Vybrané aspekty škodlivosti větrných turbín

Na příkladu našich německých sousedů, kteří „nedělají malé chyby“, zato jsou na šílené cestě Zeleného Deliria o kus dále, se můžeme poučit, kam tato cesta mimo jiné vede...

(Titulní obrázek je ovšem z Texasu 2021, kdy zamrzly větrné turbíny i plynová čerpadla, a v Texasu, který je asi tak na jihu jako Maroko, umrzlo přes 50 lidí - Bidenův Židovský ministr energetiky tehdy zakázal přidat výkon uhelných elektráren kvůli emisním limitům...)

Windkraft verändert das Wetter: Offshore-Parks sorgen für weniger Regen an den Küsten

Větrná energie mění počasí: Offshore parky způsobují méně deště na pobřeží

Windkraftanlagen auf See produzieren nicht nur Strom, sofern gerade der Wind weht, sie greifen auch in die Luftströmungen und damit in das Wettergeschehen ein. Eine neue Studie des Helmholtz-Zentrums Hereon zeigt, dass ein massiver Ausbau der Offshore-Windkraft Niederschläge vom Land aufs Meer verlagern könnte. In deutschen Küstenregionen könnten dadurch fünf bis acht Prozent weniger Regen fallen, in anderen Gebieten sogar noch deutlich weniger.

Větrné turbíny na moři nejen vyrábějí elektřinu, když právě fouká vítr, ale zasahují také do proudění vzduchu a tím i do počasí. Nová Studie Helmholtzova centra Hereon ukazuje, že masivní rozšíření pobřežní větrné energie by mohlo přesunout srážky z pevniny na moře. V německých pobřežních oblastech by mohlo spadnout o pět až osm procent méně deště, v jiných oblastech dokonce mnohem méně.

Windräder entziehen dem Wind Energie. Eigentlich eine Binsenweisheit, denn ohne diesen Energieentzug könnten die Anlagen keinen Strom produzieren. Doch wenn nicht nur einzelne Windräder, sondern gewaltige Industrieparks mit Tausenden Turbinen in Nord- und Ostsee stehen, bleibt dieser Eingriff in die Atmosphäre nicht ohne Folgen. Forscher des Helmholtz-Zentrums Hereon haben nun untersucht, was mit den Niederschlägen geschieht, wenn der Offshore-Ausbau in den kommenden Jahrzehnten massiv vorangetrieben wird. Das Ergebnis: Über den Windparks regnet es mehr, während in den dahinterliegenden Küstenregionen weniger Niederschlag ankommt.

Větrné elektrárny odebírají energii větru. Ve skutečnosti je to pravda, protože bez tohoto odebrání energie by zařízení nemohla vyrábět elektřinu. Pokud se však v Severním a Baltském moři postaví nejen jednotlivé větrné elektrárny, ale obrovské průmyslové parky s tisíci turbínami, nezůstane tento zásah do atmosféry bez následků. Vědci z Helmholtzova centra v Hereonu nyní zkoumají, co se stane se srážkami, pokud se v nadcházejících desetiletích masivně zvýší rozvoj pobřežních oblastí. Výsledek: nad větrnými parky prší více, zatímco v pobřežních oblastech za nimi přichází méně srážek.

Die Studie von Naveed Akhtar, Alberto Elizalde, Beate Geyer und Corinna Schrum wurde am 12. August unter dem Titel „Projected impacts of future offshore wind farms on coastal precipitation over the Northwest European shelf“ im Fachjournal Communications Earth & Environment veröffentlicht. Die Forscher ließen mit einem hochauflösenden regionalen Klimamodell verschiedene Ausbaustufen der Offshore-Windkraft durchrechnen. Dabei wurden die Windparks des Jahres 2023, die Planungen für 2030 sowie ein sehr weitreichendes Langfristszenario miteinander verglichen. Grundlage waren Wetterdaten der Jahre 2008 bis 2017, die jeweils mit und ohne Windkraftanlagen simuliert wurden.

