TRAMPOTY S POČÍTAČEM 3 

CHODÍTE PO ULICI NAZÍ A ROZDÁVÁTE VŠUDE SVOJE ÚDAJE KAŽDÉMU, KOHO POTKÁTE? NE? TAK PROČ TO DĚLÁTE NA INTERNETU?

Ale začnu od počátku, jak jsem měl původně v úmyslu, sic až v tomto pokračování … proč jsem se tím začal více zaobírat.

Ale nejdřívě si prohlédněte tento celkem krátký australský filmeček, pokud jej neznáte … když už se tak nerado čte … pak možná pochopíte, že možná strašlivě podceňujete významy probíhajících událostí. A právě nyní se objevuje zpráva, že O2 aréna končí s hotovostními platbami …https://www.chip.cz/tady-uz-hotovosti-nezaplatite-mist-kde-berou-jen-karty-strme-pribyva  Kolik toho porušují? Vždyť stále máme právo platit hotovými …

Tomu se říká, těm, kdo to přijímá, ŠŤASTNÍ – O T R O C I – blahopřeji jim.

https://ok.ru/video/7905867926222

Peter 008

Jak to začalo a že na podzim skončí podpora Windows 10 a oficiálně zůstane pro obyčejného uživatele k dispozici jen Windows 11 – základní možnosti

Stalo se to, co se prostě stává a čemu se nelze vyhnout. Odešla mi po více než pěti letech grafická karta. Nic zvláštního. Mohlo se klidně pokazit něco jiného. Už se mi to stalo několikrát za cca 25 let. Průšvih je jen v tom, že pokud není výstup na monitor ze základní desky, ale jen z grafické karty, pak mnohdy nic prostě neuvidíte. A vlastně ani neurčíte, kde je přesně hlavní problém.

První takový případ byl i u mého prvního PC, tehdy když jsem jej koupil, zrovna začínaly Windows XP a když teda tenkrát po pár letech odešla tehdejší grafika, odnesl jsem PC do opravny a … a dostal vynadáno, že prý je to zaprášené (nebylo) a že teď nemají čas a že musí koupit tu kartu, co jsem tam měl a chtěl tu samou a že abych si přišel za týden. Nic moc jsem o tom tehdy nevěděl a vlastně jsem byl jen obyčejný uživatel a ještě bez internetu. Mně to jinak stačilo a klukům na hry také, tehdy se ještě nehrálo přes internet.

Začal jsem mít „blbou náladu“. Nicméně jsem za týden přišel a dozvěděl jsem se, že kartu nesehnali a že vůbec ještě na 100% neví, čím to vlastně je, a že musím znova týden čekat. Ale já jsem věděl, že daná karta, nebo i případně lepší je k dispozici normálně v obchodě (jinde a také za kolik) a když po mně chtěli hned zaplatit za prohlédnutí a zjištění závady, jejíž příčinu mi ale OFICIÁLNĚ NESDĚLILI (o grafické kartě jsem mluvil vůbec jen proto, že se netočil větráček na tom, co by jí podle mne mohlo být), tak jsem zaplatil za prohlídku pár korun (dokonce si nechali zaplatit čištění PC, ačkoliv jsem pak dobře viděl, že na nic ani nesáhli …), ale PC jsem si vzal hned s sebou domů. Cestou domů jsem si tak přemýšlel nad tím, jestli 99,999% je sto procent a nebo ne … a co znamenaly ty řeči, které za mnou „posílal“ ze dveří pracovník opravny, ale které jsem už moc nevnímal. Samozřejmě PC bylo neopravené.

Z celého jejich chování vůči mně jako k zákazníkovi jsem měl pocit, že jim vlastně překážím v nějakých vznešených cílech.

Obchod, kde jsem své první PC, které bylo již několik let po záruční době, koupil, už prostě nebyl, možná se nějak s někým sloučil, kdo ví. Ani firma už nebyla. Tehdy  byla taková doba. 

Doma jsem se podíval dovnitř písíčka a zkusil jej zapnout znovu a tentokrát se skoro všechno hýbalo, svítilo (ono nejspíše došlo k tom, že se grafická karta „sama při přenášení tak nějak otřesy připozastrčila“ a možná i něco jiného) a podařilo se zapnout počítač, s obrazem na monitoru, ovšem tak nějak divně, jak mi to připadalo – všechno trhané, grafické efekty nefungovaly (poznámka: když nefunguje grafická karta správně, aspoň bývá umožněn průchod signálu, byť nezpracovaného, do monitoru). A teprve teď jsem se teda na tuty dozvěděl, že nefunguje právě grafická karta. Nefungoval přece pořád ten větráček. No co jsem měl dělat? Hledat další třeba i podobnou opravnu PC? 

