Falešné pandemie? Co je za covidem
20.01.2026 14:31 | Komentář
autor: Tomáš Zítko
RED PILL @ TOMÁŠ ZÍTKO Pandemie covidu nebyla žádným historickým zlomem. Podle německého lékaře Wolfganga Wodarga šlo jen o další, tentokrát úspěšnou reprízu scénáře, který farmaceutický průmysl a WHO zkoušely už u ptačí a prasečí chřipky.
reklama
V článku Pozdě, ale přece: V Bundestagu padla pravda o očkování jsem psal o rizicích mRNA očkování, přesněji řečeno o genové manipulaci, kterou tato technologie představuje. V textu Pandemie jako mocenský experiment jsem se na základě oficiálních čísel zabýval skutečnou závažností covidu a ukazoval, že z hlediska úmrtnosti ani celkového dopadu nebyl horší než chřipková epidemie, kterou jsme zažili v zimě 1995–1996.
Následující text jde ještě dál. Zasazuje pandemii covidu do dlouhodobého úsilí farmaceutického průmyslu generovat astronomické zisky pomocí cíleně šířeného strachu a paniky. V tomto procesu podle knihy nehrají roli jen výrobci léků a vakcín, ale také politici, média a nadnárodní instituce v čele se Světovou zdravotnickou organizací (WHO).
Světlo do tohoto temného byznysu vnesl německý lékař, bývalý poslanec Bundestagu a člen Parlamentního shromáždění Rady Evropy Dr. Wolfgang Wodarg, který se desítky let zabývá propojením zdravotní politiky, farmaceutického průmyslu a globálních institucí. Jeho kniha Falešné pandemie: Argumenty proti vládě strachu je koncipována jako detailní rekonstrukce pandemických poplachů posledních desetiletí. Autor v ní ukazuje, proč je nepovažuje za náhodné medicínské události, ale za promyšlený obchodní a mocenský model.
PANDEMIE JAKO „OKNO PŘÍLEŽITOSTI“
Hned na začátku knihy autor připomíná výroky, které podle něj nechtěně odhalují skutečný způsob uvažování globálních elit. Zakladatel Světového ekonomického fóra Klaus Schwab označil pandemii covidu-19 za „window of opportunity“, tedy okno příležitosti k zásadní přestavbě světa. Pandemii nevnímal primárně jako zdravotní problém, ale jako nástroj k prosazení takzvaného Velkého resetu.
Podobně otevřeně se už v roce 2009, během prasečí chřipky, vyjádřil francouzský ekonom a dlouholetý politický poradce Jacques Attali. Ten tehdy prohlásil, že lidstvo se zásadně posouvá vpřed pouze tehdy, když se skutečně bojí a dodal větu, která se podle Wodarga stává klíčem k pochopení celého mechanismu: „Malá pandemie umožní zavedení světové vlády.“
Wodarg tento výrok nevykládá jako konspirační fantazii, ale jako otevřené a upřímné přiznání strategie. Opírá se přitom o koncept takzvané „šokové doktríny“, jak jej popsal nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman: Vytvořit nebo využít krizi, paralyzovat společnost strachem a v takto ochromeném stavu prosadit zásadní změny, které by za normálních okolností ve svobodné společnosti narazily na masivní odpor.
PTAČÍ CHŘIPKA: CVIČENÍ NANEČISTO
Když autor popisuje ptačí chřipku, nepůsobí to jako návrat k zapomenuté epizodě, ale spíše jako rozbor scénáře, který se později opakoval znovu a znovu. Virus H5N1 podle něj nebyl žádnou novinkou. Vyskytoval se dlouhodobě a existoval dávno předtím, aniž by vyvolával mimořádnou pozornost. Zlom nastal až ve chvíli, kdy se z něj stalo politické téma.
