USA a NATO: vyjednávání, vyzbrojování, eskalace

Dohoda o nákupu nafty a současné představení strategie vítězství NATO nad Ruskem vyvolávají otázku, jak se ochota USA k jednání slučuje s vojenským plánováním vůči Rusku. Zdánlivý rozpor s postoji Evropanů nepůsobí ani tak jako zásadní neshoda, nýbrž spíše jako součást společného postupu. Autorkou článku je Sevim Dagdelen (zahraniční expertka BSW).

V současné konfrontaci s Ruskem se USA často jeví jako racionální síla, neboť upřednostňují jednání, zatímco Evropané – a zejména německá vláda – působí dojmem, že bezohledně směřují k eskalaci napětí s Moskvou. Tento dojem zdánlivě potvrzuje nedávný nákup ruské nafty americkým prezidentem Donaldem Trumpem a další přísliby dodávek zbraní Ukrajině ze strany Friedricha Merze. Kdo se však tímto pohledem řídí, nepochopil strategii USA a NATO vůči Rusku.

Strategie vítězství z Varšavy

Téměř souběžně s dohodou o naftě představil ve Varšavě americký generál Alexus Grynkewich – vysoký velitel NATO v Evropě – strategii NATO pro vítězství nad Ruskem. Jde o strategii, která opět zvyšuje nebezpečí války mezi Západem a Moskvou a masivně zvyšuje riziko jaderného konfliktu, ačkoli je prezentována jako strategie obranná.

Již samotná úvaha o přímém použití jaderných zbraní v případě pohraničního konfliktu či o úderech hluboko na ruském území bude v Moskvě pravděpodobně vnímána jako další akt agrese. Lze předpokládat, že Grynkewich svou strategii vítězství koordinoval s americkou administrativou do posledního detailu. Ano, strategie eskalace ze strany NATO není ničím jiným než dílem Donalda Trumpa a jeho loajálních spolupracovníků.

Jednání jako forma vedení války

Vzhledem k tomu, že dohoda o naftě nesníží ceny v USA, lze důvodně předpokládat, že jak ochota USA k jednání, tak krátkodobé pozastavení sankcí jsou součástí strategie přípravy na válku. Stejně jako v případě nedávných jednání s Íránem je třeba i tato jednání USA chápat jako formu vedení války. Pokud jde o Rusko, existuje zde dlouhá historie předstíraných jednání a porušených slibů – od otázky rozšíření NATO na východ a minských dohod (které byly podle bývalé kancléřky Angely Merkelové uzavřeny pouze proto, aby Ukrajina získala čas na přezbrojení) až po jednání v Istanbulu, která USA a jejich spojenci následně smetli ze stolu, jakmile se jim to hodilo.

Koncept „NATO 3.0“ v tomto dědictví maskování, klamání a úskoků pokračuje. V rámci NATO 3.0 ustupují USA v Evropě do pozadí, aby mohly soustředit své zdroje na východní a západní Asii, a zároveň očekávají, že Evropané budou ve válce proti Rusku pokračovat. Součástí strategie USA je i globální rozšíření nepřátelských akcí vůči Rusku. USA stojí v čele aktivit namířených proti ruským plavidlům – což je součást skryté války proti Moskvě – a v tomto úsilí se přirozeně mohou spolehnout na podporu Evropy. Lze předpokládat, že i zadržení tankeru Francií v jižní části Indického oceánu je součástí tohoto koordinovaného tlaku na eskalaci.

Příznaky bouře

Jen naivky může ohromit hašteření mezi USA a Evropou ohledně dodávek nafty. Vše nasvědčuje tomu, že se schyluje k bouři. Kdo chce skutečně pojmenovat věci pravými jmény a dosáhnout změny, musí mluvit i o USA a NATO – nebo mlčet navždy.

USA und NATO: verhandeln, aufrüsten, eskalieren

sdílet na