Chtěl jsem rychlejší řešení a někoho, kdo by mi pomohl rychle, jsem tehdy neznal.

Tak jsem šel do obchodu, nejsem si už přesně jist jak se přesně jmenoval (shodou okolností asi 300 metrů od té opravny), kde jsem se prostě zeptal na to, jestli mají takovou a takovou grafickou kartu podle označení, které jsem opsal z nálepky na tom „kuse železa“, a které jsem jim ukázal napsané na papírku. Měli a to dokonce přesně tu samou. Samozřejmě jsem měl napsáno i výrobní číslo, což se nutně lišilo, ale to mi ochotně vysvětlili. A dokonce mi dali několik rad, jak bych to měl správně vyměnit, když se dozvěděli, že si to zkusím udělat sám. Tady se mnou jednali jako se zákazníkem a ne jako s nechápavou onucí. Překvapí vás pak, že ta opravna do roka a do dne zmizela?

V tom obchodě jsem pak po léta kupoval to, co jsem potřeboval a vždy jsem odešel spokojen. Bohužel asi tak před šesti lety skončili a ani nevím proč.

Přinesl jsem si teda grafickou kartu domu, sundal bočnici po odšroubování příchytných šroubků a poprvé se ponořil do nitra počítače.

Je nutné říci, že to nebyl můj první počítač, ten byl zapůjčený od šváry a byl to ještě „osmibit“ Sharp MZ 800 a ještě před listopádem. Tady si pamatuji především hru Flappy, logickou „hříčku“, která měla velký úspěch (dnes si ji můžete zahrát i online (video ze hry a zde je možno si stáhnout pro zajímavost a také zde zahrát online, tato hra vycházela i česky na CD tuším od Čtyřlístku nebo tak podobně). Druhý už byl čistě můj a nekoupil jsem jej ani tak kvůli sobě, a byl to slavný Commodore 64, který vydržel dlouhá léta a posloužil nejen klukům, ale i mně, když jsem si na něm osahával i základy programování. Čistě jen proto, abych věděl jak to funguje a měl nějakou takous představu. Dokonce jsem se snažil dělat program, silně ovlivněn dobou po listopádu a knihou od Dicka Francise Hra s čísly ohledně sázek, které v knize jsou na koně, ale já to dělal na fotbal a hokej.

Program jsem sice udělal, ale nezbohatl jsem ani náhodou. 🙂

Obrázek ze hry Flappy. Cílem je dostat modrý kámen, balvan na modré políčko. Kamen šlo jen posouvat do stran, pokud se panáček dostal za kámen, či spouštět volným pádem dolů, příšerky se daly zabít jen padajícími kameny. Hnědé kameny se dají, pokud jsou vedle sebe (i jako ze shora), či „opřeny o zeď“ i rozbít.

No, ale abych se vrátil k původnímu tématu. Podíval jsem se tehdy dovnitř a tam, kde se netočil ventilátor, jak jsem už předtím pochopil, grafické karty (navíc jsem měl přece už náhradu vedle na stole), jsem se podíval pozorněji, zkusil jsem ji podle rad z obchodu opatrně vyndat po vyšroubování dalších dvou příchytných šroubků a povedlo se! Nasadil jsem pak místo té staré novou, jemně ještě přitlačil, přišrouboval jsem ji na místo, připojil napájení, zavřel bočnici, „pokřižoval se“ a zapnul počítač. Heuréka! Povedlo se. A protože to byla ta samá „várka“ té samé karty od toho samého výrobce, vše zafungovalo hned správně a nemusel jsem tak vůbec ani přeinstalovávat ovladače grafické karty.

Pak jsem se snažil sledovat věci kolem PC více, začal jsem si kupovat několik i odborných časopisů a postupně jsem se dostal aspoň k pochopení základů, co se vlastně v něm asi tak všechno děje. Tehdy jsem neměl internet, dosud jsem jen kvůli klukům kupoval herní časopisy, kde vycházely jak plné hry na CD a pak na DVD, tak i dema na novinky a sem tam nějaký ten obyčejný prográmek. Teď už jsem začal mít, a stále mám, spoustu CD a DVD s programy nejen z herních časopisů, ale i z těch „normálních“.

