M. K. Bhadrakumar: Peking čelí americkým sankcím proti rafinériím

M. K. BHADRAKUMAR / 4. KVĚTNA 2026

Děti si hrají, zatímco u pobřeží Hormuzského průlivu u íránského města Bandar Abbás kotví nákladní lodě, 26. dubna 2026.

Do šesti dnů poté, co ruský prezident Vladimir Putin důrazně doporučil americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi, aby upustil od války v Íránu – zejména od jakýchkoli bezhlavých plánů na pozemní invazi –, vstoupil na scénu Peking s ponižujícím odmítnutím amerického kroku sankcionovat čínské ropné rafinerie.

To, co odlišuje krok Pekingu, je to, že jeho povinný příkaz rafinériím po celé zemi, aby se vzepřely / ignorovaly americké sankce na nákup íránské ropy, spojuje situaci kolem Íránu s geopolitikou ropy a odmítá Trumpovy falešné předstírání, že jde pouze o obavy USA z šíření jaderných zbraní. (Viz můj blog „Příměří posloužilo záměrům USA ve válce s Íránem“, Indian Punchline, 3. května 2026)

Peking učinil svůj první významný krok v íránské situaci poté, co sledoval a pečlivě studoval důsledky americko-izraelské agresivní politiky vůči Íránu od konce února, jejímž cílem bylo zničit schopnost této země bránit se a donutit ji ke kapitulaci z geopolitických důvodů, což by USA umožnilo získat kontrolu nad jejími obrovskými nerostnými zdroji, zejména ropou a plynem.

Nebude překvapením, pokud Peking v tom vidí nezaměnitelný vzorec, počínaje obsazením obrovských ropných zásob Venezuely USA před necelými třemi měsíci. Zaměření USA na ostrov Kharg (íránské ropné terminály) a blokáda íránských přístavů mluví sama za sebe.

Ať už je to náhoda nebo ne, Čína byla v několika letech před rokem 2026 dominantním, největším odběratelem venezuelské ropy a často představovala významnou většinu vývozu ropy z této země. Pokud jde o Írán, Čína je hlavním, největším odběratelem íránské ropy a na počátku roku 2026 představovala zhruba 90–91 % celkového vývozu ropy z Íránu.

Navzdory sankcím USA se takzvané nezávislé rafinérie typu „teapot“ v Číně spoléhají na zlevněnou ropu z Íránu. Čína odmítla americké sankce na tyto nákupy s odkazem na legitimní energetickou spolupráci v rámci 25leté strategické dohody. Rozhodujícím momentem byl tento měsíc, kdy vstoupily v platnost americké sankce proti pěti čínským rafinériím za nákup íránské ropy – Hengli Petrochemical a čtyřem „teapot rafinériím“ Shandong Jincheng, Hebei Xinhai, Shouguang Luqing a Shandong Shengxing.

V sobotu Peking kontrovat tím, že ministerstvo obchodu [MOFCOM] vydalo „zákaz“, v němž prohlásilo, že žádné rafinérie v Číně nebudou americké sankce uznávat, prosazovat ani dodržovat. Jedná se o významné vyhrocení situace, kdy Peking využívá právní nástroje k blokování amerických sankcí a zároveň zdůrazňuje, že kroky Washingtonu porušují mezinárodní právo a ohrožují národní bezpečnost Číny.

Technicky je na Trumpově administrativě, aby své sankce prosadila zadržením tankerů přepravujících íránskou ropu směřující do Číny, ale to by byl riskantní krok plný reálného nebezpečí konfrontace s Pekingem, což by mohlo dokonce vyvolat eskalaci ze strany Číny, jako je nasazení čínského námořnictva k eskortování tankerů vyplouvajících z íránských přístavů do destinací v Číně. Ať už se tato představa může zdát jakkoli nepravděpodobná, faktem zůstává, že pro energetickou bezpečnost Číny je v sázce mnoho.

