Jan Šolta: Tři Míšové a nesmělý pokus o kulatý stůl v Československu 1989
17.11.2026 14:20
Na podzim 1989 se celá Evropa otřásala v základech, jenom v Československu panovalo navenek mrtvolné ticho. Nejvyšší představitelé se pyšně domnívali, že jejich pozice je neotřesitelná, že tuhou normalizací zastrašené obyvatelstvo nemůže jejich pozici výrazně ohrozit, jejich moc spolehlivě jistily početné represivní složky.
Pod povrchem se však nenápadně formovalo hnutí občanů nespokojených s poklesem životní úrovně, s potlačováním demokracie, s mizerným stavem životního prostředí, bez žádných vyhlídek na zlepšení celkové situace, zejména pro mladou generaci apod.
Narůstající rozpory a kritický neklid prostupovaly celou společnost, jednolitá v názorech na řešení krize nebyla ani KSČ. Všichni nedočkavě čekali na realizaci radikálních změn – ovšem každý odlišně, adekvátně vlastním představám, jež v té době většinou nepřekračovaly obecně přípustný rámec úvah; vesměs se pohybovaly ve směru podstatné modernizace a zlepšení existujícího systému socializmu, o návratu ke kapitalizmu přemýšlel málokdo.
Vyčkávalo se na první impuls, jenž bouři převratných změn rozpoutá. Kromě několika set odvážných disidentů, kteří se nebáli prezentovat názory veřejně, většina občanů nepokojně brblala jen ve skrytu a pohodlí domova. Početně slabá a nepříliš vlivná opozice závistivě pokukovala po statisícových demonstracích v sousedním Německu.
Nebývalý protestní pohyb v celém sovětském bloku ve východní Evropě byl umožněn mimořádně příznivým postojem Moskvy, která po nástupu M. S. Gorbačova v r.1985 sama vybízela své spojence k hlubokým reformám. Do té doby v podřízených satelitech neuspěl žádný pokus o změnu vnuceného režimu a poměrů bez předchozího souhlasu Moskvy! Teprve děsivá stagnace a prohlubující se zaostávání země Sovětů za vyspělým světem, které začalo ohrožovat nejen vojenskou paritu se Západem, ale už i samotnou existenci SSSR, přinutilo nové vedení k rázným krokům. Karta se proto obrátila a byl to Sovětský svaz, jenž nyní vyzýval a tlačil také své satelity k radikálním reformám.
Tato sovětská iniciativa a podněty k větší samostatnosti zemí a odpovědnosti vedení za jejich vývoj nebyla přestárlými vůdci vítána, neboť přímo ohrožovala jejich po desetiletí zastávané lukrativní pozice. Vrcholní funkcionáři nedbali ani zájmů svých států a občanů a nadšení pro realizaci nezbytných změn pouze předstírali. Gorbačov ihned poznal, že s nimi socializmus nezachrání a rozhodl se je vyměnit za nové („malé Gorbačovy“).
Jednu z klíčových inspirací sovětské perestrojky představovaly myšlenky potlačeného Pražského jara 1968. Jak zaznamenal tehdy přítomný V. Václavek, už v září 1986 to otevřeně přiznal šéf sovětské rozvědky KGB generál V.A. Krjučkov náčelníkovi čs. rozvědky – 1. správy StB generálu K. Sochorovi: „Gorbačov vysoce oceňuje Pražské jaro, domnívá se, že by mohlo být inspirací pro sovětskou přestavbu. Zároveň vyzval čs. rozvědku, aby se zapojila do procesu přestavby u nás. Její zástupci by měli kontaktovat bývalé významné představitele Pražského jara, aby se začali angažovat pro přestavbu. Politický vývoj v Československu by měl směřovat k pluralitě politických stran. KSČ bude muset o svůj vliv bojovat s dalšími politickými stranami. V čele státu by měla být vláda národní jednoty.“
Československé vedení tuto jasnou výzvu ale neakceptovalo. V dubnu 1987 přiletěl do Prahy Gorbačov, aby zde nahrazením unaveného Gustáva Husáka Milošem Jakešem prosadil zahájení skutečné perestrojky. Personální výměnou se však u nás perestrojka nenastartovala.
Tíživá krize rychle prostupovala všechny socialistické země, protesty obyvatelstva a aktivity opozice nebezpečně sílily, Gorbačov proto v září 1988 vybídl vládu Polska a dalších zemí bloku, aby proti domácí opozici zbytečně neútočily, nýbrž aby s ní spolupracovaly a zapojily ji do řešení obtížných problémů země. Tzv. kulaté stoly se měly stát způsobem, jak uvolnit ventily přetlaku rozezlených davů a zároveň formou, jak namočit opozici do přijímání i velmi nepopulárních opatření a tím ji učinit spoluodpovědnou za neblahý vývoj státu.