Teprve po letech jsem pořídil domů internet, ne že bych bez něj nedokázal žít, ale nebylo to původně pro mne.

Tato „oprava“ mi dodala sebevědomí a pak, když první písíčko nakonec přece jen dosloužilo, sestavil jsem si nakonec nová (ano dvě najednou) sám. Tehdy už si pamatuji, že to bylo na Alze, kde jsem nakoupil komponenty a sestavil je prostě dohromady. Inspiroval jsem se z jednoho časopisu. A to sestavení tehdy vycházelo o dost levněji, než kdybych si to tehdy nechal udělat a nebo bych koupil hotovou sestavu (díky možnosti pečlivého výběru jednotlivých komponent). No a ten poslední z nich právě nedávno dosloužil. Sloužil poctivě a čestně dlouhá léta (mluvím  o svém osobním PC), na to jak byl využíván a co vše zažil. Jen prostě dvakrát odešla grafika a po druhé už to nešlo dál.

Respektive nepodařilo se mi zprovoznit tu kartu přes ovladače a tím to bylo dáno. No co, musel jsem se rozhodnout co dál. Přece jen už ten starý má hodně za sebou i tak, ale začal jsem na něm zkoušet jiné operační systémy, tam se i ta grafická karta správně „napojí“ do systému, aspoň teda tam, co jsem zatím zkoušel.

Nakonec jsem si koupil zcela nový počítač, s základem, který by se měl dát po několika letech případně modernizovat i po jednotlivých komponentách. Dnes se mi už nevyplatilo sestavit si PC sám. Čistě finančně. Sestava, kterou jsem si vybral, měla již předinstavovaný systém W11.

A pak to začalo.

Když jsem si PC přinesl domů a pokoušel jsem se jej zapnout, zjistil jsem, že Windows musím aktivovat, ne na kód, ale připojením k webu výrobce Windows (pak po čase jsem pochopil, že i když si u nich neuděláte účet, oni si tak zjistí i základní telemetrii daného PC – a ne že ne). Ale nic se nedělo. Nic se nespojovalo. Ať jsem dělal co jsem dělal. Dokonce jsem se snažil jako připojit přes WI-FI, ač tohle nemám, jen jsem tu anténku, co jsem dostal s počítačem, „pro srandu králíkům“ připojil k PC, ale všude uzamčené (chvála majitelům připojení přes to WI-FI). Zadával jsem svoje heslo, které se mi objevovalo na modemu podle všech návodů, ale nic. Pořád jsem byl na úvodní obrazovce pro dálkové ověření a jakékoliv heslo neakceptováno.

Rozčarován jsem nakonec šel spát a druhý den ráno jsem si řekl, že půjdu k poskytovateli připojení a pořádně jim tam vynadám a nehnu se odtamtud, dokud neudělají nápravu – podobné to totiž bylo i dříve, poskytovatel připojení to zablokoval svou reklamou na sebe (nejspíš tehdy, pokud teda nemáte od něho vše, co nabízí v nejvyšší cenové skupině) a dokud jste neodsouhlasili, že si to pořídíte (na obrazovce není vidět ŽÁDNÁ jiná volba a nebo je dokonale schována), nešlo to nijak odstranit, to blokování internetu, ani restartem počítače, modemu, či připojení, ani prohlížeče, tak že jsem klikl že si to od nich jako nainstaluji a pořídím (v tomto okamžiku vždy pak naskočil internet – abych si to mohl podle jejich logiky objednat – i takhle vypadá agresivní reklama pro hlupáky, aby se nechali nachytat, tak pak jsem prostě hned restartoval prohlížeč a měl pokoj do další takové reklamy. Mimochodem, i proto jsem si již ani nenainstaloval Operu (a nutno říct, že bych to neudělal ani tak), kterou jsem sice na starém PC měl, ale už léta nevyužíval, protože právě přes tu Operu to blokovali. Navíc dnes používám sice také dva tři prohlížeče, ale i při zkoušení jiných okamžitě co nejvíce v nastavení prohlížeče blokuji reklamu a nastavuji silné zabezpečení, takže je možné, že se poskytovatel připojení o tu reklamu sice pokouší stále, ale že je blokována. Navíc jsem přidal i samostatný program pro blokování nežádoucích připojení a reklam přes internet.