Studie Naveeda Akhtara, Alberta Elizaldea, Beate Geyerové a Corinny Schrumové byla publikována 12. srpna v odborném časopise Communications Earth & Environment pod názvem „Projected impacts of future offshore wind farms on coastal precipitation over the Northwest European shelf“ (Projektované následky budoucích offshore větrných farem na pobřežní dešťové srážky nad šelfem severozápadní Evropy). Výzkumníci nechali pomocí regionálního klimatického modelu s vysokým rozlišením propočítat různé stupně rozšíření pobřežní větrné energie. Byly porovnány větrné parky roku 2023, plány na rok 2030 a velmi dalekosáhlý dlouhodobý scénář. Základem byly údaje o počasí z let 2008 až 2017, které byly simulovány s větrnými elektrárnami i bez nich.

Der Regen fällt schon über dem Meer

Déšť padá už nad mořem

Der physikalische Effekt dahinter ist simpel. Die Rotoren entziehen der vorbeiströmenden Luft kinetische Energie und erzeugen Turbulenzen. In den stark bebauten Gebieten sinkt die Windgeschwindigkeit laut den Simulationen um bis zu zwei bis drei Meter pro Sekunde. Gleichzeitig verändert sich die vertikale Durchmischung der Luft. Feuchtigkeit wird stärker nach oben transportiert, kondensiert und fällt vermehrt bereits über den Windparkflächen als Regen nieder. Entsprechend weniger Feuchtigkeit wird anschließend weiter in Richtung Küste transportiert.

Fyzikální efekt je jednoduchý. Rotory odebírají kinetickou energii z procházejícího vzduchu a vytvářejí turbulence. V silně zastavěných oblastech klesá rychlost větru podle simulací až o dva až tři metry za sekundu. Současně se mění vertikální promíchání vzduchu. Vlhkost je silněji transportována nahoru, kondenzuje a stále více padá na plochy větrných parků jako déšť. V důsledku toho je méně vlhkosti transportováno dále směrem k pobřeží.

Bei den heutigen Windparks und auch beim angenommenen Ausbau für 2030 bleibt der Effekt laut den Forschern demnach noch vergleichsweise gering und weitgehend auf das Meer beschränkt. Anders sieht es beim massiven weiteren Ausbau aus. Über den Windparkflächen steigt der Niederschlag in den Simulationen um etwa zwölf bis 18 Prozent. Gleichzeitig sinkt er in angrenzenden Küstenregionen um fünf bis 15 Prozent. In Deutschland sind vor allem Schleswig-Holstein und Niedersachsen betroffen. Im nordwestlichen Schleswig-Holstein sowie entlang der niedersächsischen Küste errechnet das Modell im Jahresmittel rund fünf bis acht Prozent weniger Niederschlag. Ähnliche Werte ergeben sich für weite Teile der Niederlande und für die Westküste Großbritanniens. In Teilen Jütlands in Dänemark fällt der Rückgang mit mehr als 15 Prozent noch stärker aus. Noch deutlicher werden die Veränderungen bei den in Nordwesteuropa vorherrschenden Südwestwinden. Dann steigt der Niederschlag über den Offshore-Parks teilweise um neun bis 20 Prozent, während die Küsten dahinter trockener bleiben. Im Herbst und Winter errechnen die Forscher regional sogar Rückgänge von zehn bis 20 Prozent.

U dnešních větrných parků a také při předpokládaném rozšíření do roku 2030 zůstává efekt podle vědců stále relativně malý a z velké části omezen na moře. Jinak je tomu v případě masivního dalšího rozšiřování. Nad plochami větrných parků se srážky v simulacích zvyšují přibližně o 12 až 18 procent. V přilehlých pobřežních oblastech klesá o 5 až 15 procent. V Německu jsou postiženy především Šlesvicko-Holštýnsko a Dolní Sasko. V severozápadním Šlesvicku-Holštýnsku a podél dolního Saského pobřeží vypočítává tento model v ročním průměru o pět až osm procent méně srážek. Podobné hodnoty platí pro velkou část Nizozemska a západní pobřeží Velké Británie. V některých částech Jutska v Dánsku je pokles o více než 15 procent ještě výraznější. Ještě výraznější jsou změny v jihozápadních větrech převládajících v severozápadní Evropě. Pak se srážky nad pobřežními parky zvýší o 9 až 20 procent, zatímco pobřeží za nimi zůstane sušší. Na podzim a v zimě odhadují výzkumníci regionální pokles dokonce o 10 až 20 procent.

