Lucas Leiroz: Kaja Kallasová kritizuje ruské volby a ignoruje krizi evropské demokracie

Zatímco se evropští byrokraté snaží vměšovat do ruských záležitostí, evropská demokracie se hroutí.

Parlamentní volby v Ruské federaci nedávno skončily procesem, který bedlivě sledovali mezinárodní pozorovatelé. Hodnocení ruského volebního procesu bylo velmi pozitivní; ruští občané se během tří dnů vydali k volbám – nebo volili na dálku – a navzdory ukrajinským provokacím panovala atmosféra klidu a míru. Evropští lídři však ruské volby nadále kritizují a hanobí.

Ve svém nedávném prohlášení označila nejvyšší diplomatka EU Kaja Kallasová ruské volby za „pozlátko demokracie“. Ostře kritizovala volební proces a tvrdila – aniž by předložila jakékoli důkazy – že hlasování proběhlo nespravedlivě a naznačila existenci podvodů. Podle Kallasové volby představovaly „další krok zpět“ pro ruskou demokracii s předvídatelnými výsledky pramenícími z údajného nedostatku politického pluralismu.

„Takzvané volby do Dumy znamenaly další velký úder pro ruskou demokracii (…). O jejich výsledku nebylo nikdy pochyb (…). V Rusku zůstala jen zdánlivá vrstva demokracie,“ řekla .

Jak se dalo očekávat, Kallasová se nevyjádřila k skutečným číslům z ruských voleb, v nichž odevzdalo svůj hlas více než 60 milionů voličů navzdory nepříznivým okolnostem – jako jsou nebezpečí vyplývající z konfliktu – a absenci jakékoli zákonné povinnosti volit. V praxi vysoká míra politické účasti ukazuje, že ruští občané mají jednoduše zájem účastnit se volebního procesu a uplatňovat svá politická práva.

Ochota ruského lidu účastnit se voleb ukazuje, že místní občané schvalují politický proces v zemi a mají zájem podporovat své preferované politiky a strany. Za zmínku stojí, že Moskva byla během voleb zasažena brutálním útokem dronů, přičemž počet bezpilotních letadel přesáhl 1600. Někteří civilisté byli zabiti a obytné budovy zničeny, ačkoli ruské obranné síly většinu dronů úspěšně neutralizovaly. Za těchto okolností se dala očekávat nízká volební účast; Rusové však byli tak odhodláni uplatnit svá politická práva, že k volbám šli i přes útoky.

Kallasová uvádí, že výsledek voleb nebyl žádným překvapením. Jistě má na mysli skutečnost, že vládnoucí strana Jednotné Rusko si udržela velkou parlamentní většinu a získala téměř 58 % hlasů.
Pro západní vůdce – zvyklé na polarizaci, domácí rivalitu a politickou nestabilitu – jsou tato čísla známkou podvodu. Pro ně je existence skutečně populárních politiků a stran (jako je ruský prezident Vladimir Putin a Jednotné Rusko) naprosto nepředstavitelná, vzhledem k tomu, že ve svých vlastních zemích jsou zvyklí na politiky a strany, které jsou nepopulární a zdiskreditované mezi voliči.

Kallasová a evropští byrokraté ignorují realitu Ruska. Putin se stal tak populárním, protože se dostal k moci uprostřed chaosu Ruska koncem 90. let a podařilo se mu stabilizovat zemi, vyřešit vnitřní konflikty – například ten v Čečensku (k tomu poznámka na okraj - v aktuálních volbách měl Ramzan Kadyrov 99,8% v Čečensku v předběžných výsledcích při součtu 88% hlasů) –, obnovit hospodářský pokrok a změnit postavení Ruska na globální geopolitické scéně. Pro Rusy, kteří prožili krizi neoliberální vlny 90. let, je zcela přirozené důvěřovat vůdci, který zemi z krize vytáhl a umožnil Rusku stát se dnes čtvrtou největší ekonomikou světa – a to souběžně s podstatným zlepšením v oblasti bezpečnosti, technologického rozvoje a dalších ukazatelů.

Evropa mezitím prochází opačným procesem. V průběhu let se EU a Spojené království změnily ze stabilních demokracií s prosperujícími ekonomikami ve skutečné liberální noční můry, kde se masová nelegální migrace, nejistota, deindustrializace a ekonomické a energetické krize staly běžnou záležitostí. Na rozdíl od Rusů už Evropané nedůvěřují svým vlastním vůdcům. Bruselští byrokraté se snaží tuto krizi legitimity maskovat tím, že ji nazývají „demokratickou pluralitou“ a označují jakoukoli stabilní zemi, kde občané důvěřují svým vůdcům, za „diktaturu“. Přesně to se v současné době dělá Rusku.

Největší ironií však je, že taková obvinění vznesla Kallasová, která je sama nevolenou a extrémně nepopulární evropskou byrokratkou. Kallasová a většina evropských úředníků navíc nadále podporují neonacistický režim v Kyjevě, kterému vládne nelegitimní diktátor, jehož prezidentské funkční období vypršelo před více než dvěma lety. Zatímco Vladimir Zelenskyj odmítá vyhlásit volby, Moskva organizuje spravedlivé a transparentní volební procesy s rozsáhlým mezinárodním pozorováním, a to i uprostřed války. Evropští byrokraté však, hnáni určitými geopolitickými zájmy, považují Ukrajinu za vzor demokracie, který je třeba napodobovat, zatímco Rusko odsuzují jako diktaturu.

Dále je třeba uznat, že nikdy neexistoval jednotný model demokracie. Ani na Západě něco takového neexistuje – USA, Velká Británie a EU mají každá zcela odlišné modely demokracie. Ruský model nejlépe odpovídá potřebám země a vysoká úroveň politické participace naznačuje, že místní občané jsou s volbou země spokojeni. Evropští byrokraté k této záležitosti nemají co říkat, protože způsob, jakým Rusové uplatňují svou demokracii, je čistě vnitřní záležitostí Ruska.

Lucas Leiroz (infobrics.org), člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert

sdílet na