očividných důvodů, proč by ve zdravém světě měli řadoví Američané pociťovat vůči izraelským vůdcům přinejmenším silnou averzi.

Druhým skandálem výsměšné Netanjahuovy návštěvy ve Washingtonu je samozřejmě Trumpův návrh na dokončení izraelské kampaně genocidních etnických čistek. Nezáleží na tom, že Trump předstírá, že nechápe jasné důsledky jejich schématu. Trumpovo pokrytecké odvolávání se na „humanitární“ záměry „zachránit“ Palestince z Gazy před pustinou, kterou Izraelcům mocně pomohl vytvořit jeho předchůdce, genocidní Joe Biden, je – řečeno srozumitelně – leda pro hlupáky.

Faktem je, že americký prezident veřejně oznámil plán zapojit se společně s Izraelem do obrovského zločinu podle mezinárodního práva. To samo o sobě není nic nového. Ale na Trumpově současném kroku jsou dvě věci, které ho dělají výjimečným.

Za prvé, je tu pozadí masového vražedného násilí a devastace, které Izrael již způsobil od října 2023. Trump sám zjevně stále mluví o „1,7 nebo 1,8“ milionu Palestinců žijících v Gaze. Přesto existuje všeobecná shoda v tom, že před izraelskou genocidní kampaní bylo obyvatelstvo Gazy nejméně 2,1 až 2,3 milionu. Je zřejmé, že americký prezident viděl nebo mu bylo řečeno dost o číslech, která naznačují, že ne desítky tisíc, ale statisíce Palestinců byly zabity bombardováním, odstřelovači, hromadnými popravami, blokádou, hladověním a nemocemi, záměrně podporovanými komplexním ničením infrastruktury. Takový výsledek byl předpovídán v renomovaném lékařském časopise The Lancet již v červenci 2024.

To vše – plus dlouhá předchozí historie izraelského násilí a zejména systematické pustošení Gazy od roku 2005 – nyní hodlají Trumpovy USA odměnit úspěchem. Kam se poděla všechna ta usilovná západní rétorika o tom, že nikdy nesmíme „odměnit agresora“? Zdá se, že to ve skutečnosti znamená: Kromě případů, kdy je agresorem ověřitelný izraelský genocidista. V nejbezprostřednějším kontextu může tento americký signál pouze povzbudit Netanjahua a jeho přátele, aby porušili současné křehké příměří, které i nyní provázejí neustálým zabíjením.

To je samo osobě dost špatné. Ale existuje zde také širší precedens: Izrael je závislý na americké podpoře ve své extrémní politice genocidy a války. To, co vidíme, je zvrácená týmová hra: Nejprve USA poskytnou Izraeli vše, co potřebuje k devastaci Gazy, pak Izrael vytvoří pustinu, a nakonec se Washington – „velkoryse“ – podívá a zjistí, že jediný způsob, jak tuto pustinu znovu vybudovat, je nejprve dokončit totální vyvlastnění jejích palestinských obyvatel. Přemýšlejte o tom, jaký je to skvělý recept pro zbytek světa: Nejdříve způsobte zkázu, pak se tam vrhněte a „zachraňte“ ruiny tím, že je anektujete. Pokud tentokrát necháme USA, aby jim to prošlo, nebude to naposledy.

To nás přivádí k rubu Trumpovy brutality: Na rozdíl od svého předchůdce Bidena se Trump ani nesnaží přiložit fíkový list na svůj imperialismus nebo svou úplnou spoluvinu s Izraelem. Tam, kde Bidenova administrativa doprovázela svou ko-genocidu nechutným pokrytectvím, trumpisté nám to říkají na rovinu.

Nechápejte mě špatně: to nedělá Trumpův přístup morálně „lepším“. Pokud stále hledáte jemné rozdíly mezi trumpistickou a demokratickou zlovolností, přestaňte ztrácet čas. Pořád je to to samé, staré a špatné, i když čím dál více vyšinuté, americké zřízení. Přesto má Trumpova upřímnost jednu velkou výhodu: svět se musí konečně naučit dělat to, co je zřejmé, totiž – jak se říká v Teorii mezinárodních vztahů – „vyrovnávat“ proti Washingtonu, nejnebezpečnějšímu darebáckému státu na planetě. Trumpův nedostatek filtrů by měl usnadnit konečné poznání i těm nejpomalejším: Multipolarita je dobrá, ale nestačí. Lidstvo se musí naučit stát při sobě, aby zadrželo a odradilo USA. Proaktivně.

https://www.aipac.org/about

sdílet na