Aber der Einflussbereich der Windparks endet nicht hinter der letzten Turbine. Solche sogenannten Wake-Effekte können weit hinter den Anlagen fortbestehen. Bereits eine bei Nature Scientific Reports veröffentlichte Hereon-Studie aus dem Jahr 2021 mit dem Titel „Accelerating deployment of offshore wind energy alter wind climate and reduce future power generation potentials“ kam zu dem Ergebnis, dass Windgeschwindigkeitsdefizite bei vorherrschenden Südwestwinden noch 35 bis 40 Kilometer hinter großen Offshore-Parks nachweisbar sein können. Die Forscher stellten damals zudem fest, dass benachbarte Windparks einander den Wind wegnehmen und dadurch die Stromproduktion der jeweils dahinterliegenden Anlagen deutlich sinken kann.

Ale vliv větrných elektráren nekončí za poslední turbínou. Takové tzv. Wake-efekty mohou přetrvávat daleko za zařízeními. Studie Hereon z roku 2021, publikovaná v Nature Scientific Reports s názvem „Accelerating deployment of offshore wind energy alter wind climate and reduce future power generation potentials“ (Zrychlující nasazení offshore větrné energie mění větrné klima a snížuje potenciál budoucí generace energie) dospěla k závěru, že deficity rychlosti větru při převládajících jihozápadních větrech mohou být zjistitelné ještě 35 až 40 kilometrů za velkými offshore parky. Vědci tehdy navíc zjistili, že sousední větrné farmy si navzájem berou vítr, a tím může výrazně klesnout výroba elektřiny za nimi ležících zařízení. (Poznámka - když si takto „berou vítr“, tak ten pak chybí nejen dalším turbínám, ale zeslabením pobřežní brízy, která ochlazuje moře, způsobuje ohřívání moře u pobřeží...)

Ausgerechnet die Klimamodelle berücksichtigen diesen Effekt nicht

Právě klimatické modely tento efekt neberou v úvahu.

Besonders interessant ist dabei ein Hinweis der Autoren auf die Klimamodelle des Weltklimarats. Die globalen Modelle des IPCC AR6 bilden die regionalen und lokalen Klimaeffekte großer Offshore-Windparks nicht ausdrücklich ab. Genau darauf weisen die Wissenschaftler selbst hin. Erst hochauflösende Regionalmodelle können solche Veränderungen der Luftströmungen und Niederschläge überhaupt entsprechend erfassen. Damit ergibt sich eine durchaus interessante Situation. Mit Klimamodellen werden politische Forderungen nach einem massiven Ausbau der Windkraft begründet, während der Ausbau selbst wiederum das Wetter und das regionale Klima verändert. Doch dieser Effekt wird in den großen IPCC-Modellen gar nicht berücksichtigt. Die neue Studie kommt sogar zu dem Schluss, dass Offshore-Windparks generell den Feuchtigkeitstransport vom Meer zum Land reduzieren können.

Zvláště zajímavý je přitom odkaz autorů na klimatické modely světové klimatické rady. Globální modely IPCC AR6 nevyjadřují výslovně regionální a místní klimatické účinky velkých pobřežních větrných farem. Právě na to poukazují samotní vědci. Teprve regionální modely s vysokým rozlišením mohou takové změny proudění vzduchu a srážek vůbec adekvátně zachytit. To je docela zajímavá situace. Klimatické modely odůvodňují politické požadavky na masivní rozvoj větrné energie, zatímco samotná výstavba zase mění počasí a regionální klima. Tento efekt se však ve velkých modelech IPCC vůbec nebere v úvahu. Nová Studie dokonce dospěla k závěru, že pobřežní větrné farmy obecně mohou snížit přenos vlhkosti z moře na pevninu.