Normalizační vedení KSČ, pupeční šňůrou spjaté s potlačením Pražského jara, se změn obávalo, proto je všemožně brzdilo, dobře totiž vědělo, že s realizací radikálních reforem jejich kariéry definitivně končí. Vasil Biľak dokonce varoval své spolupracovníky před přílišnou adorací M.S. Gorbačova, aby za nedlouho (v důsledku jeho očekávaného pádu) nemuseli ve svém nadšení zase couvat. Když se to dozvěděl A.N. Jakovlev, hlavní architekt perestrojky, rozčílený přiletěl do Prahy důkladně zde všechny proškolit o nutnosti perestrojky, glasnosti a politického pluralismu apod. Opozici nemůžete zavírat, nebojte se s ní diskutovat; je třeba umožnit pořádání demonstrací též občanů s odlišnými názory atd. Obušek není argument! Nakonec v ostré hádce donutil V. Biľaka k odchodu ze všech funkcí.
Návštěva Jakovleva u nás pootevřela dveře vánku liberalizace a demokratizace, jedním z jejích důsledků bylo uskutečnění oficiálně povolené demonstrace ke Dni lidských práv na Škroupově náměstí. Vzápětí se však tohoto nežádoucího uvolnění naši konzervativci zalekli a během tzv. Palachova týdne v lednu 1989 předvedli při rozhánění demonstrantů ukázkové brutální násilí, drsnější než později v listopadu! Tvrdý zásah polarizoval občanskou veřejnost i některé straníky v orgánech, důrazně proti němu protestoval Gorbačov, v telefonním rozhovoru přinutil Jakeše, aby na jeden den přerušil represe na ulicích Prahy.
Znepokojení neskrývali reformisté v KSČ, reformy jsou pomalé a nedůsledné; konzervativci oponovali skrytým nebezpečím politických rizik. Vedení strany nemile zaskočil odvážný návrh oddělení státní administrativy ÚV KSČ (vypracovaný R. Hegenbartem a generálem A. Lorencem aj.), který v duchu perestrojky doporučoval uskutečnit dialog s opozicí, setkávání studentů a pracujících s nejvyššími představiteli, vč. otevřených diskusí o životním prostředí a politickém systému apod., vyzýval též k nutné obměně ve vedení. Represe nemůže být východiskem!
Návrh byl odmítnut, ale názorová diferenciace pokračovala. Mnozí mladší funkcionáři se obávali, že normalizační vedení již přežívá a snaží se jen udržet vlastní lukrativní pozice, čímž silně ohrožuje budoucí kariéry a perspektivy mladší generace. Všichni tušili, že převratným změnám nelze zabránit. Mnozí kariéristé vycítili neopakovatelnou příležitost mimořádného osobního vzestupu, další hledali vlastní cesty a spojence pro nalezení východiska z krize. Hloubka předpokládaných změn se pohybovala od kosmetických, tedy režim v podstatě udržujících, až po velmi radikální, ale vše v rámci stávajícího systému.Tehdy vysněné představy a kýžené cíle se však většině nenaplnily.
Mezitím v Berlíně padla zeď, dokonce i v Bulharsku byl po 35 letech strávených v nejvyšší funkci donucen odejít T. Živkov, ale Praha stále jenom čekala.
Váhavý postup našich reforem bedlivě sledovalo též zahraničí; nespokojená Moskva vysílala kritické signály. Podle analýzy Bogomolovova ústavu z 18.3. 1989 považuje Moskva za hlavní překážku bránící prosazení reforem především rigidní postoj vedení KSČ k roku 1968. Vedení i aparát se přehodnocení bojí, rozčarování obyvatel roste, opozice se sjednocuje, napětí ve společnosti sílí, ale dostat davy do ulic je obtížné. Lidé v Československu mají ještě „co ztratit“, vyjdou proto do ulic, jen když budou vyprovokováni nepřiměřeně ostrými zákroky ze strany policie, armády a Lidových milicí.
Bylo by to v zájmu odpůrců reforem v ČSSR i v SSSR. Normalizátoři v Praze považují sovětské nevměšování za mlčenlivý souhlas. Zamrznutí reforem v ČSSR už začíná ohrožovat uzavírání a plnění prioritních sovětských mezinárodních dohod, např. s USA. Nemělo by sovětské vedení více naléhat na prosazení reforem v ČSSR, resp. nemělo by je minimálně dotlačit do stavu, odkud už není návratu?
