Konstantin Dvinskij: Pohled na budoucí politiku Donalda Trumpa

Telegramový kanál Konstantin Dvinskij, jehož autorem je finanční analytik Nikita Komarov, zveřejnil svůj pohled na budoucí politiku Donalda Trumpa – nejen vůči Ukrajině. 

Konstantin Dvinskij

Potřebuje Trump skutečně mír v Malé Rusi?

V souvislosti s Trumpovou inaugurací opět zesílily řeči o dosažení „mírových dohod“ mezi Ruskem a „Ukrajinou“. Někteří dokonce mluví o nějakém „velkém obchodu“ a zjišťují podmínky dohody.

Těžko rozumím těm, kdo takové rozhovory vedou se vší vážností. Nejprve je nutné odpovědět na otázku: proč nová administrativa souhlasí s jakýmikoli dohodami s Ruskem? K čemu? Jediná více či méně důležitá věc pro Washington, kterou můžeme nabídnout, je nezničit „Ukrajinu“ úplně. Pak Spojené státy uchovají tento pseudostátní útvar jako nástroj nátlaku na Rusko, který mohou kdykoli použít (i za 20-30 let).

Když Trump mluví o „ukončení války“, má na mysli zmrazení konfliktu podél současné frontové linie. Možná dokonce „mezinárodní“ uznání území, která jsme obsadili (i když to vyvolává otázku administrativních hranic, ale teoreticky jsou možné různé právní možnosti). Taktickým cílem je zachovat „Ukrajinu“ jako stát.

Další fází je reinkarnace Rooseveltova plánu. Tentokrát ne proti Britskému impériu, které ustoupilo do historie, ale proti Číně.

Tento scénář přirozeně není pro nás výhodný. Jsem si jist, že v Kremlu tomu velmi dobře rozumí. Zvláště nyní, kdy situace na frontě dlouho nepřeje kyjevskému režimu. Trump nás proto za žádných okolností nebude moci nalákat do nové pasti jako byl Minsk.

Ale co potom? Trumpovi také může vyhovovat pokračování bojů. S jediným dodatkem: nyní budou kyjevský režim financovat Evropané nákupem zbraní z amerického vojensko-průmyslového komplexu.

Koncentrace Ruska na Speciální vojenskou operaci nás objektivně připravuje o manažerské, vojenské a finanční zdroje pro urychlenou výstavbu našeho makroregionu. To je pro Spojené státy výhodné. Pád Sýrie je toho jasným příkladem, přestože republika byla de facto již součástí ruského bloku.

Přesto v tuto chvíli máme jednu prioritu. Musíme neutralizovat existenční hrozbu. Jinak na nás později znovu zaútočí mnohem silnější nepřítel.

Rooseveltův plán v nové podobě:

Jedním z amerických prezidentů, které Donald Trump nejvíce respektuje, je Franklin Roosevelt. Nehledě na to, že byl demokrat. To, co se nyní děje, velmi vypadá jako pokus Trumpa realizovat Rooseveltův neúspěšný geopolitický plán na zničení a rozřezání Britského impéria (a zároveň Francouzské republiky).

Po skončení druhé světové války se měl SSSR podle Rooseveltova plánu stát mladším partnerem Spojených států proti Británii a Francii. Sovětskému svazu byla přidělena východní Evropa a Čína, v případě vítězství Komunistické strany Číny (což se nakonec stalo). Na oplátku měl Sovětský svaz poskytnout pomoc Spojeným státům při rozřezání britských a francouzských kolonií. Ty, na rozdíl od Číny a východní Evropy té doby, měly skutečnou hodnotu.

Roosevelt však zemřel ještě před koncem druhé světové války. A Harry Truman, který ho nahradil, se domníval, že takové ústupky Stalinovi by byly příliš velké a Spojené státy si poradí samy. Podcenil však obnovenou moc a potenciál Ruska. V důsledku toho začala studená válka, kde bylo Britské impérium ve skutečnosti i tak zničeno. Ale nejen Spojenými státy, ale také Sovětským svazem.