V roce 2003 byly případy, které WHO původně připisovala ptačí chřipce, zpětně vyhodnoceny jako infekce koronaviry. V tu chvíli mediální i politická hysterie jednoduše vyšuměla – bez lockdownů, bez plošných restrikcí, bez nucených opatření a bez očkování. Přesto tehdejší nemocniční statistiky vykazovaly mimořádně vysokou letalitu, tedy podíl zemřelých mezi hospitalizovanými pacienty, která přesahovala deset procent. Jinými slovy: vysoká úmrtnost sama o sobě tehdy k žádnému „pandemickému režimu“ nevedla.
Wodarg však upozorňuje, že tato vysoká letalita nebyla důkazem mimořádné nebezpečnosti viru, ale spíše odrazem toho, co se v té době odehrávalo v nemocnicích. Pacienti s podezřením na SARS či ptačí chřipku byli izolováni, podrobováni agresivní léčbě a často vystaveni postupům, které jejich stav zhoršovaly. Strach z nákazy vedl k přehnaným opatřením, k oddělování nemocných, k odkládání běžné péče a k rozhodnutím, která nebyla řízena klinickým stavem pacienta, ale obavou personálu a tlakem shora. Vysoký podíl úmrtí tak podle autora vypovídal méně o samotném viru a mnohem více o selhání systému v atmosféře paniky.
Zatímco skutečná zdravotní hrozba se ukázala být omezená a hysterie postupně odezněla, ptačí chřipka podle Wodarga splnila jiný, mnohem podstatnější účel. Ukázala, jak snadno lze prostřednictvím autority WHO a mediálního tlaku vytvořit obrovský trh pro konkrétní farmaceutické produkty. Skutečnými vítězi celé epizody se tak nestali pacienti, ale výrobci antivirotik, především léků Tamiflu a Relenza, tedy takzvaných neuraminidázových inhibitorů, které WHO prezentovala jako klíčovou obranu proti hrozbě pandemie.
Když administrativa amerického prezidenta George W. Bushe nakoupila Tamiflu zhruba za 1,5 miliardy dolarů, vyšlo najevo, že tehdejší ministr obrany Donald Rumsfeld byl významným akcionářem společnosti Gilead Sciences, která držela patent na účinnou látku oseltamivir. Wodarg tento fakt neuvádí jako domněnku, ale jako učebnicový příklad střetu zájmů v nejvyšších patrech politiky. Francouzský koncern Sanofi-Aventis se ve stejné době veřejně chlubil tím, že dodává suroviny pro výrobu Tamiflu, a patřil mezi další firmy, které z pandemického poplachu výrazně profitovaly.
Autor si všímá i role médií a „odborníků“, kteří pandemický příběh pomáhali udržovat při životě. Tehdejší hlavní expert WHO pro chřipkové epidemie, epidemiolog Klaus Stöhr, opakovaně vystupoval s tvrzením, že virus ptačí chřipky roznášejí tažní ptáci po celé planetě. Od Baltu až po Středomoří se tak hledali uhynulí ptáci a jejich fotografie zaplavily titulní stránky novin. Argumenty ornitologů, že vážně nemocní ptáci nejsou schopni dlouhých přeletů, se podle Wodarga do médií prakticky nedostaly. Stejně tak se mlčelo o pozdějších zjištěních, že virus se ve velkochovech šířil především prostřednictvím lidí – veterinářů, obchodníků a kontaminovaných krmiv.
Ptačí chřipka se tak v knize nejeví jako selhání, ale jako zkušební provoz. Ukázala, že při správně zvoleném příběhu, s podporou médií a autority WHO, lze během krátké doby rozpoutat globální paniku a současně rozjet miliardové obchody, aniž by skutečná zdravotní situace odpovídala vyvolanému strachu. Právě tento model se měl podle autora v ještě dokonalejší podobě zopakovat o několik let později.
PRASEČÍ CHŘIPKA: PANDEMIE NA OBJEDNÁVKU
To, co se u ptačí chřipky odehrálo jako zkušební provoz, se podle knihy naplno rozvinulo během prasečí chřipky v roce 2009. Tentokrát už nešlo jen o mediální přehánění nebo o špatné vyhodnocení rizik. V knize je prasečí chřipka popsána jako účelově vyvolaný pandemický poplach, který měl jediný cíl: spustit mechanismus masového očkování a otevřít cestu k miliardovým zakázkám.
