Kdo je tu barbar?

Izraelské údery ohrožují libanonské archeologické poklady

Země je domovem starožitností z posledních tisíců let. Některé už byly poškozeny nebo zničeny ve válce, což zalarmovalo památkáře, kteří se je snažili ochránit.

Obr. :Trosky hotelu s ruinami chrámu v Baalbeku v pozadí.

Od Euana Warda pro New York Times:

Euan Ward je dopisovatel NYT v libanonském Bejrútu a vojenské základně poblíž Bsous. Pro tento článek sbíral rozhovory s více než tuctem archeologů, ochránců přírody, vojenských představitelů a lidí žijících v blízkosti nalezišť. Celý přepis článku:

„Mohammad Kanso se ve starověkém římském chrámu Baalbek cítil jako doma.

2000 let staré ruiny, chlouba Libanonu, považované za jedny z největších svého druhu na světě, byly jeho dětským hřištěm. Když vyrostl, dostal stejnou práci, jakou měl jeho otec, rozsvěcoval světla, která v noci osvětlovala tyčící se sloupy.

Ale jak se izraelské nálety přibližovaly k tomuto místu, jeho rodina byla nucena začátkem tohoto měsíce uprchnout. O několik dní později jedna raketa dopadla několik metrů od chrámového komplexu a zničila staletí starou budovu z osmanské éry.

‚Celý můj svět zčernal,‘ řekl pan Kanso.

Izraelská ofenzíva proti Libanonu vyvolala humanitární krizi. Podle libanonského ministerstva zdravotnictví, které nerozlišuje mezi civilisty a bojovníky, byla téměř čtvrtina zhruba pětimilionové populace Libanonu vysídlena a více než 3700 lidí bylo zabito. Ale také vážně ohrozila starožitnosti maličkého středomořského národa, které jsou zdrojem společné hrdosti v zemi dlouho rozdělené sektářskými spory.

Chrámový komplex Baalbek, který je na seznamu světového dědictví UNESCO, je jen jedním z ohrožených míst. Archeologové, ochránci přírody, a dokonce i libanonská armáda se nyní předhánějí v ochraně fénických, římských, byzantských a osmanských pokladů, vtvořených během tisíce let.

Minulý týden UNESCO umístilo 34 kulturních míst v Libanonu na seznam toho, co nazývá ‚posílená ochrana‘, opatření, které definuje útok na ně jako vážné porušení Haagské úmluvy z roku 1954 a ‚potenciální důvody pro stíhání‘. Mnoho starožitností ale na seznamu není a některé již byly podle libanonských představitelů a OSN poškozeny nebo zničeny izraelskými nálety, včetně historických kostelů a hřbitovů, staletých trhů a hradů z křižáckých výprav.

I když kolem potenciální dohody o příměří narůstá opatrný optimismus, velká část libanonského dědictví již byla nenávratně ztracena a naprostý rozsah zkázy zůstává nejasný. Libanonská vláda s omezenou hotovostí byla nucena žonglovat s rozsáhlými náklady na obnovu s prohlubující se humanitární krizí a zůstává nejistota ohledně toho, zda by mohlo vydržet příměří a jak by do toho zapadala obnova těchto míst.

‚Ničí paměť,‘ řekla Joanne Farchakh Bajjalyová, libanonská archeoložka, která vede Biladi, organizaci zaměřenou na zachování dědictví země. Škody způsobené izraelskými údery přirovnala ke škodám, které provedl Taliban v Afghánistánu a Islámský stát v Iráku.

Na otázku, zda se Izrael záměrně zaměřuje na kulturní místa, izraelská armáda v prohlášení uvedla, že v Libanonu útočí pouze v případě potřeby, a dodala, že citlivé lokality jsou brány v úvahu během vojenského plánování a že každá ‚prochází přísným schvalovacím procesem‘.

Izrael obvinil Hizballáh z usazování se v civilních oblastech, včetně blízkosti míst kulturního dědictví. Izraelská armáda neodpověděla, když byla požádána, aby poskytla konkrétní důkazy o tomto tvrzení, které archeologové a libanonští představitelé zpochybňují.

‚Nejsou to vedlejší škody,‘ řekl generál Youssef Haydar. ‚Tohle je dědictví.“ Tohle je historie.‘

Libanonská armáda, která není součástí konfliktu mezi Izraelem a Hizballáhem, má další úkol: chránit poklady země.