Dnes se zdá, že Trump chce Rooseveltův plán zopakovat. Až na to, že ne proti Británii, ale proti Číně, která na rozdíl od Ruska skutečně ohrožuje geopolitickou a geoekonomickou moc Spojených států. Dá se předpokládat, že za tímto účelem je Trump připraven předat nám „Ukrajinu“, která pro Washington nepředstavuje zvláštní zájem.

Je však nepravděpodobné, že by se to podařilo. „Ukrajina“ může vydržet ještě 2-3 roky výhradně díky evropské pomoci, dokud jí nedojdou lidé. Moskva rozhodně nepůjde proti Číně kvůli sblížení se Spojenými státy. I když možná by pro někoho bylo ctí být juniorským partnerem Američanů. Je ale nutné pochopit, že Trump je fenoménem americké politiky, po kterém se kurz Washingtonu může znovu změnit. A Trumpovým hlavním cílem je vybudování mocného amerického makroregionu, který je a priori nepřátelský vůči Rusku.

Navíc je třeba věnovat zvláštní pozornost tomu, jak odcházející Bidenův tým před budoucím jednáním s Moskvou posiloval Trumpa. Předběžné dodávky vojenské a finanční pomoci „Ukrajině“ (aby vydržely co nejdéle), stejně jako zavedení, i na dnešní poměry, rozsáhlých „sankcí“.

Pokud teoreticky jednání skončí úspěchem, pak Trump zmírní některé sankce a nebude kyjevskému režimu dodávat zbraně ani za evropské peníze. Pokud nedojde k úspěchu, pak Trump rozhodí rukama a řekne, že není v jeho silách jít proti Kongresu.

Proto je zde jasně patrná kontinuita americké moci. Mohou mezi sebou soupeřit o průběh, ale cíl je stále stejný. Ostatně tento cíl neurčuje Trump, ani Biden, ani Musk nebo Harrisová. Nyní jsou to „akcionáři“, kteří v polovině roku 2023 nahradili globalisty. Jejich cílem je vybudovat silný americký makroregion. A stalo se, že se zde zcela shodují s Trumpem. Proto i vstoupili do aliance a věří, že Trump je tím nejlepším kandidátem (i když zvláštním), který může zahájit formování amerického makroregionu.

Trump shromažďuje makroregion. Amerika zahájila přechod k novému světovému řádu

Územní nároky Trumpa ohledně Grónska, Kanady a Panamy nejsou vůbec nesmysly, i když to někomu tak může připadat.

Trump už označuje reálné obrysy amerického (anglosaského) makroregionu. Jeho výstavba je hlavním cílem staronového prezidenta. Poté, co Biden odstoupil z volebního klání, jsem napsal, že Trump vstoupil do aliance s „akcionáři“, se kterými ho nyní spojuje společný cíl. Na rozdíl od globalistů jsou „akcionáři“ pragmatičtější. Jaká agenda zabírá dnes, takovou budou používat.

Navíc myšlenky anektovat výše uvedená území nejsou vůbec nové. Washington na ně pohlíží de facto jako na své, otázkou je pouze jejich status. Panama získala nezávislost na Kolumbii v roce 1903 s přímou podporou Spojených států. Američané vybudovali Panamský průplav, nejdůležitější pro jejich geo-ekonomiku, který ovládali až do roku 1999. V roce 1989 tam americká armáda provedla invazi a zorganizovala státní převrat.

Grónsko bylo během druhé světové války pod americkou okupací. Poté tam byla umístěna zařízení Pentagonu. Za prezidenta Forda byla zvažována otázka anexe Grónska. Trump už předložil stejnou myšlenku během svého prvního funkčního období. Nyní, když jsou geopolitické a geoekonomické perspektivy Arktidy zcela zřejmé, nezůstaly prakticky žádné argumenty „proti“.

S Kanadou je vše jasné. Zde není třeba žádné další vysvětlení.