Domácí síly určité změny opatrně připravovaly – opozice v čele s Chartou 77 se chystala vystoupit na Den lidských práv 10. prosince, reformátoři v KSČ hodlali veřejnost překvapit mj. výraznými kádrovými obměnami na zasedání ÚV KSČ také v prosinci; jenže přehlédnutím data summitu na Maltě vůbec nezohlednily důležitý mezinárodní kontext připravovaných změn; přitom mezinárodní souvislosti jsou stálým determinantem našeho vývoje!
Podle jedné nepotvrzené verze prý chtěli všechny zaskočit zatvrzelí dogmatici v KSČ - naplánovaným zneužitím povolené studentské demonstrace 17. listopadu; zlikvidovali by tak současně nenáviděnou opozici i konkurenci reformátorů ve straně.
V utajení, za oponou moci často probíhají ještě větší spory, než veřejnost tuší, falešná jednota ve vedení se rozpadá, nastává boj všech proti všem, vždyť jde o křesla, o funkce! Na nástupnictví si činí nároky lační nedočkavci. Např. neskrývaný zálusk na post nejvyšší – na funkci generálního tajemníka KSČ mají L. Adamec, M. Štěpán, J. Fojtík, K. Hoffmann a další, kteří neváhají proti sobě intrikovat. Všichni se však krutě zmýlili, podcenili dominantu vnějšího prostředí a do té doby nepředstavitelnou hloubku a rozsah plánovaných a později skutečně realizovaných změn.
Osvědčený způsob jak u nás částečně uvolnit nebezpečně překypující napětí v rozhádané společnosti nabízela obdoba v Polsku zdařile realizovaného modelu tzv. kulatého stolu. Pokus navázat kontakt a později též neformální dialog mezi občanskou opozicí a vládou prostřednictvím tzv. iniciativy MOST se mohl stát základem pozdějšího kulatého stolu v Československu. Tato iniciativa Michala Horáčka a Michaela Kocába, která fungovala s vědomím generálního tajemníka KSČ M. Jakeše a pod bdělou ochranou Státní bezpečnosti téměř půl roku, otevřela opozici a vládě dosud nepřístupný prostor pro otevřenou výměnu názorů bez prostředníků v zájmu smírně dosáhnout oboustranně prospěšné dohody.
Proto dnes není důležité, zda oba - MH a MK tehdy spolupracovali se Státní bezpečností vědomě či nevědomky. Orientovali se však na osobu opatrnou, váhavou a v klíčových okamžicích zřejmě nepříliš rozhodnou, která si předem ani nevybudovala nezbytné spojenecké vazby na centrálu či na kraje, nedisponovala významnou pozicí v KSČ, ani ozbrojené složky jí nikdy nepodléhaly. Ladislav Adamec zůstal osamoceným sólistou, když se hned v pondělí 20.11. pokusil oddělit od ostatních představitelů KSČ, aniž by však zároveň získal účinnou podporu jinde. Nenašel výrazné osobnosti a spojence v jiných stranách, ani v opozici, takže nakonec prohrál díky zpackané rekonstrukci federální vlády 15:5. Především se ale zcela mylně domníval, že snad ještě může přesvědčit M.S. Gorbačova, který ho přitom kategoricky odmítl již v pondělí 20.11. 1989 s tím, že on osobně je pro Sovětský svaz nepřijatelný, tudíž stejně jako celé předsednictvo ÚV KSČ zcela bez perspektiv! (Bez jmenovité podpory sovětského představitele této kategorie totiž v Československu po r. 1948 až do konce listopadu 1989 nemohla žádná vláda vzniknout!) Adamec zůstal osamocený, navíc přišel pozdě.
Pozdě přišla i iniciativa MOST, vsadila na mrtvého koně, vytvářela se opožděně, kdy základní kontury nového uspořádání naší společnosti byly již narýsovány, byť o tom všichni zúčastnění nemuseli vědět. MOST zabezpečil čas potřebný pro vznik, uvedení a prosazení nového spolku „Občanského fóra“ ve veřejnosti.
Detailní popis a rozbor konkrétních událostí na Národní třídě, jež se staly náhle – pro většinu tam demonstrujících asi nečekaně; pro dosud neznámé konspirační organizátory naopak záměrně – ouverturou toužebně vítaného převratu, není předmětem tohoto příspěvku.
Dlouho připravovaná akce MVR SSM k Mezinárodnímu dni studentstva byla oficiálně povolena, následný pochod z Vyšehradu byl cíleně zaveden na Národní třídu a zneužit. Z nezasvěcených demonstrujících se nezaviněně stávají rukojmí, nevědomky fungují jako nástroj řešení hlubokých a odkládaných sporů domácích a zahraničních zájmových skupin. Zásluhu o nastartování převratu jim ale nikdo nemůže odepřít!