Příběh začíná v Mexiku. Oficiální čísla, z nichž WHO a americké CDC vycházely, mluvila o několika stovkách, maximálně tisícovce podezřelých případů v zemi se zhruba 110 miliony obyvatel. Právě tento moment byl pro Wodarga zlomový. Ve své knize dává tato čísla do přímého kontrastu se zkušeností z vlastní lékařské praxe. Ve svém spádovém regionu v Německu s přibližně 150 tisíci obyvateli běžně během chřipkové sezóny zaznamenával tisíce nemocných. Přesto nikoho ani nenapadlo vyhlašovat pandemii, natož globální nouzový stav.
V Mexiku se ale z relativně malého počtu případů během několika týdnů stal celosvětový poplach. Ne proto, že by nemoc měla mimořádně těžký průběh, ale proto, že byla mediálně a politicky interpretována jako začátek katastrofy. V knize je detailně popsáno, jak se z lokální zdravotní epizody stal globální příběh, který převzala média po celém světě a který WHO rychle povýšila na pandemii.
Klíčovým bodem prasečí chřipky byla změna definice pandemie. V době, kdy bylo zřejmé, že průběh onemocnění je převážně mírný a úmrtnost nízká, by podle původních kritérií WHO pandemii vyhlásit nemohla. Řešení bylo jednoduché: Kritéria se změnila.
Z pandemické definice tiše zmizela podmínka závažnosti onemocnění a počtu úmrtí. Nově stačilo, že se „nový virus“ šíří globálně. Podle této logiky se pandemie nestala výjimečným stavem, ale administrativním rozhodnutím. Jak autor konstatuje, právě v tomto okamžiku se pandemie definitivně oddělila od medicíny a začala fungovat jako politicko-ekonomický nástroj.
Na tuto skutečnost Wodarg upozornil přímo na půdě Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Ve Štrasburku v roce 2010 otevřeně obvinil WHO, že definici pandemie změnila „just in time“ tak, aby vyhovovala potřebám farmaceutického průmyslu. Nešlo o názor jednoho poslance. Jeho tvrzení později podpořili i nezávislí odborníci, mimo jiné epidemiolog Tom Jefferson, který ve své zprávě citoval jedenáct různých definic pandemie používaných WHO v průběhu několika let.
Zásadní roli v celé operaci hrály vakcíny proti prasečí chřipce. Ty byly schvalovány v režimu mimořádné nouze, s výrazně nižšími bezpečnostními standardy než běžné očkovací látky. Wodarg v knize opakovaně zdůrazňuje, že tyto vakcíny nebyly testovány na zdravé lidi a že jejich plošné použití představovalo nepřijatelné riziko.
Své varování neomezil na knihy a rozhovory. V létě 2009, během jednání frakce v Bundestagu, přímo vyzval tehdejší německou ministryni zdravotnictví Ullu Schmidtovou, aby Německo odmítlo odebrat objednaných padesát milionů dávek pandemické vakcíny. Otevřeně prohlásil, že prasečí chřipka nepředstavuje mimořádné zdravotní riziko a že vpichovat tyto vakcíny zdravým lidem je nezodpovědné (více ZDE).
Politická reakce byla podle jeho popisu typická. Argumenty byly vyslechnuty, ale ignorovány. Ministryně následně veřejně ujistila, že žádný nedostatek vakcín nehrozí. V atmosféře předvolebního boje nebyl prostor pro pochybnosti, natož pro otevřenou kritiku WHO. Vše, co Wodarg říkal, bylo smeteno ze stolu jako politický hluk.
Navzdory masivní kampani se ale realita ukázala být silnější než propaganda. Už koncem léta 2009 bylo v Evropě zřejmé, že prasečí chřipka má průběh běžné sezónní chřipky. Lékaři se k očkování stavěli zdrženlivě a velká část populace vakcíny odmítla.