Doch die Wissenschaftler schränken ein, dass sie bewusst eine Obergrenze simuliert und sämtliche ausgewiesenen Entwicklungsflächen mit einer Leistungsdichte von acht Megawatt pro Quadratkilometer belegten, sowie nur ein einziges atmosphärisches Modell benutzten. Sie fordern dazu auf, weitere Untersuchungen mit anderen Modellen, Leistungsdichten und Ausbauflächen durchzuführen. Dennoch bleibt der Fakt bestehen, dass ein weiterer Ausbau von Offshore-Windkraftwerken einen enormen Einfluss auf das Wetter an Land haben wird.

Vědci však omezili skutečnost, že záměrně simulovali horní hranici, obsadili všechny určené plochy s hustotou výkonu osm megawattů na čtvereční kilometr a použili pouze jeden atmosférický model. Požadují, aby byly provedeny další studie s jinými modely, výkonovou hustotou a rozšiřovanými plochami. Faktem však zůstává, že další rozvoj pobřežních větrných elektráren bude mít obrovský dopad na počasí na pevnině. (Poznámka - a zároveň i na teplotu moří...)

Mehr noch sind deren Untersuchungen noch nicht einmal theoretischer Natur. Die ursprüngliche EU-Offshore-Strategie sah mindestens 60 Gigawatt Windkraftleistung auf See bis 2030 und 300 Gigawatt bis 2050 vor. Inzwischen summieren sich die von den Mitgliedstaaten vereinbarten regionalen Offshore-Ziele sogar auf 86 bis 89 Gigawatt im Jahr 2030 und 355 bis 366 Gigawatt im Jahr 2050. Die Nord- und Ostsee sollen also tatsächlich in einem bislang ungekannten Ausmaß mit Anlagen zugebaut werden.

Jejich výzkum není ani teoretický. Původní Strategie EU pro pobřeží (offshore) předpokládala minimálně 60 gigawattů mořské větrné energie do roku 2030 a 300 gigawattů do roku 2050. Regionální cíle v oblasti pobřežních oblastí, na nichž se členské státy dohodly, nyní dosahují 86 až 89 gigawattů v roce 2030 a 355 až 366 gigawattů v roce 2050. Severní a Baltské moře by tedy mělo být skutečně zastavěno zařízeními v dosud nevídaném rozsahu.

Die Windkraft wird politisch gerne so behandelt, als handle es sich um eine nahezu folgenlose Energiequelle: Wind weht ohnehin, also müsse man ihn nur mit genügend Rotoren „ernten“. Doch Energie lässt sich nicht aus einer Luftströmung entnehmen, ohne diese Luftströmung zu verändern, was ich auch in meinem Buch „Der Windkraft-Wahn“ erklärt habe. Werden Tausende große Turbinen auf engem Raum errichtet, summieren sich diese Veränderungen – beim Wind, beim Wärmeaustausch, bei den Meeresströmungen und nun nachweislich auch bei den Niederschlägen.

S větrnou energií se politicky rádo zachází tak, jako by se jednalo o zdroj energie téměř bez následků: vítr fouká stejně, takže ho stačí „sklízet“ s dostatkem rotorů. Ale energii nelze získat z proudění vzduchu, aniž bychom ho změnili, což jsem vysvětlil i ve své knize „Der Windkraft-Wahn“ (Šílenství větrných elektráren). Jsou-li tisíce velkých turbín instalovány v úzkém prostoru, tyto změny se sčítají – při větru, výměně tepla, mořských proudech a nyní prokazatelně i při srážkách.

Doch während man im allgemeinen Klimawahn stets nur auf die Kohle- und Gaskraftwerke zeigt, ignoriert man die negativen Auswirkungen von Wind- und Solarkraftwerken auf die sie umgebende Umwelt. Unangenehme Fakten spielen nämlich keine Rolle, wenn man die eigenen Narrative durchsetzen will. Doch wie will man den Leuten dann die Austrocknung ganzer Küstenlandschaften durch Offshore-Windparks als „Folge des Klimawandels“ verkaufen?

Zatímco se však klimatické šílenství obecně projevuje pouze na uhelných a plynových elektrárnách, ignoruje se negativní dopad větrných a solárních elektráren na životní prostředí, které je obklopuje. Nepříjemná fakta totiž nehrají žádnou roli, pokud chtějí prosadit vlastní narativy. Ale jak chcete lidem prodat vysychání pobřežních oblastí větrnými parky na moři jako „důsledek změny klimatu“ ?