Generál Youssef Haydar stojí v čele těchto snah. Vede speciální regiment, který přepravuje artefakty z těžce zasaženého jihu země, včetně některých pocházejících z doby římské a byzantské civilizace. Na základně regimentu, několik mil za Bejrútem, provádí jednotky generála Haydara cvičení, při nichž hromadí pytle s pískem na vzácné artefakty, včetně sarkofágu, což je má chránit před šrapnely nebo rázovými vlnami blízkých výbuchů.

V desítkách historických pohraničních měst došlo podle archeologů k rozsáhlé destrukci, která poškodila nebo zničila celé oblasti. Nálety se rozšířily i do center velkých měst, včetně Baalbeku a Tyru, kde se Hizballáh těší značné podpoře.

Rozsáhlé ničení měst a vesnic dokonce sebralo klid i mrtvým. Historické hřbitovy v Libanonu byly také poškozeny nebo zničeny během izraelské ofenzívy. Mnohé z nich jsou archeology považovány za dědictví. Izraelská armáda nejméně v jednom případě uvedla, že pod hřbitovem v jižním Libanonu byl vybudován tunelový komplex Hizballáhu.( Jak jinak, že – pozn. překl.)

Před válkou žilo v Tyru, asi 10 mil od izraelských hranic a jednom z nejstarších nepřetržitě obydlených měst na světě, asi 125 000 lidí. Většina však uprchla na základě příkazů k evakuaci městských bloků a poté zasáhly tuto oblast izraelské nálety zaměřené na Hizballáh.

Velká část města je na seznamu světového dědictví UNESCO, které zahrnuje takové zázraky, jako je Tyrský hippodrom, závodní aréna, která byla jednou z největších ve starověkém římském světě. Podle agentury OSN bombardování již srovnalo se zemí moderní budovy ve městě.

Přestože dosud nebylo zjištěno žádné viditelné poškození ruin, archeologové tvrdí, že mohou provádět terénní prohlídky až po skončení války, kvůli ohrožení svých životů.

Libanon vydržel nespočet válek a krizí, které prověřily ochránce přírody a památek. Ale byla to smrtící exploze přístavu v Bejrútu v roce 2020, která zničila velké části hlavního města, včetně historických budov a artefaktů, která se ukázala jako nejničivější. Byla to obzvláště tvrdě naučená lekce pro bejrútská muzea a galerie, z nichž některé nyní chrání své sbírky uprostřed války.

Sursock Museum, které bylo při výbuchu těžce poškozeno, v posledních týdnech přesunulo celou svou sbírku, která zahrnuje díla významných libanonských umělců, do svého suterénu, asi 80 stop pod zemí.

V uzavřené galerii byly nedávno obnaženy stěny a prosklené skříně a vitrážová okna budovy se otevřela, aby byla chráněna před zvukovými třesky z izraelských stíhaček kroužících nad hlavou.

‚Z výbuchu v Bejrútu jsme se naučili jednu věc,‘ řekla Rowina Bou-Harb, hlavní archivářka muzea. ‚Zachraňte dědictví.‘

Khalid Rifai, který vede vládní úsilí o ochranu přírody a nedávno uprchl ze svého domu v Baalbeku, vzpomínal, jak se jeho jednotka potýkala s výbuchem v přístavu.

‚Neměli jsme žádné materiály, peníze, architekty a zaměstnance,‘ řekl. ‚Právě teď ale čelíme stejné krizi v mnohem širším měřítku.‘

V Baalbeku zanechal izraelský nálet poblíž ruin začátkem tohoto měsíce kameny a zkroucené výztuže rozházené před chrámy. Vyhořelý autobus leží opuštěný na prázdném parkovišti, kam kdysi vjížděli turisté.

Přestože chrámy zůstávají nedotčené, pan Kanso se obává, že nepřežijí.

‚Doufám, že zůstanou stát vzpřímeně pro všechny příští generace, aby byli svědky,‘ řekl.“

Tolik Euan Ward pro New York Times.

Co uděláš, když chceš zničit národ? Vymažeš jeho kolektivní paměť, zničíš všechno, co lidi spojuje a uděláš z nich psance. Když bude třeba, bude Hizballáh přímo pod nejstaršími chrámy a v muzeích, stejně jako Hamás v Gaze v nemocnicích.

https://www.nytimes.com/2024/11/25/world/middleeast/lebanon-antiquities-israel-strikes.html

sdílet na