Nicméně jsem ráno udělal poslední pokus, zadal jsem heslo z modemu do řádku a do kolonky jako pro WI-FI – opakuji pro WI-FI – , které jsem už neměl ani zapojené ani jako přes tu anténku (a nemám) a úplně slepý taky nejsem. 

A čerte, tu máš krumpáč! 

Najednou to zabliklo, změnila se obrazovka a já se dostal dál a nakonec na mne vyskočila – BAF – první reklama!

Je to pěkné svinstvo. Něco si normálně koupíte, zaplatíte a přesto na vás všude vyskakuje nežádoucí reklama! Ale na internetu to není žádná výjimka. A bohužel ani na kabelové TV, jak jsem popsal jen  o kousek výše. Je to čistá arogance. A kdyby šlo jenom o tu reklamu …!

Proč se tímhle nezabývá etická kontrola? Nebo nějaký ten řídící orgán, pod něhož to spadá? Nejspíše proto, že mají „dávné propojení“ s těmi propagátory agresivních reklam? Nebo je to „jen pouhá“ tupost? Ne, je to záměr, ale o tom jindy.

No nic, přesto vše jsem se tedy dostal „dovnitř“ a mohl začít něco dělat. 

Na všechny programy – ech aplikace, no jo, už se dnes neříká program, ale aplikace, appka – ve Windows jsem začal hledat alternativy a na mnohé jsem to už našel a používám. Ale … hodně programů, co jsem využíval, jsou dnes prostě jen za úplatu a navíc „zasviněné“ mnoha funkcemi, které vůbec nepotřebuji. Naštěstí jsem jich několik nahradil jejich starými verzemi, které jsem měl uloženy v instalační podobě a u některých jsem si vybral jinou náhradu a zdarma. A několik programů jsem si nainstaloval přímo z DVD časopisu Chip.

Ba i plochu, nabídku Start jsem si nakonec přizpůsobil starší verzi co jsem měl, takže se na to dá celkem koukat, tedy něco mezi Windows 7 a XP (viz ilustrační obrázek) a mám dokonce i více možností, než by mi nabídly „nové“ Windows 11 nebo i ty starší systémy. Ale změny je třeba dělat opatrně a postupně, vytvářet body obnovení pro eventuální návrat k předchozímu stavu. Nebo změnu vyzkoušet a teprve pak ji případně definitivně přijmout. A jít v nastavení dále.

Na tom obrázku je jen jedna z verzí zobrazení, vybral jsem si tuhle nejúplnější, která se proměňuje podle najetí na řádek v prvním sloupci zleva. Jsou to odkazy podle určení buď na skupiny, či přímo programy a nebo rovnou na ikonu spouštění. A to se jedná o free verzi prográmku. 

Vzhledem k tomu, že jsem před tím stále využíval jen Windows XP a 7 a nepřecházel na novější verze, což se vynuceně stalo až přechodem na W11, bylo pro mne i přes sledování a chápání všech změn do této verze nečekaným, jak se ve skutečnosti stal velkým rozdíl mezi přívětivostí daných verzí. Ba i grafická stránka W11 mi připadá jako krok zpět, ještě před W XP. Windows 11 mi připomínají dětské (o)malovánky jen o něco méně než obrázky z W8, co jsem kdy viděl, ale obé bez té roztomilosti kresby nevinných dětí. No, asi nerozumím postmodernímu umění.

Microsoft všechny změny uvádí pod společným mottem – vše pro vaši rychlejší, pohodlnější a příjemnější práci. No nevím, asi mají myšlení i zrak prostě hodně šejdrem, protože změny které jsem zaznamenal, jen vše usložňují a navíc nepotřebuji nějakého správce pro spouštění programů, protože vše potřebné mám prostě na ploše a nebo u málo využívaných ve dvou složkách podle zaměření. Protože pak nemusím nic hledat a vím, kde co mám.

Letos skončí podpora Windows 10 a oficiálně zůstane pro obyčejného uživatele k dispozici jen Windows 11

Jenže některé – prý základní (to by mne zajímalo, CO všechno to v reálu doopravdy je) – sledování a data (říkají tomu telemetrie) nejen před Microsoftem jen tak prostě neutajíte, jen tak nezablokujete, ty se posílají nadále pryč do neznáma a co je důležité nejen do prostor „něčeho malého měkkého smradlavého a hnědého“, ale i jinam. A tady jsou pro vaši ochranu, vzhledem k tomu, že na podzim skončí podpora Windows 10 a oficiálně zůstane nakonec pro obyčejného uživatele k dispozici jen Windows 11, jen dvě základní strategie, vlastně tři. A ne, vlastně čtyři.