Zdroj: Report24, překlad Yandex translate s korekturou

---

Tisíce dravých ptáků rozdrceno: Potlačení úmrtí ptáků způsobených větrnou energií

Německé větrné turbíny každoročně zabíjejí nespočet ptáků – včetně tisíců dravých ptáků. Jedna z největších německých terénních studií vypočítala, že ve čtyřech spolkových zemích ročně uhyne přibližně 7 800 káňat lesních. Výzkumníci v Braniborsku zjistili, že každý rok uhynulo více než 300 luňáků rudých. Navzdory tomu nikdo nezná skutečný počet ptáků zabitých větrnými turbínami v celé zemi. Expanze větrné energie probíhá již desítky let, přesto stále chybí komplexní celostátní součet úhynů ptáků.

Braniborské státní centrum pro ochranu ptáků shromažďuje od roku 2002 celostátní zprávy o ptácích a netopýrech zabitých větrnými turbínami. Samotné zařízení však připouští, jak neúplné jsou tyto statistiky: většina větrných turbín v Německu nebyla nikdy systematicky zkoumána. Databáze proto zaznamenává pouze zlomek skutečně zabitých zvířat a neumožňuje extrapolaci celkových ztrát. Německo staví větrné turbíny již celá desetiletí – a dodnes ani neví, kolik ptáků v důsledku toho každoročně uhyne.

Potenciální rozsah těchto ztrát demonstrovala federálně financovaná studie PROGRESS. Výzkumníci systematicky zkoumali větrné farmy ve Šlesvicku-Holštýnsku, Dolním Sasku, Meklenbursku-Předním Pomořansku a Braniborsku, zda se na nich nenacházejí oběti kolizí. Jejich tehdejší projekce pro oblast projektu uváděly přibližně 7 800 káňat lesních ročně, spolu s asi 10 000 holuby hřivnáči a asi 11 800 kachnami divokými. Draví ptáci se sráželi s větrnými turbínami neúměrně často v porovnání s velikostí své populace. Výzkumníci považovali negativní dopady na regionální populace káně lesní za možné i v tehdejší fázi výstavby větrných elektráren.

Ve sběru dat existují značné mezery

Mezera ve sběru dat je obzvláště patrná v případě luňáka červeného. Jochen Bellebaum, Fränzi Korner-Nievergelt, Tobias Dürr a Uwe Mammen zkoumali 617 větrných turbín v Braniborsku. Jejich studie, publikovaná v roce 2013 v časopise Journal for Nature Conservation , vypočítala, že z 3 044 turbín, které byly tehdy v provozu, během jednoho roku uhynulo 308 luňáků červených. Průměrný odhad odpovídal 3,1 procentu předpokládané populace po období rozmnožování.

Srovnání s oficiální databází uhynulých ptáků také odhaluje rozsah nehlášených případů. Celostátní databáze zaregistrovala 600. oběť luňáka červeného v celém Německu teprve 17. září 2020. Vědecké analýzy již před lety vypočítaly více než 300 uhynulých luňáků červených ročně jen v Braniborsku. Oficiálně spočítaná mrtvá těla v průběhu mnoha let tak kontrastují s modelem, který v jednom roce vykázal stejný počet úhynů pouze pro jednu spolkovou zemi.

Server ScienceFiles nyní aplikoval stávající studie na současný stav větrných turbín. Na základě dvanácti vybraných druhů ptáků portál odhaduje ve svém střednědobém scénáři přibližně 77 000 úhynů ptáků ročně. U všech druhů ptáků ScienceFiles odhaduje přibližně 110 000 obětí ročně, s rozmezím 80 000 až 150 000. Oficiální číslo však stále není k dispozici. U větrné energie existují cíle rozšíření, požadavky na plochu, povolovací postupy a podrobné údaje o výkonnosti. Pokud jde o otázku, kolik ptáků turbíny ročně usmrtí, komplexní posouzení stále chybí.