Výsledek byl pro výrobce vakcín fiaskem. Z padesáti milionů objednaných dávek se v Německu aplikovaly jen asi čtyři miliony. Zbytek skončil jako odpad. Právě zdrženlivost lékařů podle Wodarga ochránila tisíce lidí před vedlejšími účinky experimentálních vakcín, které se později skutečně objevily včetně neurologických komplikací.
Prasečí chřipka tak podle knihy skončila jako promarněná příležitost – alespoň z pohledu těch, kteří na pandemickém strachu chtěli vydělat. Zároveň ale posloužila jako cenná lekce. Ukázala, že pro příště je třeba lépe připravit média, upravit pravidla a vytvořit systém, v němž odpor lékařů a veřejnosti nebude hrát takovou roli.
A právě tady se podle Wodarga láme příběh směrem ke covidu. Protože to, co se u prasečí chřipky nepodařilo dotáhnout do konce, se o deset let později podařilo v plném rozsahu.
více na: ParlamentniListy
https://platforma.inovacerepubliky.cz/blog/2025/04/148-pozvanka-setkani-wolfgang-wodarg
https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/falesne-pandemie-argumenty-proti-vlade-strachu-559199
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Pandemie-jako-mocensky-experiment-785664
nejen Zločin v režii státu , ale zločin konkrétních státních činitelů, všechny v ČR nesedí na trestné lavici, ale s PSP == český absurdistán == nakonec masoví zabijáci se schovávají v PSP === možná je i PePa ocení řády,…..tak prohnilá politická scéna …!!!
Jj,je to stále stejný scénář. Papaláši prostě dotují své koně, dělo se to za socíku, děje se to za kapíku.
Směšné ale je, že papaláši, kteří dotují soukromé podnikatele si myslí, že žijí v nějakém kapitalizmu, kde silnější má vyhrávat. Úplně si přestali všímat lidí aby se měli dobře, ale všechno co lidem seberou strkají podnikatelům. To je chucpe, humus nebo jak to nazvat.
Pokud se musí něco dotovat, automaticky to musí patřit všem, podílově. Pokud to má všeobecné dopady na životní úroveň lidí, musí to patřit všem, podílově.
Prostě velké firmy s velkými dopady, musí patřit všem, není žádný ani teoretický důvod, proč by něco takového mělo patřit nějakému psychopatovi, co má v hlavě jako dobrman sežrat co se dá, co cestou k vrcholu požírá nebo ničí vše co mu stojí v cestě. V konečném důsledku i ty peníze na to bere zase jen od lidí.
No jo, ale komu to tady chceš vykládat ? Vždyť jsou z podnikatelů plutokratů většinově všichni podě.laní. Přece budou vše lépe spravovat než stát. Když potřebují ikonu tak vytáhnou Baťů, aby zakrýt tu obrovskou rozkrádačku a všechny ty daňové podvody. Tahle masa podvodníků má lidičky úplně u prd.ele a když mají soudci a státní zastupitelství ještě vlčí mhu, tak to vypadá jak to vypadá. Ale ono je to stejně většině jedno. Měj se.
Přez skutečnost, že podvod těch klobalistických gaunerů s falešnými „vakcínami“ které byly odhaleny jako biologická zbraň k depopulaci lidstva, vyrobená na zákázku Pentagonu byl odhalen,
následky byly kvůli nucené spolupráci vlád fatální. Celosvětově několi kmilionů mrtvých a další miliony s těžce poškozeným zdfravím a v podstatě čekajích na smrt, protože toxicita šarží byla různá, aby se následky rozložily v čase.A postihování těch, kteří se vědomě, protože z hlediska zákona jsou osobami „poučenými“ a věděli o jaké svinstvo se jedná, je zatím teprve v začátcích.
osobne si myslim, ze z hladiska buducnosti stratili podstatne viac ako ziskali…..predsa len vela ludom sa otvorili oci a aj ked vedeli uz predtym, ze propaganda funguje, az teraz zo zazili tak povediac v priamom prenose. Aj vdaka covidu uz MSM sa stazuju, ze im nikto neveri:-( Swab z WEFu neronil slzy naposledy. Mam pocit, ze za par miliard (ktore si aj tak natlacia) stratili vyznamnu patronu do zbrane
Samozřejmě že prohráli a na tgy svoje globalistické sny můžou zapomenout. Ale stálo to miliony životů těch kteří nepochopili o co jim jde a nechali se ůočkovat“.