První je používat W11, po případné „aktualizaci“ nebo při zakoupení s PC prostě dál a snažit se aspoň – pokud vám to vadí – co nejvíce omezit to sledování a tu reklamu. Jenže to se s každou aktualizací může měnit a vy se vždy ocitnete na počátku, přičemž se o tom ani nemusíte ani z popisu aktualizace vůbec nic dozvědět, stačí to přece „šikovně“ opsat jinými slovy (pak ta formulace bude právnicky naprosto v pořádku a My jste jen ti „hlupáci, co to jen nepochopili …“) a nebo o tom ani nepípnout a pak budou tvrdit, že jde o nějaký omyl (Obojí už MS několikrát provedl). Jenže třeba tu případnou možnost blokování, či vypnutí nežádoucí funkce, ti darebáci navíc ZÁMĚRNĚ občas přenesou nebo „rozdělí“ i jinam.

Poznámka: podrobněji a prakticky o blokování sledování i přizpůsobení, i o všem ostatním dále uvedeném, bude některý další díl. A v prvních dvou částech byl program především na kontrolu odesílání dat Z vašeho PC a druhý prográmek umožňuje zafixovat vaši dosavadní verzi Windows 10, či 11, abyste měli více času na konečné rozhodnutí.

Druhou možností je využít nějakou STABILNÍ A DLOUHODOBĚ PODPOROVANOU EDICI LINUXU (tady doporučuji inspirovat se radami z časopisů Chip či Computer, nebo z různých stránek na webu, které se tím zabývají, ale více a „plněji“ o tom přece jen píše Chip (oba časopisy se – byť asi neúmyslně – navzájem doplňují), ale i tak si případnou volbu ještě pořádně sami prozkoumejte, ušetříte si pak spoustu času, ale o tom bude také jeden díl a i o tom, že nebásním chvalozpěvy o Linuxu. 

Chci tady ale poznamenat, protože má slova nebyla posledně u všech správně pochopena, že osobně třeba já sice mám připravenou verzi distribuce Linuxu, kdybych potřeboval něco vyřešit na PC, nebo se Microsoft doopravdy zbláznil nad únosnou mez, ale v žádném případě takové operační systémy nevychvaluji, neadoruji. To, že to tak může vypadat, je prostě a jednoduše dáno chováním obou stran – Microsoftem a komunitami kolem linuxových distribucí. 

Za prvé Linux není operační systém (dále OS), ale jádro, které je „obaleno nadstavbou, která právě určuje možnosti a schopnosti dané verze distribuce Linuxu. 

Za druhé, zatímco Microsoft přenáší do Windows stále více „neměnnosti“, tj. stále více omezuje možnosti nastavení uživatelem OS, kromě jiného i pro změny je stále více nutno využívat příkazový řádek, pak jednotlivé skupinky kolem některých linuxových distribucí se stále více snaží učinit svou distribuci přívětivější i vůči obyčejným uživatelům. Linuxové distribuce mají své plusy i své zápory, stejně jako Windows. Kladem je především rychlost na stejném „železe“ oproti Windows, způsob aktualizací, a větší bezpečnost, i když i tady je nutno prostě se postarat. I zde jsou bezpečnostní programy, firewally a další pomocné prográmky, aplikace pro zajištění větší bezpečnosti. Velkou výhodou je u těch známých distribucí velká a aktivní komunita, kde se můžete sami i zeptat na řešení svého případného problému. 

Nevýhodou je nutnost se tyto linuxové OS naučit ovládat a chápat, jak a co lze a co nelze v nich dělat. Prostě to vyžaduje více úsilí a snahy a možná i „tvrdohlavosti“. Ale nezapomeňte na to, že i vy nejspíše používáte denně nějakou odnož linuxového původu každý den. Např. Je to OS v mobilech – Android, či jinak upravené ovladače „chytrých“ TV. I Chrome Google programy v TV jsou v podstatě vyvozeny z Linuxu, stejně jako operační systém ChromeOS. Dále je Linux nasazován i na servery, je pro svou rychlost a preciznost, stabilitu, variabilitu využíván i v práci se superpočítači. 