Protikolizní systémy se používají jen zřídka.

Skutečnost, že je nebezpečí známo, dokazuje i Federální agentura pro ochranu přírody (BfN). Začátkem roku 2026 publikovala článek o systémech proti kolizím. Kamery a rozpoznávací technologie mají detekovat ohrožené ptáky a v případě bezprostřední srážky vypnout větrné turbíny. (Poznámka - už to vidím, jak „bezprostředně“ zastaví roztočenou větrnou turbínu...) BfN označuje takové systémy za „velmi účinné ochranné opatření“, ale zároveň poznamenává, že v praxi byly dosud používány jen velmi omezeně.

Přestože úřady vyvíjejí technické systémy, které by měly zabránit srážkám s ptáky, celostátní rozsah ztrát stále není systematicky zaznamenáván. Ornitologická (co je „Orniční“??) observatoř otevřeně přiznává, že většina větrných turbín nebyla nikdy zkontrolována. Zároveň se staví stále více větrných turbín, aniž by byl k dispozici úplný součet obětí u stávajících. Po více než třech desetiletích expanze větrné energie Německo stále nedokáže odpovědět na jednoduchou otázku: Kolik ptáků ve skutečnosti ročně uhyne kvůli německým větrným turbínám?

Více informací o negativních dopadech rozšiřování větrné energie naleznete v mé nové knize „ Mánie větrné energie “

Zdroj: Report24, překlad InfoKurýr (bez uvedení zdroje)

---

Infrazvukový teror: další špinavé tajemství větrné energie

Dne 24. března uspořádal Evropský parlament slyšení o větrných turbínách a jejich negativním dopadu na lidské zdraví prostřednictvím infrazvuku. Slyšení neslo příhodný název „Neslyšené, ale ne neškodné“. Budíček, který doufejme nezůstane bez povšimnutí.

Na pozvání konzervativního lucemburského poslance Evropského parlamentu Fernanda Kartheisera se konalo slyšení s výmluvným názvem „Neslyšené, ale ne neškodné“. Téma, které politici a úřady po mnoho let důsledně ignorovali : hluk a především infrazvuk vyzařovaný přibližně 50 000 větrnými turbínami, které nyní hyzdí evropskou krajinu a stávají se stále gigantičtějšími.

Metodologický přístup obvykle funguje takto: Vezměte několik ručně vybraných, dokonale zdravých modelových subjektů, vystavte je zvukům větrné turbíny po dobu maximálně deseti minut a poté je vypusťte zpět na čerstvý vzduch. A hle: Po několika hodinách ani jeden z nich neumřel. Nezvratný závěr klimatických spekulantů a jejich oddaných následovníků: Větrné turbíny jsou zcela neškodné. Ale nakonec to není nic jiného než ubohá parodie vědy; forma metodologického podvodu, jejíž naprostou troufalost lze skutečně pochopit pouze nasloucháním skutečným odborníkům.

Lidé jako Ken Mattsson. Mattsson je profesorem na Uppsalské univerzitě. Pracoval pro švédskou vládu, pro NASA a prováděl výzkum na Stanfordské univerzitě. Jinými slovy, je to vědec, který ví, o čem mluví. Ve své přednášce Mattsson s radostí rozbil oficiální strukturu lží spřádaných větrným průmyslem. Zjištění jsou stejně šokující jako jasná: Všechno, co nám političtí podvodníci dosud prodávají jako „bezpečné pro naše zdraví“, je založeno na systematicky chybných metodách měření.

Mattsson poukázal na problematické místo: Úřední orgány měří hluk pomocí stupnice dBA. Jedná se o standard pro poškození životního prostředí a sluchu, ale zaměřuje se na frekvence mezi 2 000 a 5 000 Hertzy (2 kHz až 5 kHz). Infrazvuk se však vyskytuje pod 20 Hertzy. Takže záměrně používají přístroj, který nedokáže zachytit ani důležité frekvence. Pokud neměříte, nic nenajdete. A pokud záměrně měříte nesprávně, najdete přesně to, co potřebujete pro svůj ideologický klam.