Pravděpodobně celkem srozumitelná může být jen konkrétní datace těchto událostí. Prostě už nešlo déle čekat. Akce plánované na prosinec se pohybovaly za limitem. Deadline pro nás představoval konec měsíce listopadu 1989! Vše ostatní, co v tomto směru mělo být původně realizované až po tomto datu, je passé. Uvedené plány se totiž vymykaly danému kontextu mezinárodních souvislostí.
Brutalita násilně rozehnané a přitom oficiálně povolené a pokojné demonstrace byla sice nemilosrdná, ale úspěšně zafungovala jako rozbuška. Jak dlouho trvalo nebezpečí dalšího násilného zásahu ze strany úřadů? Nepochybně bylo možné očekávat, že v následujících dnech režim proti opozici opět ostře zakročí, bude vyhledávat a ztotožňovat účastníky průvodu, případně je zatýkat apod. Bylo v silách režimu tak učinit, ke všeobecnému úžasu on tak ale neučinil.
V sobotu 18.11. 1989 záhy ráno po rozloučení s 1. místopředsedou KGB generálem V. Gruškem, když ještě někteří zbití demonstranti doma spali, vydal v zastoupení federálního vnitra jeho 1. náměstek generál A. Lorenc rozkaz náčelníku kontrarozvědky plk. K. Vykypělovi aby zajistil, že Bezpečnost proti oponentům nebude zasahovat a probíhající dění bude nadále pouze monitorovat. Zároveň se oba jali tvrdě přesvědčovat některé horké hlavy mezi generalitou ČSLA, že ozbrojený zásah proti demonstrantům je zcela vyloučen!
Nešlo sice zabránit zkratu nějakého fanatického milicionáře, ale zůstává skutečností, že od té doby během celého průběhu sametového převratu již k žádnému násilí nedošlo!
Ozbrojená moc státu byla tedy v průběhu několika hodin zcela pacifikována, armády – československá i sovětské jednotky alokované na našem území, zůstaly v kasárnách
Ve vedoucích kruzích nastal nevídaný chaos a zmatek, ustálená pravidla přestávala platit. Bezvládný systém se začal úplně hroutit, když v pondělí 20.11. 1989 sdělil sovětský velvyslanec V. Lomakin vyděšenému předsednictvu ÚV KSČ jasný ortel Moskvy – „Stanovisko vlády SSSR k událostem v ČSSR po 17.11. 1989“, ve kterém všem jeho členům Kreml kategoricky odepřel dosavadní podporu – a to vč. Adamce!
Sověti chápou důvody demonstrujících a proto jim garantují, že proti nim nezasáhne čs. policie (SNB) ani armáda (ČSLA)!
Sověti jsou připraveni uznat každou čs. vládu, která vzejde ze svobodných voleb!
Sovětská vláda by uvítala, kdyby k požadovaným změnám u nás došlo co nejdříve, nejlépe ještě do konce tohoto měsíce (tj. nejpozději do 30. 11. 1989).
Uvedené „Stanovisko“ nesmlouvavě představuje definitivní konec kariéry všech členů vrcholného vedení strany a státu! Někteří členové PÚV KSČ se snaží ještě kličkovat, domluvit si pro sebe výjimku; pouze Husák vše okamžitě pochopil a balí si kufry, Jakeš odmítá svolat plénum ÚV a informovat kraje (musíme si to vyřešit sami mezi sebou!), Adamec se zoufale domnívá, že on jako sólista se možná ještě zachrání, apod.
Při komparaci původních opatrných požadavků demonstrujících studentů, divadelníků a později též dalších sdružení OF s kategorickými postuláty zmíněného „Stanoviska sovětské vlády z 20.11. 1989“ jasně vyplývá, že tento sovětský dokument míří vysoko nad relativně umírněné požadavky demonstrantů a daleko před nimi velkoryse otvírá mnohem větší prostor pro uskutečnění všech požadovaných radikálních změn v naší společnosti.
Tento významný krok Michaila Sergejeviče Gorbačova nelze považovat za jeho velkolepý dar Československu, představuje totiž nedílnou součást komplexu podmínek plánované grandiózní přestavby Sovětského svazu, jejichž předchozí splnění bylo předpokladem navázání nové etapy vzájemných vztahů mezi Východem a Západem. Sovětský svaz se tehdy nacházel v rychle se zhoršující existenciální krizi „rozpadal se nám přímo pod rukama, pro jeho záchranu jsme byli připraveni obětovat vše“ (tedy i satelity). V kauze opožděného Československa v listopadu 1989 byli Sověti donuceni postupovat daleko velkoryseji, bez velkých okolků a rychlejším tempem, než tomu bylo např. v Polsku na jaře téhož roku.
