historiepolitika

Pål Steigan: Nacistické kořeny dnešní EU

Pål Steigan

Mezi dnešní EU a plány nacistického Německa na velkogermánskou reorganizaci Evropy existují zjevné podobnosti. Může se to zdát jako drastické tvrzení, ale pokud si přečteme plány samotných nacistů a porovnáme je s tím, jak EU funguje, a v neposlední řadě s tím, jak se EU vyvíjí, není těžké vidět podobnosti.

Nejzajímavějším dokumentem v této souvislosti je projev Hitlerova ministra hospodářství Walthera Funka z 25. dubna 1940: „Die wirtschaftliche Neuordnung Europas“. Jednalo se o klíčový projev, v němž Funk jako německý ministr hospodářství nastínil plány nacistického Německa na ekonomickou reorganizaci Evropy pod německou nadvládou, včetně využívání zdrojů z okupovaných zemí, jako je Norsko.

Walther Funk, ministr hospodářství a prezident Říšské banky, během Norimberských procesů s válečnými zločinci. Poskytl: Robert Jackson.

Dokument propaguje myšlenku „Evropského hospodářského společenství“ s dominancí Německa, se zaměřením na soběstačnost, racionální alokaci zdrojů a eliminaci „zbytečné“ konkurence.

Toto jsou klíčové body dokumentu:

Úvod a historický kontext: Funk popisuje starou evropskou ekonomiku jako roztříštěnou a neefektivní, poznamenanou nacionalistickým protekcionismem a krizemi (jako byla hospodářská krize 30. let 20. století). Tvrdí, že válka vytvořila příležitost k radikální reorganizaci, přičemž Německo je „vůdcem“, který koordinuje sjednocenou výrobu a obchod. Klíčový citát: „Evropa se musí stát ekonomickým celkem, nikoli společenstvím rivalů“.

Cíle soběstačnosti a racionalizace: Celkovým cílem je dosáhnout soběstačnosti Evropy v oblasti potravin, surovin a průmyslových produktů, aby se zabránilo závislosti na dovozu ze zahraničí. To zahrnuje centralizované plánování, aby se zabránilo nadprodukci a „destruktivní konkurenci“. Funk navrhuje „Evropský ekonomický generální štáb“ vedený Německem, který by rozděloval produkci na základě přírodních výhod zemí (např. zemědělství ve východní Evropě, průmysl v západní Evropě).

Struktura nového systému:

  • Rozdělení výroby: Specializace podle regionů – např. Německo a Československo pro strojírenství, Francie a Belgie pro textil a Balkán pro zemědělské produkty. Pro zvýšení efektivity má být toto rozdělení omezeno na „několik velkých výrobních center“.
  • Měna a finance: Zavedení společného evropského clearingového centra (založeného na německých modelech), které by nahradilo zlatý standard a národní měny. To by eliminovalo měnové spekulace a zajistilo stabilní obchod v rámci „nové Evropy“.
  • Obchodní politika: Odstranění celních bariér v rámci Evropy, ale zároveň zavedení přísných bariér vůči „vnějším zemím“ (např. USA a Velké Británii). Vývoz by měl být upřednostňován pouze za účelem získání nezbytných surovin.

Sociální a ideologické aspekty: Ekonomika by měla sloužit „evropské spolupráci“ a blahu lidí s důrazem na plnou zaměstnanost a spravedlivé rozdělení. Funk to staví do kontrastu s „anglosaským kapitalismem“ a židovskými financemi, které viní z předchozích krizí. Tento systém prezentuje jako „socialistický“ model v nacionalistickém hávu, inspirovaný německou „plánovanou ekonomikou“.

Implementace a apel: Okamžité uzavření bilaterálních dohod (např. s okupovanými zeměmi, jako je Francie a Nizozemsko), následované evropskou hospodářskou konferencí. Funk apeluje na evropské vůdce k účasti v zájmu míru a prosperity, ale zdůrazňuje, že německé vedení je po vojenských vítězstvích nevyhnutelné.

Závěr: Dokument končí optimisticky myšlenkou, že tato reorganizace vytvoří „silnou, svobodnou a šťastnou Evropu“ jako protiváhu globalismu. Dokument je zjevně propagandistický a jeho cílem je legitimizovat německou dominanci jako ekonomickou „záchranu“.

Dokument je krátký (asi 20 stran) a je charakterizován nacistickou rétorikou, ale odráží tehdejší plány pro Evropu vedenou Německem.