Obzvláště zákeřný je mýtus o „neškodném“ infrazvuku, který se údajně vyskytuje i v přírodě. Mattsson jasně uvádí, že infrazvuk z větrných turbín postrádá jakoukoli přirozenou harmonii, jakou nacházíme například ve větru nebo ve zvuku moře. V podstatě pulzuje a je to amplitudově modulovaný šum – neustálé zvětšování a zmenšování, vyzařované do okolí v pravidelných výbuších z obrovských lopatek rotoru.

Na rozdíl od běžného zvuku infrazvuk proniká izolačními vrstvami a hromadí se uvnitř budov. Zejména v noci, kdy atmosférické podmínky umožňují těmto zvukovým vlnám šířit se ještě dále, neúprosně pronikají do ložnic. V důsledku toho je infrazvuk často více obtěžující uvnitř vlastních čtyř stěn než venku. Důsledkem jsou narušený spánek a migrény. „Nemusíte ho slyšet, abyste jím byli ovlivněni,“ suše poznamenává Mattsson.

Mattssona podpořila berlínská výzkumnice Dr. Ursula Maria Bellut-Staeck. Jasně uvedla, jaký vliv má neustálé vystavení infrazvuku na lidské tělo: na programu nejsou jen bolesti hlavy a problémy s koncentrací, ale také masivní poškození kardiovaskulárního a imunitního systému. Dokonce vyjádřila obavy ohledně rizik pro vývoj dítěte a biodiverzitu.

Proto vyzvala k okamžitému moratoriu na všechny nové projekty větrné energie. Ale koho v Bruselu zajímá zdraví jeho občanů? Nizozemský právník Morvan Le Berre připomněl petici z roku 2021, kterou inicioval Patrice d’Oultremont. Požadavek, aby Evropská komise konečně uznala tyto problémy, od té doby zapadá do šuplíků. Poslankyně Evropského parlamentu Virginie Joron to shrnula dokonale: problém se nesmí politizovat; týká se nás všech.

Do očí bijící dezinformace šířené větrným průmyslem byly ilustrovány trapným vystoupením Guye Willemse, mluvčího lobbistického giganta WindEurope. Místo aby se zabýval ohromujícími vědeckými důkazy, recitoval obvyklou PR hru: toto odvětví dodává 20 procent elektřiny v EU a zajišťuje 400 000 pracovních míst. Willems seriózně bránil Bruselu, že neexistuje „žádný výzkum“ prokazující souvislost mezi větrnými turbínami a zdravotními problémy. Tvrdil, že regulace týkající se minimálních vzdáleností by měla být ponechána na jednotlivých státech. Privatizovat zisky, socializovat škody – to je zelený obchodní model.

Ken Mattsson nenechal tuto aroganci bez odpovědi a brilantně kontroval: Neexistovaly žádné „oficiální“ důkazy, protože měřicí přístroje byly nedostatečné. A proč by na tom mělo toto odvětví vůbec něco měnit? Mattsson to diplomaticky vyjádřil, že ti, kdo spekulují, mají „malou motivaci“ odhalovat negativní dopady svých větrných tiskáren peněz.

Odborníci jako Mattsson a Bellut-Staeck nyní volají po rozsáhlých, nezávislých studiích a stavebních moratoriích. Dokud se však Brusel a další evropská hlavní města budou i nadále držet „Evropské zelené dohody“, nic se nezmění na ideologicky motivovaném rozšiřování větrné energie. Čím více těchto gigantů se však postaví, tím více lidí bude muset žít se zdravotními problémy způsobenými neustálým vystavením infrazvuku.

Zdroj: Report24, překlad InfoKuryr

---

Věčné chemikálie: Ani větrné turbíny bez PFAS nejsou řešením

EU má v úmyslu zakročit proti dlouhodobě působícím chemikáliím PFAS (perfluoroalkylové a polyfluoroalkylové látky). To vyvolává paniku v odvětví větrné energie, protože i když se PFAS hromadí v životním prostředí a lidském těle a způsobují zdravotní problémy, chybí vhodné náhrady pro povrchovou úpravu lopatek větrných turbín. Výzkum alternativ však probíhá – například ve Fraunhoferově institutu pro laserovou technologii . Jak poznamenala parlamentní skupina AfD, je to sice vítáno, ale neřeší to mnohostranné problémy energetické politiky.