Zejména zpráva Global Times o nařízení MOFCOM zdůraznila, že „tento krok je zaměřen na ochranu národní suverenity, bezpečnosti a rozvojových zájmů a na ochranu legitimních práv a zájmů čínských občanů, právnických osob a dalších organizací… Rozhodnutí bylo přijato v rámci čínského zákona o národní bezpečnosti, zákona o zahraničních vztazích a zákona proti zahraničním sankcím…“

Je významné, že komentář deníku People’s Daily, který převzal Global Times, uvádí: „Tento krok představuje zásadní posun čínských právních nástrojů v oblasti zahraničních vztahů od institucionálního rámce k praktickému prosazování. Čína využila sílu právního státu a poskytla cílenou odpověď na „dlouhou ruku“ jurisdikce USA. Tento krok brání legitimní práva a zájmy čínských podniků a zároveň reaguje na široké volání mezinárodního společenství po odporu proti hegemonii, čímž vnáší spravedlnost do snah o ochranu mezinárodního ekonomického řádu… Toto opatření… nabízí mezinárodnímu společenství praktický příklad, jak se bránit jednostrannému šikanování a postavit se proti „dlouhé ruce“ jurisdikce. Dokládá odpovědnost Číny jako významné země při prosazování spravedlnosti a obraně řádu.“

Pokud jde o „jurisdikci s dalekosáhlou působností“, Rusko se sice také stalo jejím terčem, dosud však zaujímá pasivní postoj a vnímá ji spíše jako model ukrajinského konfliktu. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v neděli uvedl, že ukrajinské síly zasáhly další dvě plavidla patřící k takzvané „stínové flotile“ Ruska, která byla využívána k přepravě ropy, a to ve vodách poblíž vjezdu do přístavu Novorossijsk na jihu Ruska. Zelenskyj pohrozil, že Ukrajina bude i nadále rozvíjet své schopnosti v oblasti dlouhého dosahu na moři, ve vzduchu i na zemi, aby mohla provádět takové operace proti Rusku.

Okolnosti jsou však odlišné. Ruská takzvaná „stínová flotila“ se nachází v šedé zóně neformálního obchodu mimo působnost mezinárodního práva a Moskva ví, že Ukrajinci jednají jako zástupci západních mocností. Rusku také chybí námořní síla k zajištění bezpečnosti tankerů a v každém případě plavidla „stínové flotily“ neplují pod ruskou vlajkou.

Čínský krok má nicméně politické a diplomatické pozadí. Zaprvé, z politického hlediska vrhá tento vývoj stín na Trumpovu státní návštěvu Číny, která se očekává někdy v květnu. Zadruhé, v širší perspektivě Čína vnímá, že Trumpův záměr v Íránu by mohl být variantou jeho „zabavení ropy“ ve Venezuele v lednu, což má dopady na energetickou bezpečnost a dodavatelský řetězec Číny. Zatřetí, USA by mohly testovat reakci Číny a je zapotřebí pevného postoje ze strany Pekingu. To vyžaduje určité vysvětlení.

Faktem zůstává, že staré „malacké dilema“ Čínu nadále pronásleduje. V dubnu USA a Indonésie uzavřely významné partnerství v oblasti obranné spolupráce, které zahrnuje rozšířený operační přístup amerických vojenských letadel do indonéského vzdušného prostoru, čímž se výrazně zvyšují americké sledovací kapacity nad životně důležitým Malackým průlivem. Tento strategický krok, který následoval po údajně zrušeném plánu na širší „plošný“ přístup, posiluje kontrolu USA nad klíčovým úzkým místem, kterým prochází téměř 40 % světového obchodu a 80 % čínského dovozu ropy, zejména v kontextu napětí v Hormuzském průlivu.

Za čtvrté, pokud vyschne tok ropy z Íránu, spolu s narušením dodavatelského řetězce z celého regionu Perského zálivu, vzroste závislost Číny na ruské ropě. A konečně, velkou otázkou je, zda Čína dokáže přežít bez Hormuzského průlivu.

Nedávná analýza agentury Reuters dospěla k závěru, že Čína, která je největším světovým dovozcem ropy přes Hormuzský průliv, je „paradoxně také jednou z nejlépe situovaných zemí, které by uzavření této vodní cesty mohly přečkat“.

Podle agentury Reuters Čína v zásadě díky dlouholetým politickým opatřením „snížila svou zranitelnost vůči energetickým šokům“. Jedním z hlavních cílů těchto politických opatření bylo „snížení závislosti na fosilních palivech přepravovaných po moři“. Mezi další opatření patří vozový park elektromobilů „téměř stejně velký jako ve zbytku světa dohromady, rozsáhlé a rostoucí zásoby ropy, diverzifikované dodávky ropy a plynu a elektrická síť, která je díky domácímu uhlí a obnovitelným zdrojům téměř nezávislá na dovozech“. Analýza agentury Reuters je k dispozici zde.

Překlad Deepl

Zdroj

sdílet na