Ale pro všechny tyto vlastnosti je třeba linuxovou distribuci umět vyladit (instalací aplikací, programů), nedělat zbytečné chyby a znát řešení aspoň základních problémů. Vypadá to jako odstrašování, ale není tomu tak. Je to jako s tím „vychvalováním“.

Pokud budete PC s linuxovým OS využívat především určitým způsobem, můžete si najít distribuci, která již od počátku bude stavěna pod vaše zájmy a zadání. Jediné, co Linux zatím nezvládá naplno je hraní PC her, ale i zde jsou možnosti, jak hrát a jak spouštět programy původně napsané jen pod Windows. A s každým rokem se řeší stále více problémů kolem této části využívání PC a navíc např. Steam, po nainstalování doplňujích programů, lze téměř na 90% využívat i přes web na OS distribuci Linuxu.

Ne, Linux není ideální, ale je to jako se svobodou, musíte tomu něco obětovat. 

Stabilní verze známých distribucí Linuxu jsou obvykle podporovány 5 let, jiné verze jsou pro uvádění novinek co nejrychleji s kratší dobou životnosti (většinou 2 – 6 měsíců), pokud o to uživatel stojí, a jsou také ještě i více odlehčené verze, pro využití na velmi slabých počítačích.

Nejen proto je jasné, že zatímco Windows nevyžadují téměř žádné nastavení, ani skoro žádné učení, fungují od počátku instalace (hlavně ke spokojenosti žroutů dat a poskytovatelů reklamy) a budou i v případě, kdy si dáte práci a zablokujete odesílání dat nevědomo kam a hlavně neznámo komu, v linuxových ditribucích se musíte o vše postarat sami. I když ten uživatel, který nechce nic jiného než brouzdat po internetu, sem tam si pustit video, přečíst, napsat nějaký dokument, stačí mu základy pro kancelářské využití (jako třeba LibreOffice) se nesetká se skoro žádnými problémy u dlouhodobě stabilních verzí.

Ten, kdo bude do těchto OS instalovat a odinstalovávat nové a nové aplikace, prostě musí dodržet určitá pravidla a v případě novinek se stejně může potkat s problémy, pak je tu ale obyčejně aktivní a široké fórum, kde se dá nejen zeptat, ale i prostě jen poučit a hledat odpovědi.

No jo, ano, všechno má své plusy i mínusy. Sám osobně chci přestoupit na některou distribuci Linuxu, ale prozatím hledám a snažím se učit (i když základní distribuci asi tuším a mám připravenou, jak jsem již uvedl), jenže nemám tolik času, abych to mohl urychlit a hlavně se – pro sebe – odpovědně rozhodnout. Pokud ale máte doma nevyužitý, nepoužívaný počítač, můžete zkusit do něj nainstalovat nějakou distribuci Linuxu a zkoušet sami třeba několik verzí postupně. I kdybyste to pak nevyužili jako hlavní OS, můžete se poučit o mnohém. A to nikdy neškodí. Sám jsem se přesvědčil na vlastní kůži, teda naučil mne tomu život, že nestačí znát jen to co potřebuji, to svoje, ale pokud chápu souvislosti i z jiných oblastí např. práce (techniky, výroby, vlastností materiálů) mnohem lépe budu znát i to „jen a pouze svoje úzké“ ve své práci.

Ať tedy napíši cokoliv, a pokud náhodou zapomenu upozornit, mějte na vědomí, že vše je nejlepší se co nejvíce naučit, i za rámec nutnosti, protože vám to dává širší a jasnější obrázek, co se to sakra děje. Pokud ale nejste pro změny, nejste v tomto směru moc aktivní, nebo se vám prostě nechce, tak raději zůstaňte na tom, co máte. Ale berte na vědomí, že další verze W11, natož pak W12 (nebo jak to nazvou ti kovbojové) vás bude mnohem více špehovat a omezovat vaše možnosti v používání a nastavení vašeho PC.

Za svobodu, jak jsem výše krátce napsal, za tu skutečnou, tj. svobodu reálné volby, se vždy musí platit. Toto slovo – platit – dává pochopit, že terminologie je ryze „kupecká“. Mnohem správnější by bylo mít ve zvyku ohledně svobody říkat cosi ve smyslu – oddat, učit se ji chápat, co to doopravdy je.