Gorbačov nemohl absolutně připustit, aby případné krvavé represálie v jeho východoevropském bloku ohrozily plánovaný summit na Maltě 2. a 3. prosince 1989.
Nedílnou součástí dohod s Američany a podmínkou pro samotné setkání Gorbačova s Bushem byla povinnost SSSR vytvořit ve východní Evropě prostor pro uspořádání svobodných voleb ve všech zemích bloku. Tak to také 4.12. 1989 vysvětlil na historicky posledním setkání generálních tajemníků v Moskvě. Zkoprnělí vůdci okamžitě pochopili, že se jedná o definitivní konec kariéry.
Závěrem se omlouvám za subjektivní pokus podívat se aktuálně oslavovaným událostem trochu pod kůži, bez emocí a možná až cynicky. Uznávám, že se jedná o silně zjednodušený přístup s důrazem na jeden vybraný problém. Činím tak ve snaze umožnit čtenáři, aby mohl sám snáze posoudit, který z těch tří Míšů se vlastně zasloužil o sametový průběh našeho Listopadového převratu – Michal s Michaelem nebo Michail?
Jan Šolta

Ilustrační foto: Jednání mezi vládou a opozicí u polského kulatého stolu
Zdroj: VašeVěc, Jan Šolta
A mohl k tomu dodat, že celková „nasranost“ lidí byla tehdy všudypřítomná, že ty lidi nemusel žádný „agent StB“ chodit přesvědčovat, že mají jít demonstrovat... Stačilo, aby se ukázalo, že je to relativně „bezpečné“, a denně přicházely statisíce lidí na Václavák ‒ poháněni především závistí německého blahobytu, tři čtvrtě milionu na Letnou, a pak generální stávky, jež zpečetila osud tehdejšího režimu, se zúčastnilo několik milionů lidí ve všech regionech...
Jistě že byl potřeba nějaký organizátor, který by svolával demonstrace a vyjednával, ale kdyby ti lidé nechtěli přijít, nepřišli by, nikdo je tehdy nenutil... A pak svobodné volby v roce 1990 ukázaly, že tehdejší Komunisté měli podporu necelých 14%, kdežto nové Občanské Fórum přes 53%, a zbytek různé malé strany (KDU nad 8% a moravané pod 8% a zbylé hlasy propadly pod 5%) ...
„Pohádky“ o tom, že by to tu jako na vlastní pěst zorganizovalo pár agentů StB a prošlo by jim to, jsou vskutku naivní...
A k tomu jako „bonus“ článek Jiřího Paroubka na související téma, ovšem aktuálně:
Ukradený státní svátek?
19.11.2026 00:09 (zřejmě mělo být 18.11. protože 19.11. ještě nebylo, InfoKurýr to přebíral 18.11. v 6 ráno...)
Vypadá to tak. Jistá část společnosti, dlužno říct, že menšinová, si jaksi v průběhu let přisvojila státní svátek 17. listopadu. Samozřejmě, že jim nejde o Mezinárodní den studentstva. Ale jde jim o to (dez)interpretovat podle svých představ dění sametové revoluce odstartované 17.11.1989, které rozhodlo o ustavení nového, demokratického režimu v naší společnosti. Státní svátek tohoto typu by měl být svátkem národního smíření, ne orgií nenávisti. Vždyť snad všichni chceme směřovat v zásadě ke stejným cílům. K tomu, aby se lidem vedlo lépe a aby česká společnost vzkvétala. Představa, že k tomuto cíli mohou vést různé cesty, pro jistou netolerantní skupinu ve společnosti prostě není přijatelná.
A tak na Národní třídě byly podle očekávání v den státního svátku při pokládání květin k památníčku policejního zásahu vůči demonstrujícím studentům 17. listopadu 1989 vypískaní a vyřvaní představitelé hnutí ANO. Myslím, že každému soudnému člověku musí být jasné, proč se na Národní třídu nedostavil také předseda vlády Andrej Babiš. Stoupenci pražské kavárny a současné parlamentní opozice by jej vypískali a dehonestovali. Proč to riskovat. Na pracovní návštěvě Izraele může pro republiku udělat více, než kdyby se nechal poplivat nějakými „aktivisty“, kteří ve svém životě nic kromě řvaní nedokázali. (k tomu poznámka - nebyl Babiš náhodou na pracovní návštěvě Izraele před 14 dny?!)
