Zatímco mladí Němci odmítají být kanónenfutrem, naše mládež bojuje s komunismem a kryje vládní Dozimetry

Sledovat dnešní mainstreamové zpravodajství o Francii vyžaduje silný žaludek. Když tamní studenti zablokují školy a pouliční střety přerostou v celonárodní vlnu protestů, okamžitě se rozjede známá mašinerie. Elity od stolu křičí o „agresivních migrantech“, policie vytáhne vodní děla a gumové projektily a podstata problému se zamete pod koberec. Jenže kdo čte nezávislé francouzské autory, jako je historik Édouard Husson, vidí pravdu jasně: na vině je čistý macronismus. Tedy bezohledná technokratická politika, která bere stát jako firmu, kašle na vlastní lidi a veřejné služby osekává na kost.

Důvod studentského hněvu je přitom prostý. Ve Francii se prakticky nestaví nové školy, do starých zatéká a v létě studenti skládají filozofické zkoušky v učebnách, kde teploty šplhají k 36 stupňům. A reakce vlády? Škrty. Francouzský rozpočet chladnokrevně ruší další tisíce učitelských míst. Prý ubývá dětí, tak je potřeba „optimalizovat“. Že z kolabujícího školství utíkají kantoři, protože za ty almužny odmítají v takových podmínkách pracovat, už papaláše nezajímá. Oni mají své priority – miliardy na mezinárodní geopolitické hry a zbraně se v kase najdou vždycky hned, zatímco na vlastní střechy škol nezbyde ani cent.

U nás v Česku sice auta v ulicích nehoří, nejsme národ demonstrantů a máme vysoký práh tolerance, ale scénář se píše jako přes kopírák. Už teď se u nás rodí méně dětí a ministerská mašinerie už si mne ruce, jak začne slučovat třídy, rušit dělené hodiny jazyků a propouštět. Celé dekády přitom české školství drží nad vodou jen a pouze obětavost samotných učitelů.

Každý, kdo u katedry strávil kus života, to zná. Klimatizace? Sci-fi. Učit v šestatřiceti stupních bylo běžné, stejně jako klepat se zimou na odpoledním vyučování, protože se v budově v poledne jednoduše vyplo topení. Pomůcky? Učitelé si je odjakživa kupují za své nebo po večerech stříhají kartičky ze čtvrtek, protože škola má limity i na blbý papír do tiskárny.

Místo poctivé práce s křídou u „zlaté“ černé tabule se ale do škol protlačilo neustálé otravování s unijními „projekty“ a granty. Když škola neprojektuje, je pro inspekci podezřelá. Korunu všemu nasadily Rámcové vzdělávací programy, které totálně rozbily osnovy a návaznost učiva. Slovo „kompetence“ se stalo úřednickým zaklínadlem. Tlačí se teorie, že děti se nemusí učit fakta, protože všechno je na internetu. Výsledkem jsou „kompetence bez znalostí“ – logický nesmysl, kdy mladá generace sice umí krásně prezentovat své pocity na tabletu, ale chybí jí základní přehled, gramatika a poctivá slovní zásoba.

Naše mládež je dnes paralyzovaná sociálními sítěmi a vládní propagandou. Zatímco ta německá už hromadně stávkuje a protestuje proti plánům na obnovení vojny, protože si uvědomuje, že má sloužit jako kanónenfutr, naši mladí si reálná rizika vůbec nepřipouštějí. Ukázkovým příkladem byla nedávná debata mladých politických lídrů v Českých Budějovicích. Svazáci dnešní doby, včetně Pirátů, se tam svatě zaklínali, s kým z opozice „nikdy, ale opravdu nikdy“ nepůjdou do koalice, tedy s kýmkoli, kdo má cokoli společného s KSČM. Jedním dechem přitom slibovali, Piráti, a stále slibují, jak budou stavět dostupné byty. S kým je proboha chtějí stavět? S Naším Českem, komparzistou pro developery, s jihočeskou ODS, lidovci nebo STANem, se kterými klidně seděli ve vládních seslích, a kteří pro dostupné bydlení za celá léta neudělali vůbec nic?

Když těmto mladým „nadějím“ dojdou argumenty, vytáhnou osvědčenou kartu: „Ale v padesátých letech komunisti popravili Miladu Horákovou…“ Nikdo normální justiční vraždy minulosti nezlehčuje. Jenže současná garnitura to používá jako morální štít, kterým se snaží zakrýt své vlastní odporné kšefty a to, že ožebračuje současné lidi. Proti minulosti bojují udatně, ale co mimosoudní popravy a podivná úmrtí klíčových svědků v kauze Dozimetr? O tom zbaběle mlčí.

A korunu všemu nasazuje slavná Podnikatelská družstevní záložna – ona premiérská „kampelička“, kde si Petr Fiala „zapomněl“ přiznat svůj podíl. Dnes už prosakují na veřejnost děsivá fakta: přes tuto pochybnou instituci napojenou na politické šíbry protekly stovky milionů od ukrajinského ministerstva obrany určené na zbraně. Zbraně nikde, ale peníze – zhruba 14 milionů eur z kapes daňových poplatníků – ze záložny záhadně zmizely. Vybraly se na dřevo a odvozily v hotovosti v kufrech. Jsou to přesně ty organizované zpětné „vratky“ z peněz, které posíláme na Ukrajinu, zatímco naši vlastní lidé padají do exekučních pastí a naše školy nemají na topení.

Západní svět se zbláznil do spotřeby (pro někoho), drahých zbytečností a ideologických tabulek, které už zničily i klasické britské detektivky v televizi, kde se dnes spíše než zápletka řeší kvóty na etnika a sexuální orientace, aby náhodou černoch nebyl vrah. Není divu, že člověk raději přepne na korejské seriály, kde ještě platí úcta ke starším, rodina a filmové řemeslo.

Zkrátka a dobře: jak ve Francii pod taktovkou macronismu, tak u nás platí, že peníze daňových poplatníků mizí v černých dírách a v kufrech na „zlaté záchody“ mocných, zatímco na budoucnost našich vlastních dětí a škol stát kašle. Otázkou zůstává, jak dlouho si to ještě necháme líbit, než nejen do škol, ale i do státu samého začne střechou zatékat definitivně.

sdílet na