Ale o linuxových distrbucích bude zcela určitě samostatný článek.

Nu, ale vraťme se teď k věci.

Systém Ubuntu je jedna z nejrozšířenějších distibucí Linuxu

No a v tom Linuxu můžete vytvořit, v případě potřeby spuštění nějakých programů původně určených pro Windows, na vhodném PC virtuální systém (požadavky na výkon hardwaru (železa) jsou přece jen menší než u Windows) a do něho nainstalovat obraz nějaké verze Windows. Některé možnosti uložení nastavení jsou, takže byste ani tady nemuseli začínat vždy od nuly. Ale k tomu je nutno se rozhodnout sobě samému a – zdůrazňuji – VELMI POZORNĚ SI PŘEČÍST VŠE O MOŽNOSTECH A CHOVÁNÍ VIRTUALIZAČNÍHO PROGRAMU v daném konkrétním případě.

Po restartu, vypnutí virtualizačního programu se vymažou všechna data a nikde se nic neuloží (pokud si to nenastavíte sami). 

Je třeba si ještě uvědomit, že pokud máte virtualizační program na Windows a zvláště na W10 a W11, pak data pro systém, který máte nainstalovaný ve virtualizačním programu, ať je to co chce, jdou (ať si kdo chce co chce říká) prvotně přes ty Windows a zvláště pokud chcete být co nejvíce v bezpečí a soukromí, je tu možnost zachycení určitých stop toho, co pak děláte. Takže není až tak nic moc udivitelného na tom, že nyní Microsoft již umožňuje instalaci linuxové distribuce v systému W11 nebo vedle nich, ovšem za pomoci svých nástrojů. Vytváří se tak falešný pocit, že v tom Linuxu jste jako uživatel více v bezpečí, ale to je klam a mam. „Prosté milý Watsone, že?“

Třetí možnost je jednoduchá a geniálně prostá. Zvolíte si nějaký operační systém a naučíte se přenášet  údaje a data z tohoto prostředí do naprosto nezávislého prostředí samostatně nainstalovaného Windows bez přímého přístupu k internetu (nejlépe na jiný počítač) a tak nebudete pro zpracování, práci, zábavu využívat programy „kontrolované pod dozorem internetu“, ale programy a aplikace si nainstalujete do svých od sítě odpojených Windows a nikdo nebude vědět, co vlastně děláte. Otázkou je sice aktivace těch Windows, ale nemusíte se bát, že pak, ať si je necháte jak jsou, či si je dokonale proměníte, že pak by někdo o něčem, co absolutně nechcete, vůbec něco věděl (ale pak ty Windows nesmíte znova připojit k síti! A to je jediná nevýhoda tohoto řešení spolu s tím, že nemáte přímé trvalé spojení s internetem).

Na internet půjdete snadno přes svůj prohlížeč a sem tam můžete něco i udělat v tom Windows, Linuxu, či čem, ale nebudete zdaleka tak sledováni jako v samostatných „pracovních“ Windows. Tuto možnost ale dávám jen pro plný výčet všech možností, i když si myslím, že tohle asi nepoužije nikdo.

Uvědomte si jednoduchou rovnici. Windows se už dlouho snaží donutit uživatele, aby využíval jen jeho programy, jeho aplikace, stejně jako se snaží, aby každý uživatel W měl účet přímo u MS. Má to dobrý důvod. Pokud budete zasílat zpět, byť nevědomky, data toho, co všechno na počítači děláte, personifikuje vám reklamu, bude vědět co a jak a čím děláte, bude o vás znát mnohem více, než do počítače naťukáte.

Takže Microsoft (a samozřejmě i každý jiný, kdo sbírá naše data) o nás pak ví mnohem více, než si myslíme, pokud mu poskytujeme svá data, své vzorce chování. Využívají to k cílené reklamě a k celkovému modelu chování společnosti, kdy se tak snaží odhadovat – a nebo spíše usměrňovat – trendy pak „populární“ mezi uživately Windows a to nejen i v reklamních kampaních. 