Nebyl jsem voličem stran současné vládní koalice a pochopitelně jsem nevolil ani bývalé vládní strany, včetně pirátů. O to víc mohu dnes nahlas mluvit o tom, že demokracie spočívá na vládě lidu, jehož vůle se prosazuje ve svobodných volbách. A ve svobodných volbách vyhrály před rokem strany současné vládní koalice vedené A. Babišem nad bývalými vládními stranami. Demokracie současně není vládou ulice, konec konců vládu ulice jsme v naší zemi zažili například v únoru 1948. A to včetně generální stávky, které se tehdy zúčastnila pod nátlakem komunistů ve fabrikách i na jiných pracovištích zdrcující většina zaměstnanců. Jeden z rádobyumělců, kteří vystupovali v neděli na pódiu na Letné, mluvil o možné generální stávce. Chtěl bych vidět takovou generální stávku, jejímž požadavkem by bylo nezrušení daně, tedy nominálně poplatku za provoz České televize a Českého rozhlasu. To by popřelo všechny politologické zákonitosti. Tedy důvody, proč lidé riskují tvrdý politický střet.
Z hlediska fakticity je střet o poplatky významově zcela druhotný. Je to parlamentní opozicí a zákulisními „machry“ uměle zvolený problém. Na který se již dnes ovšem nabalují i jiné politické požadavky. Dnes na Národní představitelé opozičních parlamentních stran hovořili jako knihy. Představiteli strany Dozimetru chyběl na Národní předseda vlády. Nejen on dostával od redaktorů ČT návodné otázky. On i předseda ODS připomněli, že by vláda měla respektovat názory údajných 400 tisíc demonstrantů, kteří přišli dva dny předtím na Letnou. Už nám ta čísla demonstrantů nějak bobtnají. Samotní organizátoři akce na Letné totiž mluvili o čísle nižším, nežli jaké dnes narostlo v ústech představitelů parlamentní opozice a mainstreamových médií. (k tomu poznámka - můj odhad z televizních snímků a ze znalosti Letné, že tam bylo cca 250-400 tisíc lidí (nejpravděpodobněji něco přes 300 tisíc), alespoň na vrcholu té demonstrace, protože pak prý v průběhu dost lidí odcházelo...) Málokdo připomněl, že vláda musí plnit svůj vládní program, který vznikl na základě průsečíku programů tří parlamentních politických stran. To, že tyto strany mají poněkud rozdílné cíle nežli předchozí vláda, je jenom dobře. Předchozí vláda nás totiž přivedla ke kumulované 35% inflaci a k významnému poklesu životní úrovně širokých vrstev českého obyvatelstva.
A pokud se zamyslíme nad samotným 17. listopadem, je to věru dědictví poněkud kontroverzní. Tužby velké části z nás, kteří jsme cinkali v roce 1989 na náměstí klíči, abychom ukončili bývalý režim, se nenaplnily... Ano, máme možnost cestovat a studovat v zahraničí. Otázka však zní, kdo z nás na to má? Podle průzkumů asi dvě třetiny lidí nikam do zahraničí nejezdí. Kromě toho, podle seriózních sociologických analýz 1 % našich spoluobčanů vlastní zhruba třetinu veškerého majetku v zemi. A toto 1 % našich spoluobčanů vlastní 58% veškerého finančního majetku v zemi. To je skutečně překvapivá nerovnost, která se u nás vytvořila.
Pětina českého obyvatelstva podle objektivních propočtů žije pod úrovní chudoby. Dvě třetiny českých občanů žijí od výplaty k výplatě. Anebo pracují ve svých domácích rozpočtech s rezervami na jeden či dva měsíce. To opravdu není vábný výsledek 37 let od listopadu 1989. Zkrátka, promarněná šance. Vidím zde neúnavnou snahu politiků opozice zapojit do protivládních protestů, které by rádi změnili na permanentní nepokoje, vysokoškolské a středoškolské studenty. Myslím, že by vláda urychleně měla něco udělat pro mladší ročníky občanů, včetně těch lidí, kteří ještě studují. A kterých je v celé zemi 330 tisíc. Mám na mysli projekt, který by umožnil tak jako v jiných zemích Západu stavět komunální byty s přijatelným nájemným. Mnoho našich naivních mladých spoluobčanů si myslí, že se stanou v brzku multimilionáři. Ale to bude čím dál nesnadnější ve společnosti, která začíná být vertikálně, tedy směrem vzhůru neprostupná pro talentované mladé lidi z nízkopříjmových vrstev a z problémových regionů.