Níže si můžete přečíst prohlášení poslanců parlamentu za AfD Michaela Blose a Paula Schmidta:

„Je zásadně vítáno, že výzkum v oblasti vyhýbání se dlouhodobě působícím chemikáliím, jako jsou PFAS, dosahuje pokroku. Ochrana lidí a životního prostředí před perzistentními znečišťujícími látkami, které v současnosti uvolňují lopatky větrných turbín, musí být konečně realizována. Z pohledu parlamentní skupiny AfD však zůstává silně dotované rozšiřování německé větrné energie i bez PFAS zavádějící energetickou a environmentální politikou.“ (K tomu poznámka - takže možná to začnou někdy řešit, nicméně dnes se zatím nic neřeší a nechají se znečišťovat?)

Výstavba větrných turbín, zejména v zalesněných oblastech, vede k významným zásahům do našeho přírodního prostředí: odlesňování, fragmentace propojených stanovišť, výstavba přístupových cest a rozsáhlé betonové základy způsobují trvalé škody na citlivých ekosystémech. Škody na životním prostředí však nekončí u pobřeží: jak ukazují oficiální údaje německé spolkové vlády ( dokument 19/22590 ), osm procent odpadu vyplaveného na německé pláže Baltského moře je způsobeno instalacemi na moři, jako jsou větrné turbíny. K tomu se přidává obrovská spotřeba materiálu a půdy spojená s větrnou energií, přetrvávající problémy s recyklací opotřebovaných lopatek rotoru a závislost výroby elektřiny na počasí, která spolu s nezbytnými desítkami miliard eur investic do rozšiřování sítě a řešení pro skladování energie žene naše ceny elektřiny stále výše, a tím masivně ohrožuje ekonomickou konkurenceschopnost Německa a naše pracovní místa.

Parlamentní skupina AfD nedávno v Bundestagu nastolila problém neustálého odírání částic obsahujících PFAS z ochranných povlaků na lopatkách rotoru a jejich detekce ve vnitřních orgánech volně žijících zvířat. Ministr životního prostředí Carsten Schneider tuto záležitost během poslední doby pro vládní otázky bagatelizoval. Uvedl, že spolková vláda se drží zásady nahrazování PFAS, kdekoli je to možné. V souvislosti s větrnou energetikou však připustil, že PFAS se prostě musí i nadále používat v oblastech, kde je zatím nelze nahradit.

Německo místo toho potřebuje spolehlivý, cenově dostupný a v základním zatížení schopný zdroj elektřiny. Návrat k využívání moderní jaderné energie je jediným ekonomicky a ekologicky schůdným způsobem, jak toho dosáhnout. Současné analýzy skupiny Radiant Energy ukazují, že reaktivace pouhých devíti reaktorových bloků – včetně Brokdorfu, Isaru 2, Emslandu, Grohnde, Krümmelu, Gundremmingenu B a C, stejně jako Neckarwestheimu II a Philippsburgu 2 – s dobou trvání projektu pouze 2,5 až 5,5 roku, může do sítě vrátit bezpečný a spolehlivý čistý základní výkon 12 gigawattů (GW). Pouze s takovou energetickou politikou lze stejnou měrou chránit průmyslové areály, bezpečnost dodávek a životní prostředí.

Ani teoretická náhrada PFAS ve větrných turbínách alternativními vysoce výkonnými plasty není v současné době ani připravena na trh, ani ekonomicky proveditelná. Využití komplexních laserových procesů je stále ve fázi vývoje; k objasnění dlouhodobých vlastností materiálů, škálování systému a rychlosti procesu je stále zapotřebí rozsáhlého výzkumu. Dokud se neprokáže, že tyto drahé výrobní metody jsou vůbec proveditelné v průmyslové hromadné výrobě, zůstává vyhýbání se emisím PFAS z větrných turbín pouhým zbožným přáním.

Zdroj: Překlad InfoKurýr z neuvedeného německého zdroje, zvýraznění přidáno...

sdílet na