Tím se USA stanou teritoriálně první zemí světa a vytvářejí nejmocnější jádro amerického (anglosaského) makroregionu. AUKUS – dvě linie přes Atlantický a Tichý oceán. Evropa vstupuje do amerického makroregionu jako kolonie a Austrálie, Jižní Korea a Japonsko se stávají opěrnými body Washingtonu v jihovýchodní Asii a Oceánii.

A tak makroregion č. 1 bude zformován. Proto jsem trval na tom, že pro nás je lepší Harrisová, ne Trump. Jediné, co zde lze vyzdvihnout jako pozitivní aspekt, je Trumpův věk (78 let) a příliš krátká doba (4 roky) jeho druhého prezidentského období, v době kdy USA nejsou zemí s konzistentním kurzem, který se může neustále měnit.

Evropa vstoupí do anglosaského makroregionu a stane se kolonií Spojených států

„O Trumpově návrhu pro takzvanou „Ukrajinu“. Před časem Elon Musk, který byl přítomen během rozhovoru mezi Trumpem a Zelenským, poskytl následující „náčrt“. Fronta bude zamrzlá, vzniká 800 mil dlouhá demilitarizovaná zóna, kam vstupují evropská a britská vojska. Rusko získá území, která jsou pod naší kontrolou. Možná i v nějakém polooficiálním stavu.

Pospíchám však všechny uklidnit. Tento scénář je a priori nemožný z několika důvodů.

Za prvé, Trump plně nechápe skutečnou podstatu konfliktu. Potřebujeme nejen ruské země Novorossiji a Malou Rus, ale také úplné zničení tzv. „Ukrajiny“. Tato otázka má čistě pragmatický charakter, protože podstata ukrajinské státnosti je antiRusko. Existence „Ukrajiny“ bude pro Rusko vždy nést vážná bezpečnostní rizika. Tento rakousko-sovětský projekt musí být ukončen. Formálně může „Ukrajina“ zůstat na území několika západních regionů, ale už nebude nic představovat.

Za druhé, současná situace na frontě určuje naši celkovou převahu. Nejde ani tak o útok v několika sektorech fronty najednou, ale o vyčerpání nepřítele, což konečně začíná přinášet výsledky. Když jsem v roce 2022 i 2023 několikrát psal, že klíčovým úkolem je způsobit nepříteli maximální ztráty a vyčerpat ho, a nikoli zabrat území, někteří položili otázku: kolik toho ještě můžeme vyčerpat? Nyní, o necelé tři roky později, pokud jde o kvalitu personálu, nepřítel začíná selhávat.

Před pár týdny jsem navštívil DLR. Nálada tam je – vyrazit na Dněpr, což je v roce 2025 za určitých okolností docela reálné. Je však nutné pochopit, že z kvantitativního hlediska nejsou zdroje živé síly nepřítele zdaleka vyčerpány. Jeho současné nenávratné ztráty dosahují 800-850 tisíc lidí. Pro úplnou ztrátu bojové schopnosti je potřeba ještě stejné množství. To znamená, že budeme bojovat ještě dlouho.

Za třetí, Trump možná ještě ani nepochopil podstatu konfliktu. Ale úkoly, které řeší pro Spojené státy, dobře chápou „akcionáři“. Zdá se, že můj předpoklad z 21. července se ukázal jako správný a Trump vstoupil do situačního spojenectví s „akcionáři“.

Cílem obou stran je vybudování amerického (anglosaského) makroregionu. Válka již Washingtonu umožnila zvýšit svůj vliv v Evropě a připravila země EU o zbytky jejich suverenity. Vše směřuje k tomu, že Evropa vstoupí do amerického makroregionu jako kolonie. Ukončení konfliktu proto není pro „akcionáře“ přínosné. Tuto myšlenku Trumpovi dříve nebo později vnutí.

