Charles Hugh Smith: Je „demokracie“, která je na prodej, stále demokracií? Ne, je to oligarchie

Charles Hugh Smith / 27. 3. 2026

Je „demokracie“, která je na prodej, stále demokracií, nebo je to něco jiného? Tato otázka vyplývá z povahy našeho politického systému, ať už jej nazýváte jakkoli: je to aukce politických laskavostí / vlivu, ve které vyhrává ten, kdo dá nejvyšší nabídku – jako v každé aukci.

„Vůle lidu“ je užitečný trik. Ti, kdo nashromáždí nejvíce peněz do volební pokladny, vyhrávají volby, protože si kupují viditelnost prostřednictvím marketingu a reklamy – stejně jako při prodeji pracího prostředku nebo „nejnovější inovace“.

V jádru této zvrácené verze „demokracie“ leží přesvědčení, že všichni, kdo se v boji o vlastní zájmy snaží maximalizovat své zisky, jako mávnutím kouzelného proutku vytvářejí politiku sloužící společnému blahu. Jinými slovy, pokud každý, kdo se tlačí k moci, dostane svůj podíl z federální štědrosti, je to totéž jako sloužit společnému blahu.

To je však omyl: stát, který není ničím jiným než distributorem dotací a laskavostí, kde vyhrává ten, kdo dá nejvyšší nabídku, nemůže v žádném případě sloužit společnému blahu, protože společné blaho není pouhým součtem soukromých zájmů. Prezident Jimmy Carter to výstižně popsal: „Národní zájem není vždy součtem našich individuálních nebo zvláštních zájmů. Nesmíme zapomínat, že společné blaho je naším společným zájmem a naší individuální odpovědností.“

Zvykli jsme si vnímat „demokracii“ jako nic jiného než sobecké prasata tlačící se u koryta federálních laskavostí a štědrosti. V oligarchii maskující se jako „demokracie“ toto rozdělení odráží 1) potřebu vyhnout se nerovnostem natolik extrémním, aby vyvolaly vzpouru, a 2) potřebu zakrýt skutečnost, že drtivá většina politického vlivu je „vlastněna“ (koupena a zaplacena) horními 0,1 %.

Takže spodních 40 % dostane svůj podíl na dotacích, střední třída dostane svůj podíl na dotacích, horních 10 % dostane svůj podíl na dotacích a pak si horních 0,1 % ponechá skutečnou moc a bohatství, aby to mohlo sloužit jejich vlastním zájmům.

Ve funkční demokracii – na rozdíl od aukce laskavostí, kde se všichni perou o koryto – je společenský řád propojeným ekosystémem: 1) společenské smlouvy, 2) občanské ctnosti, 3) společného cíle, 4) společné oběti, 5) morální legitimity, 6) společenské důvěry, 7) členství a 8) sociální soudržnosti, lepidla, které drží společnost pohromadě v těžkých časech nebo krizích. Bez sociální soudržnosti se společnost rozpadá.

Společenská smlouva je soubor implicitních očekávání a povinností, které lidé považují za své přirozené právo. Občanské ctnosti jsou soubor norem, které slouží jak soukromým zájmům, tak společnému blahu: aktivita, odpovědnost, integrita, transparentnost, občanská povinnost, čest a skromnost, což zahrnuje disciplínu, velkorysost, upřímnost a střídmost.

Společný cíl zahrnuje i národní cíl. Sledování společného cíle vyžaduje obětavost a potlačení soukromého prospěchu.

Společná obětavost znamená rozložení nezbytných obětí napříč celým spektrem společenského řádu, od nejvyšších po nejskromnější. Přispívat znamená být ceněn, a to je jádro sociální soudržnosti.

Morální legitimita je podobná tomu, co Číňané nazývají Mandátem nebes: Nebe a Země jsou spojeny v morálním vesmíru, a když vedoucí představitelé společnosti zradí občanské ctnosti ve prospěch zhýralosti a soukromého prospěchu, morální legitimita se rozpadá a Mandát nebes je ztracen.

Společenská důvěra je součtem důvěry jednotlivců v instituce a spoluobčany, že budou dodržovat společenské normy. Když instituce selhávají ve službě obyvatelstvu tím, že se stávají pískovištěm privilegií a sobeckého chování, sociální důvěra se rozpadá.

Společenské členství je geneticky zakódovaným pojivem sociální soudržnosti. Když je náš přínos ceněn, jsme ceněni i my, a přispívání ke společným zájmům nás opravňuje k členství. Ztráta členství – být odmítnut nebo vyhnán – je bolestivým trestem.

Sociální soudržnost je součtem všech těchto spojujících sil, pocitem, že přispívání a sounáležitost stojí za námahu a oběť. Pokud jsou nižší třídy obětovány za účelem maximalizace soukromých zisků vyšší třídy, sociální soudržnost se ztrácí.

Zkažený, degradovaný systém, v němž žijeme, již není schopen sloužit společným zájmům ani společnému blahu. Je to nefunkční napodobenina skutečné demokracie, která musí přímo sloužit společným zájmům tím, že podřizuje soukromý zisk společnému blahu.

Tvrdit, že boj o největší podíl na federální moci a štědrosti – zkrátka chamtivost – jako mávnutím kouzelného proutku slouží společnému blahu, je pohodlnou zástěrkou pro oligarchii maskující se jako „demokracie“, protože rolníci mohou hlasovat o tom, která frakce sobeckých elit měla tentokrát nejúčinnější reklamní kampaň.

Tento trik nakonec přestane fungovat, protože glorifikace vlastního zájmu narušuje sociální soudržnost a morální legitimitu. Probuzení z našeho transu vyvolaného chamtivostí bude, no, stejně zajímavé, jako nevyhnutelné.

Překlad Deepl

Zdroj

sdílet na