Vláda Andreje Babiše by se měla pustit do plnění svého vládního prohlášení s plnou vervou a silou a jistě pro to najde velkou společenskou podporu. Ostatně i první občan státu připustil, že názory, které hájí opozice ve sněmovně, jsou ve společnosti názory menšinovými. Ale demokracie je, jak již jsem uvedl, vláda lidu. A lid před rokem rozhodl ve volbách do sněmovny o vytvoření určité parlamentní většiny. A ta vytvořila svou vládu. Představa některých, že by tato vláda mohla být smýkána tlakem ulice, je v zásadě představou hodnou principů mussoliniovského fašismu a je potřeba ji odmítnout. (A k tomu poznámka - a představa, že by mohla být vláda smýkána pokřivenými názory vyšinutých komentujících na internetových blogách, je ještě naivnější ‒ ti leda mohou smými pomluvami a polopravdami rozeštvávat voličskou základnu v přípravě příštích voleb, ale nemajíce životaschopný projekt nad 5%, pracují jen pro vyhození hlasů rozmělněné alternativy a tím návrat předchozího establišmentu......)
Zdroj: VašeVěc, Jiří Paroubek


Jó, tehdy jsem měl 20 let. Všude se mluvilo o jakési „přestavbě, experimentu“ ale z nedostatku informací jsem vůbec nechápal o čem je řeč. Zato jsem intenzivně studoval kosmologii a astrofyziku. Pak přišel listopad, naivita, mladistvé nadšení a až po pár letech mi to došlo o co jde.
Teď už člověk má informací dost ze všech oblastí, ví o co jde, ale pro změnu naivita a nadšení vyprchaly.
A tak asi fungují i ti dnešní mladí, netuší o čem je řeč, ale nadšeně mávají transparenty s poplatky a jiným marasem. Ovšem proč tam jsou ti starší to opravdu nechápu…..asi nedostatek vzdělání…..
Ovšem ten pokrok za čtyřicet let je naprosto zřejmý. Zatímco před Sametem nebyly banány, dnes je banánů dost a dokonce si domů můžeme sehnat i brýle proti atomovému výbuchu…..https://www.tinero.cz/bryle-ochranne-proti-jadernemu-zareni-sssr/ to jsme dřív nemohli….. 🙂
Jak se zdá, tak toto bude web jediné pravdy, tzv. novoburžujů, to já i mně podobní starobolševici asi nepochopíme. Tak jak se v rajské zahradě globalistů EU smí mluvit pouze ta “ jediná pravda pravdoucí “ tak se zdá, že je to nalinkováno všude. Snad ta vyšší moc to nějak přebere.
Ty starší to budou vysedávači u ČT seriálů s popíkkornem a když běží polit. masírky jen hrábnou, pro změnu do brambůrků. Jo banánů je fakt dost, krásně zelených, co jsou už za polovinu ceny navoskovaných jablek. Že jsme regulérní popelnice Evropy se o nás nestydí říkat otevřeně ani dovozci těch šmejdů! Kvalitním potravinám jsme prej ještě nedorostli, ale vyšší ceny za šmejd, než na západě za jinou kvalitu nám nevysvětlí ani miláček hitlermarketů Prouza.😒😒🤫
Copak pan Prouza a další aktivisté devadesátek. Ti teď počítají jiné drobné na kontech. Člověk by jim ty čmrdĺiky i přál, kdyby se ale přitom tak nerozkradla ta naše ekonomika. No ale zase by ti dnešní mocní nic neměli. Ale jo, postavili tady pár cyklostezek, mostů přes říčky, pár laviček i dokonce i nějaký ten wellnes. V našem městě a v celém okolí zase ale zlikvidovali desítky podniků, jo, ty podniky byly asi neproduktivní, proto je museli rozebrat, plochy zatravnit aby nic nepřipomínalo minulost. Teď je tady pár montoven s českými „operátory “ v roli poslušných správců západních statků. No hele jak to od toho listopadu pokročilo a né, že ne. Měj se.
Proč to rozkrádačům přát, já zas tak smířlivej nejsem, ani houwno! Čína to řeší kulkou a to je tisíciletá civilizace, zná účinnou medicínu na vše! Na cyklonstezky nehudruj, budou třeba, nafta už za 50,- a asi poroste. Brzy to tu bude vypadat jak v Sev. Koreji, samej bicykl a budem cyklovat i po dálnici a to velmi rychle, karabáč se nezakecá. I ty se měj.