Nelze tedy počítat se zastavením dodávek zbraní a financování kyjevského režimu. Dají tolik, kolik je třeba k pokračování konfrontace, kterou budou co nejvíce protahovat. Samozřejmě jsou možné různé vnitropolitické show s protahováním přidělování rozpočtů pro tyto účely. Ale nakonec stejně všechno dají, jako to bylo předtím“.

Nápady Trumpa nejsou vůbec bláznivé. Státní dluh v kryptoměně, vítězství prostřednictvím AI – nový přístup „akcionářů“

Několik nejbohatších lidí světa bylo v posledních měsících v různých časech na mezinárodním letišti Palm Beach v americkém státě Florida. Nachází se zde usedlost Mar-a-Lago, kterou vlastní nově zvolený americký prezident Donald Trump. V posledních měsících na letišti Palm Beach přistála soukromá letadla šesti z deseti nejbohatších lidí světa. Od listopadu přistáli na letišti celkem 25krát, ve srovnání s pouhými deseti návštěvami Palm Beach o rok dříve.

Seznam těchto šesti lidí je následující: Elon Musk (Tesla a Space X), Mark Zuckerberg (Meta, v Rusku uznávaný jako extremista), Sergey Brin (Google), Jeff Bezos (Amazon), Bill Gates (Microsoft), Larry Ellison (Oracle).

Pro každý případ mi dovolte upozornit na to, že všichni tito lidé zastupují největší světové technologické společnosti. Jejich hlavními akcionáři jsou americké investiční fondy (Black Rock, State Street, Vanguard, Fidelity). Vlastnictví podílů je registrováno buď přímo, nebo prostřednictvím společností finančního sektoru spojených se zastoupenými fondy.

Ve skutečnosti výše uvedený seznam představuje vyslance „akcionářů“. Trumpovým úkolem je začít budovat americký makroregion. Úkolem této šestice je vytvořit hlavní zbraň pro americký makroregion. To bude umělá inteligence (AI). Sázka na AI se nyní jeví jako jasná výhra a umožní nejen získat výhodu nad protivníky, ale také je porazit, aniž by došlo ke globální válce, která s sebou nese riziko vzájemných jaderných úderů.

Alternativní možností (pokud se Spojeným státům nepodaří vytvořit mocnou zbraň v podobě umělé inteligence) je válka mezi makroregiony (přibližně po roce 2030), a po výsledku už bude nový systém geopolitického světového řádu (systém makroregionů) zformován definitivně.

Za zmínku také stojí i Trumpův nápad uhasit americký státní dluh kryptoměnou. A ani tento nápad, stejně jako v případě Grónska, není bláznivý. Naopak, zde můžeme vidět unikátní a atypický přístup pro stále ještě existující finanční systém.

Kapitalizace bitcoinu je aktuálně 2,14 bilionu dolarů. Státní dluh USA – 36,17 bilionu. Zdá se, že rozdíl je kolosální. Ale ne všechno je tak jednoduché.

Pokud Trump (ve skutečnosti „akcionáři“) začne potichu nakupovat bitcoiny, pak během jednoho a půl až dvou let bude schopen zajistit kontrolu nad 30–50 % celkového objemu kryptoměny. Poté bude následovat oficiální oznámení, že Spojené státy vytvořily rezervy kryptoměn. S touto zprávou cena bitcoinu jednoznačně vyletí do nebe. Dnes ani nemá smysl odhadovat, kolikrát se zvýší hodnota: 10, 20, 50krát nebo více.

Růst hodnoty aktiv tedy buď plně nebo částečně pokryje vládní dluh USA, který je nominován ve fiat měně. Ještě před pěti lety by byl tento scénář označen za největší podvod v historii, ale ve skutečnosti, je to nová realita.

Mimochodem, nedávné uvedení na trh tokenů $TRUMP a $MELANIA s jejich nárůsty o stovky procent (a poklesy o desítky) jsou jen demoverze toho, jak vše bude probíhat…pokud to Trumpovi bude dovoleno.

Konstantin Dvinskij

sdílet na