Funkův státní tajemník Gustav Schlotterer uspořádal den před projevem přípravnou tiskovou konferenci. Norsko je zde výslovně zmíněno v kontextu hospodářské integrace a německého vlivu:

„Navíc musí být ekonomiky našich obchodních partnerů propojeny se zájmy Německa i formou soukromého sektoru, aby se tyto státy, i kdyby chtěly, již nemohly těmto vazbám a závislostem vyhnout. (…) Konkrétněji se musíme zapojit do následujících aktivit: na jihovýchodě s obilím, v Norsku a Jugoslávii s kovy, v Rumunsku s ropou (…)“. de.wikipedia.org

Tento citát zdůrazňuje německou strategii těsněji propojit norské zdroje kovů (jako je nikl a železná ruda) s německým ekonomickým systémem.

Göring chtěl využít norskou vodní energii ve prospěch Německa

Hermann Göring jako velitel Luftwaffe (německého letectva) a ústřední postava ekonomického a vojenského vedení nacistického Německa se vyjadřoval a jednal konkrétně ohledně využívání norské vodní energie. K tomu došlo v kontextu německé okupace Norska od dubna 1940.

Göring považoval norskou vodní energii za strategický zdroj pro Německo. Během okupace chtěli Němci tuto energii využít k výrobě lehkých kovů, jako je hliník, který byl nezbytný pro letecký průmysl. Göring jako „říšský maršal“ a zodpovědný za Luftwaffe tomuto bodu přikládal vysokou prioritu kvůli podpoře válečného úsilí.

To měla primárně podpořit výroba hliníku pro válečná letadla, ale plány zahrnovaly i rozšíření infrastruktury, jako jsou vedení vysokého napětí (silové kabely), pro efektivní přenos elektřiny.

Po německé okupaci Norska v dubnu 1940 vydal Adolf Hitler po pouhém měsíci (květen 1940) přímý rozkaz (nazývaný „Föhrerbefaling“) k dramatickému rozšíření norské produkce hliníku – natolik, aby pokryla potřeby německého zbrojního průmyslu. Hliník byl nezbytný pro výrobu letadel a Norsko se díky levné vodní energii nacházelo v ideální pozici. Jako „hlavní ekonom“ Třetí říše Göring okamžitě vyslal do Norska inženýry a plánovače, aby tuto činnost koordinovali. Cílem bylo zvýšit produkci z přibližně 25 000 tun ročně až na 150 000 tun, a to prostřednictvím nových továren, jako byla „Nordag“ (společnost založená Němci).

Výroba hliníku však vyžaduje obrovské množství energie. Němci proto plánovali rozsáhlý rozvoj vodních elektráren a celostátní vysokonapěťové sítě pro distribuci energie. To zahrnovalo nové přehrady, turbíny a vysokonapěťové kabely, které by propojily norské zdroje energie s továrnami na výrobu hliníku. Některé plány šly ještě dále: Existovaly náčrty vybudování kabelů přes Švédsko pro přímý vývoz přebytečné elektřiny do Německa, což by z Norska udělalo „elektrickou kolonii“.

Der Deutsche Volkswirt (ekonomický týdeník zabývající se zbrojní ekonomikou) a Signal (časopis o válečné propagandě z let 1940–1945) často publikovaly články o okupacích, včetně Norska, se zaměřením na průmyslové vykořisťování a Göringovu roli v těchto plánech. Například v letech 1941–1942 publikovaly příspěvky na téma „Norská vodní energie pro německé vítězství“, ilustrované obrázky přehrad a potrubí. Článek v Der Deutsche Volkswirt z roku 1941 pojednává o Göringových plánech na „elektrifikaci severských zemí“ během čtyřletého plánu.

Podobnost je způsobena základními problémy Německa

Když existují tak velké podobnosti mezi vizemi nacistického Německa o Velkogermánské Evropě a dnešní EU, má to něco společného se základními problémy Německa?

Německo bylo po pět set let centrem průmyslového rozvoje, technologií, vědy a výroby. Německo mělo uhlí a železo, a proto mohlo vyrábět ocel, která se nakonec stala vysoce kvalitní ocelí.

Německo však mělo pro svůj vlastní průmysl příliš málo energie. Německu také chybělo mnoho surovin a potřebovalo trh pro svou průmyslovou výrobu. Válka a Velkogermánský plán měly tento problém vyřešit. Proto si podmanili Norsko jako energetickou a nerostnou kolonii a Ukrajinu jako dodavatele zemědělského zboží a otrocké práce. A prostřednictvím operace Barbarossa, útoku na Sovětský svaz, se snažili ovládnout obrovské ropné bohatství v Baku.

Evropská komise Ursuly von der Leyenové se také snaží tyto problémy pro Německo vyřešit a do značné míry se jí podařilo realizovat Göringovy vize prostřednictvím EHP (Evropský hospodářský prostor) a Acer (Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů). Norští politici ochotně poskytli nástroje k jejich realizaci, což je v přímém rozporu s vlastními národními zájmy Norska.

Co EU chybí k realizaci velkogermánského snu, je vlastní armáda a centralizace vojenské moci. Toho se nyní snaží dosáhnout rozsáhlou militarizací financovanou na dluh.