Koloc Oil Kařez Diesel plus 44, 40,- za litr. 😢🤦♂️
Kéž by se na nás tenkrát ,,soudruzi“ ze sovětského svazu vykašlali a nechali nás bejt. Když se rozpadali oni tak proč jsme se museli rozpadat i my? A ostatní RVHPháci okolo? To ať mi někdo vysvětlí.Nějaké bláboly Šolty neberu.
A ještě bych dodal.Proč byl ten hadrák organizovanej když v prosinci měli komunisti zasedání a mělo dojít na změny v oblasti politiky. Kdyby se tomu hadráku nechal volnější průběh v režii komunistů a ostatních státotvorných složek,mohli jsme dneska být ekonomicky na úrovni Číny,a ne se ideologicky babrat v 36 výročí ulehnutí Zifčáka.
Ale Gales!!!!
Taková věc se nepřipravuje týden, ale roky a možná i desetiletí. To jen pro nás je rozpad Západu a konkrétně USA „novinkou“.
Navíc není důvod, proč by tehdejší SSSR měl chtít nějaký rozbití „zóny svpého vlivu“.
Navíc ještě tak před 10-15léty se vědělo, že za tím vším jsou USA + KoZa,
Je veřejné tajemství, že od 70.let minulého století, poté, co USA byly nuceny odstoupit od „zlatého standardu“, už USA nejsou to, co bývaly. Na internetu je toho zatím pořád ještě dost k nalezemí . Např.
https://finex.cz/zlaty-standard/
Soudruhu autore, kde jste vzal že jsme trpěli nedostatkem potravin?!! Já tedy o tom nic nevím. A když jsem něco sháněl, tak jsem nahodil na živou rybičku a ledacos jsem sehnal a atomovou ponorku jsem k životu nepotřeboval. Vepřového a hovězího bylo dost a když jsem si zašel na NUTKU, tak za polovic. Chá, jaképak tam chodily paničky, že chtějí pro čokle támhleto pěkné vepřové, že páníček taky rád!! 😋 🤣 Nechalo se tam sehnat i jehněčí. Pivo v hospodě bylo dobré a teklo proudem, plná hospoda a demokracie taky byla. Když někdo vychyloval, tak jsme si dali demokraticky po hubě. A taky nezapomeň autore, že se psal rok (třeba) 75-85. A to už to začalo měkonit!! Dříve či později by bolševici mušeli hódně povolit, bo lid je tlačil. Ukažte mě vy komunistobijci, který národ na světě, bez surovin s holou prdelííí vyráběl letadla, lokomotivy GT, turbíny, trolejbusy, tramvaje, přehrady a jiné a jiné tovary. SPORT, nó, kolik tu jen bylo mistrů světa, olympijští vítězové atd.!! Tak snažně prosím, jděte už s tím žvaněním do otvoru a ten kapitalismus rozpusťte!!
A vůbec, kontrolní otázka, východnímu bloku se individualisti posmívají, jak to bylo neudržitelné. Dobrá beru na vědomí a teď ta otázka soudruzi, může mě někdo předložit nějakou studijní analýzu, či jakýkoliv rozbor, že kdyby nepadnul Vý.Block, jak asi by ještě dlouho vydržela ekonomicky KoZa, které se tímto otevřel neskutečný trh s obrovský vývarem. O tomhle nikde neslyším nikoho mluvit. Cóó, šup šup nějaké relevantní důkazy. Já si myslím, že si KoZa kurewsky oddychnula, když Vý. Blok padnul.
P.S. A jako bonus dotám chování a výtvor demokratických hodnot. Škoda, že Putinovo předci nenechali v II WW řádit fašouny o trochu déle, nemušelo to tady být. Osud.
https://www.youtube.com/shorts/-jXdXhCnX8s
Tak zas jsi ve svém živlu, žrádlo a zas žrádlo. A co gryndýl, krávy prdící metan a my, vydechující CO2, kouřící komíny, nedostatek financí pro nezisk (nemaj zisk), to tě netrápí sobče? A co děti, mají si kde hrát?🤣🤣🤣🤣☹️🤷♂️
Jaký sobec, ty pozemský červe!! Žrádlo je základ o zachování rodu a ty moc dobře víš, že když nemáš co žrát tak nemůžeš sr..t!! A to je velice nepříjemný, prde!! 😋🤔😢😢🤦♂️
Taky mi to připadalo jako informace poplatná dnešnímu pohledu. Ani jsem to nedočetla.
A zkus hádat jak jsem dopadnul já? Zahlédl jsem vymývárnu a tradá, jsem mladá né starááá…..
Dobře jsi udělal, škoda času. 🙂
No, kdo ví kde studoval, co studoval a co mu nalili do mozku.
A jestli si chtěl nalít do mozku, každý to nechce, že jo?! 😋