Jenže ono to má háček. Aby si mohli udělat obrázek o jednotlivém uživateli, musí všechny údaje o něm schraňovat na jednom místě. Prostě je celkově vyhodnotit. Když se to pak někdy hodí, mohou si propojit ještě více (adresně) a doslova si vás, kohokoli z nás, vytáhnout a podívat se pěkně zostra zblízka. A to už se pak hodí i třeba tajným službám, policii, nebo i jiným zájemcům (především reklamním a jiným podvodným společnostem) které se mohou tak dobrat i případných kompromitujících údajů, i odhadnout za kolik vám mohou co prodat. A tato data mohou i bez našeho souhlasu přeprodávat jiným společnostem, které pak budou také vědět po čem toužíte, jak se chováte … Nebo data mohou být prostě ukradena.

No a čtvrtou možností je stále používat případně pokud je máte ty W10 (nebo i jiný druh Windows, jako třeba W7, tedy jakoukoliv verzi mimo W11). V podstatě, pokud se zajímáte trošku o bezpečnost operačního systému a sledujete, co se děje, pokud se útočník rozhodne dostat se cíleně a konkrétně do vašeho počítače, pak se tam nejspíš přece jen dostane a je to jen otázkou času (je jen několik málo výjimek, popíši je někdy jindy, které umožňují anonymitu a hlavně bezpečí, ale ty je třeba se naučit využívat správně). 

U cíleného osobního útoku pak stačí využít toho, jak se chováte na internetu a podle toho uzpůsobit napadení vašeho PC. Takže pokud budete mít dobrý – i bezplatný – antivirus, budete se chovat na internetu opatrně a nebudete otvírat podivné stránky, nevyžádané e-maily, nebudete zadávat citlivé údaje, nebudete klikat na zářící reklamy, můžete slušně existovat i delší dobu, zvláště pokud si ještě posílíte bezpečnost přídavnými prográmky. Stačí si pak občas, ale pravidelně, oskenovat systém a data i free verzemi vyhledávačů virů a podobného nežádoucího smetí. Ovšem nejlépe je to dělat za pomoci programu spouštěného z USB, který si předem připravíte (tyto záchranné a skenovací programy jsou často součástí DVD z časopisu CHIP ve verzi, kdy je můžete nabootovat (nastartovat, spustit) přímo v počítači jako tzv. Live verzi (tyto programy lze po nainstalování na USB flashky spouštět i z té USB flashky), kdy se vám do PC nic neukládá a nic se nemění, kromě případných oprav). Pak při prohledávání systému na PC skenujete vypnutý původní systém a některé hrozby, záškodníky jiným způsobem ani neodhalíte a ani neodstraníte.

Ovšem, čím více budete dodržovat prevenci, tím to bude mít útočník, podvodník prostě těžší. Nebo třeba i ti z Microsoftu a jiní, kteří prahnou po datech našeho chování. Ale největší vaší prevencí proti ztrátě vašich dat je pravidelné a systematické zálohování vašeho pevného disku, momentálního stavu vašeho systému. Pak rychle a snadno obnovíte svá data, svoje – často po dlouhou dobu laděné – nastavení systému. Podstatnou částí tohoto je uchovávání hesel, kódů pro aktivizaci a přihlašovacích údajů mimo počítač a mimo připojení k internetu (v případě, že si je uložíte třeba na USB flashku, pak si to zašifrujte a udělejte nejméně ještě jednu kopii a uchovejte v bezpečí a suchu a uchovejte si i písemnou verzi odemykacího kódu, ale je třeba upozornit na to, že je třeba USB flashky pravidelně připojovat k napájení a kontrolovat, jinak se vám mohou po delší době nepoužívání ztratit, poškodit na nich uložená data), nejlépe v písemné podobě a ještě lépe v aspoň ve dvou kopiích na různých místech. Data zase je nejlépe uchovávat na discích mimo vaše PC a použít je pouze na zálohování a pro případné obnovení systému.

Jedno ale doporučím hned – nikdy nevěřte na 100 procent žádným cloudovým službám. Ne náhodou se snaží vlády získat i právně přímý přístup ke cloudovým datům všech a anglická vláda se dokonce rovnou snažila cloudové služby přesvědčit, aby data v úložišti nebyla ani šifrována, aby se dala pohodlněji přečíst … a tyto pokusy nejen v Anglii určitě nekončí.

Ale nespěchejte s rozhodnutím bez vyhodnocení svých potřeb a aspoň základních informací o tom, co chcete udělat.

Ano, každé řešení má svoje mouchy i svoje plusy. Tak to prostě v životě chodí. Jediným „lékem“ je neustále se učit novým věcem a získávat stále více nových informací. A hlavně si je dávat do souvislostí.

Pokračování 

sdílet na