Musíme si také uvědomit, že žádný z velkých německých průmyslových koncernů, které profitovaly z nacismu, nebyl po válce rozpuštěn. Pokračovaly v činnosti jako dříve a existují dodnes. Dobrým příkladem je nadnárodní společnost Bayer, která se v roce 1925 sloučila s řadou dalších chemických a farmaceutických společností a vytvořila IG Farben, největší chemický koncern na světě.

https://1url.cz/fJ5l9
Původní článek

sdílet na

12 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
Standa
1. 12. 2025 07:12
Ohodnotit příspěvek :
     

Nějak mě Funkovi vize ,pokud si je pečlivě přečtete,připadají , jako současná politika EU a USSA.naprosto stejné, pouze názvy a jména exponentů se mění.

Jarek
1. 12. 2025 09:46
Odpovědět  Standa

A divíš se, když celé „vedení“ EU jsou pohrobci nácků a pochází z nacistických rodin?

ijnch
1. 12. 2025 11:36
Odpovědět  Jarek

příběh Bayer naprosto vysvětluje vztahy nácků na svět, Babiš v důsledku chemického zapojení v EU je podvolená loutka chemiků+nácků = Helmuti drží Andyho pod krkem česká vláda bude po 4 roky podvolená náckům

Gales
1. 12. 2025 12:04
Odpovědět  ijnch

Z Ajronetu o zatopování dolů na Ostravsku – Z toho tedy jednoznačně vyplývá, že odstřelování těžebních věží na Ostravsku, zatopování a zasypávání dolů a uvalování likvidačních emisních povolenek na spalování českého uhlí je součástí plánu vyklízení a umetání trhu v ČR od české domácí konkurence a transformace ČR do plné závislosti na energetickém diktátu Bruselu a na dovozu z Polska a výhledově právě i z Ukrajiny!

Zapomeňte na kauzu lithium. To nebylo nic ve srovnání s tím, co se v ČR děje teď při zatopování a zasypávání miliard tun černého a dokonce i antracitového uhlí! Tohle by měla Babišova vláda, Hnutí ANO, Motoristé a SPD okamžitě stopnout! Už dokonce se rozjela i petice [5]. Nová koalice by neměla dovolit, aby si ČR ničila a likvidovala tak obrovské zdroje černého uhlí a zbavovala se na pokyn Bruselu energetické soběstačnosti!

Přemek J
2. 12. 2025 11:34
Odpovědět  ijnch

Nemysím, že by Bayer držel Andreje pod krkem. Pod krkem se nechá držet je ten, který to chce nebo je tak slabý, že nemá jinou možnost.

Ladislav 💤
1. 12. 2025 08:10
Ohodnotit příspěvek :
     

No to vám to trvalo, než jste na to přišli.
To už jsem tady psal dávno.

Přemek J
2. 12. 2025 11:35
Odpovědět  Ladislav 💤

Ani pro mne nic nového. Ale je dobře opakovat, neb opakování je matka moudrosti.

Mia Markýza
1. 12. 2025 08:22
Ohodnotit příspěvek :
     

Njn….

https://postimg.cc/0rqd6VNW

https://postimg.cc/qhrh7ZGg

Mia Markýza
1. 12. 2025 08:24
Odpovědět  Mia Markýza

Moravec to věděl dávno. Ten by si rozuměl s Uršulí a uršulíny náramně.

„…Tento národ musí zapomenout na své egoistické já a sloužit něčemu vyššímu, nadnárodnímu. To je myšlenka sociální spravedlnosti a nové, svorné a šťastné Evropy! Jako byl dříve každý nejprve křesťanem a potom teprve Čechem, Němcem, Maďarem a Francouzem, tak dnes jsme nejprve dělníky ve službách Evropy a pak teprve Čechy.“

Emanuel Moravec: Revoluce neodpouští, 22. listopadu 1941

Standa
1. 12. 2025 09:19
Odpovědět  Mia Markýza

Češi byli asi podle Moravce štastní, když se dovídali, že česká kotlina musí být vyčištěna od Slovanů.
A nyní jsou opět ,,štastní“ v náručí EU
cit:,,To je myšlenka sociální spravedlnosti a nové, svorné a šťastné Evropy! Jako byl dříve každý nejprve křesťanem a potom teprve Čechem, Němcem, Maďarem a Francouzem, tak dnes jsme nejprve dělníky ve službách Evropy „!

Nějak se nám to opakuje v myšlenkách Lejno, Kalas, Merse,Makarona…Pávka….jsme ve ,, službách“!

Přemek J
2. 12. 2025 11:37
Odpovědět  Standa

Oni jsou. My ne.

Standa
1. 12. 2025 09:21
Odpovědět  Mia Markýza

Jo, revoluce neodpouští!Hlavně ta 17.11. r.1989.
Ty zločiny Čechů na německém národě!