Miliardový tunel na vnitru? Jak Rakušanův nákup vrtulníků ukazuje dvojí metr české „spravedlnosti“

Zatímco běžný občan obrací každou korunu, státní důchody se fakticky zmrazují nízkou valorizací a zastupitelům malých obcí – nikoli velkých měst – hrozí dlouholetá vězení za to, že třeba jen neopatrností přišli o částky s daleko méně nulami, ve vysoké politice létají miliardy oknem. Dokonalým příkladem je nákup vrtulníků pro policii a hasiče, který pod hlavičkou Ministerstva vnitra zrealizoval Vít Rakušan (STAN).

Díky detailní mravenčí práci anonymního investigativního účtu „Thomas Paukner“, který vytáhl na světlo tvrdá data z registrů smluv, dnes vidíme do zákulisí obchodu za 3,189 miliardy korun. A čísla jsou to šokující.

O co v kauze jde?

• Předražený prostředník: Ministerstvo vnitra nekoupilo techniku přímo od výrobců, ale zakázku přihrálo tuzemskému zprostředkovateli – zbrojařskému holdingu CSG (respektive firmě Česká letecká servisní) ovládanému Jaroslavem Strnadem.
• O 662 milionů dražší než Airbus: Podle zjištění Pauknera byla vítězná nabídka o dvě třetiny miliardy dražší než konkurenční nabídka přímo od světoznámého výrobce Airbus. Ten byl z tendru vyřazen a v hodnocení kvality dostal nulu.
• Nejdražší repase na světě: Stát nakoupil starší, repasované stroje UH-60L Black Hawk. Podle smluv vychází jeden tento stroj pro ČR na zhruba 567 milionů korun bez DPH.

Brutální mezinárodní srovnání

Stát	Typ vrtulníku	Stav stroje	Přibližná cena za kus	Způsob nákupu
Portugalsko	UH-60L Black Hawk	Repasovaný	150–200 mil. Kč	Přímá hasičská úprava se servisem
Rumunsko	S-70M Black Hawk	Úplně nový	530 mil. Kč	Přímo od výrobce + americká úprava
Česká republika	UH-60L Black Hawk	Repasovaný	567 mil. Kč (bez DPH)	Přes českého zprostředkovatele (CSG / ČLS)

Z tabulky je okamžitě jasné to, o čem lidé mluví: Česká republika zaplatila za starší repasovaný stroj více peněz, než za kolik Rumuni pořídili zbrusu nový vrtulník přímo z továrny. A ve srovnání s Portugalskem, které bralo funkčně to samé, je česká cena rovnou dvoj- až trojnásobná.

Oficiální místa se okamžitě začala hájit tím, že cena je vysoká kvůli „specifické hasičské výbavě, servisu a logistice“. Jenže srovnání se zahraničím, které Paukner předložil, tuto obhajobu zcela drtí:

1. Rumunsko nakoupilo pro své hasiče v roce 2024 stroje přímo od výrobce za 530 milionů Kč za kus – ale šlo o úplně nové vrtulníky S-70M, nikoliv staré repase.
2. Portugalsko nakoupilo v roce 2026 přesně ty samé repasované stroje UH-60L (včetně civilní hasičské úpravy a servisu) v přepočtu za 150 až 200 milionů korun za kus.

Česká republika tedy za repasovaný vrtulník zaplatila dvakrát až třikrát víc než Portugalci. Rozdíl netvoří technika, ale gigantická marže pro vyvoleného prostředníka.

Nekonečné zbrojní divadlo: Přerozdělování od chudých k bohatým

Tím však příběh nekončí. Celé toto zbrojní divadlo pokračuje dál v neztenčené míře i za současné Babišovy vlády. Ačkoliv se před volbami slibovala náprava, obří armádní zakázky běží bez přerušení dál. Zda jsou tyto pokračující nákupy stejně brutálně předražené jako ty Rakušanovy, se běžný občan hned tak nedozví.

Celý tento systém totiž funguje jako obří legální vysavač: peníze se pod záminkou „bezpečnosti a aliančních závazků“ berou těm nejchudším (škrtáním sociálních výdajů či osekáváním penzí) a bez jakékoliv reálné kontroly se přelévají na účty nejbohatších lidí a zbrojařů v této republice. Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) sice může sepisovat precizní zprávy o plýtvání, ale v praxi má nulové pravomoci a politici jeho nálezy ignorují.

Pomalu, ale jistě se tak stáváme „Ukrajinou 2“ – zemí, kde oligarchické struktury prorostlé do politiky ovládají strategické toky peněz a stát slouží jen jako jejich peněženka. Zda mají Vít Rakušan s Jaroslavem Strnadem doma přichystané pověstné zlaté záchody, sice nevíme, ale z miliardových marží placených českými daňovými poplatníky by si je bez problémů pořídit mohli. Mezitím na lidi dole padá deka strachu – po kauze Dozimetr provázené sérií pěti úmrtí klíčových svědků (včetně pádů z oken či záhadných nehod) je totiž jasné, že mluvit nahlas o miliardových zájmech vlivných skupin se v tomto státě rovná rozsudku smrti.

Šokující je to, že s tímo odhalením musel přijít anonymní účet, nikoli naš „investigativní“ novináři. Nemají čas, musí stalkovat Vidláka a jiné „závadové“ osoby, nenárokující si ničehož, kromě možnosti vyjadřovat se k věcem veřejným.

sdílet na