Ať je to jak chce, ukazuje to na jeden obrovký problém – to je morální stránka vědeckého výzkumu. Je nepřijatelné, aby věda produkovala vědomě falešné výsledky,aby vědci zkoumali v zýjmu jednotlivců a ne v zájmu celé společnosti.
Vždyť kolik mlékařů,co mají léčit, ukázalo, že jim nezáleží na pacientech, nemocných, ale na tom, kolik vydělají. A moje zkušenosti ukazují, že to není jen otázka kovidu, při léčení těžkého úrazu jsem několikrát při kontrole byl odbaven v čekárně, zatímco v ordinaci seděl zástupce farmaceutického … na druhou stranu jsem zase poznal doktora praktika který i při omezeném čase po listopadu u každého se snažil skutečně pomoci i jinak v rámci možností.
To ukazuje, že je to otázka njen morálky a také profesionalismu, protože jen celkový „nadrámečný“ přístup je potřeba při léčení.
A popravdě asi dvakrát jsem se u tohoto doktora zachoval jako bl-be-c na kvadrát (myslel jsem si, že antibiotika mi pomůžou urychlit léčbu chřipky, naštěstí jsem pak po letech podle náhodou dochované krabičky zjistil, že mi dal placebo a já před ním, už po několikátté od doby naivity smekl v duchu klobouk (nebo spíš golfovku 🙂 mladej – blbej)
Jj, morální stránka věci je na hrozné úrovni.
Sledujte ŽIVĚ: České zájmy v Evropě
Tady je prostě vymalované. Ti blázni se budou bavit o jakékoli agendě, hovadinách a nic nemohou tam změnit. Šaškárna šašků, kteří to musejí vědět, ale velké prachy jim nesmrdí. Tohle farizejství je hnusné a podlé od samého začátku. Dokonce jsou tak odtržení od reality, že se je situace v Čekolandu vůbec nedotkne. Prostě si tam žvaní jako v hospodě, chybí už jen krýgly s pívem…
https://www.youtube.com/watch?v=STKjJb5uG8o
Tak to máte Petře 100% pravdu, všechno, co píšete bych podepsala. Já chtěla od mala něco objevovat a zkoumat. Byla jsem na sebe hrdá, že se mi to aspoň částečně povedlo a že mezi ty „vědce“ patřím. Covidem to skončilo, chtělo se mi z toho zvracet a lézt kanálem…
Vy jste si tenkrát nepřečetl nápisy na krabičce a leták ??!!
Ta problematika akce covidu je mnohem hlubší a je nutné pochopit , jaké nástroje se zde aktivují a jak jsou vzájemně propletené .
Zde je to rozebráno , ale upozorňuji na to , že popis tohoto globálního spiknutí je velice dlouhé čtení .https://nabojpravdy.cz/09-clanky/1-kurginjan-koronavirus-jeho-cile-autori-a-vladci-1-cast-analyza-politickeho-pozadi-covidove-afery-aneb-nic-nekonci-pozor-na-pripravovanou-novou-ockovaci/
Když člověk nepochopí , že zde fungují dlouhodobé generační struktury , plně navázané na první i druhou světovou válku a mnoho dalších genocidních svinstev proti lidstvu jako takovému , tak si nedokáže představit možnosti téhle zažrané všežravé hydry a to , že je nutné tyto generační stvůry zlikvidovat až do neexistence genetické stopy .