Emmanuel Todd: Trump je pokusem o „bílý revanš“ v Americe

Boris Tichonov, sloupkař zahraničních médií 

Rok po vydání svého zásadního díla „Porážka Západu“ zhodnotil Emmanuel Todd, významný francouzský historik a antropolog, situaci ve světě na jaře 2025. V rozhovoru pro nezávislý francouzský internetový portál Elucid poznamenal, že žijeme v přelomovém okamžiku světových dějin a ani si neuvědomujeme všechny důsledky změn probíhajících v Americe pro Evropu, Západ a celý svět.

Emmanuel Todd předkládá svou hypotézu o „trumpovské kontrarevoluci“ a spojuje ji s pokusem o „bílý revanš“ v Americe. Jedná se o zásadně nové vysvětlení americké politiky za vlády Donalda Trumpa, založené na rasovém faktoru, kterému současní politologové dosud věnovali jen malou pozornost. Stejně jako ve své průlomové práci předpovídající zánik SSSR z roku 1976 se Todd nezabývá politickým, ale antropologickým aspektem problému, který na rozdíl od politiky a ekonomie nelze zkreslit nebo zfalšovat. Historik slavně předpověděl rozpad SSSR na základě objektivních demografických a sociálních procesů v eseji La Chute finale (Konečný kolaps) v polovině 70. let. V jiné knize Après l’empire (Po impériu) před 20 lety jasně nastínil příznaky historického úpadku americké moci.

Podle Todda stojí Amerika před volbou, zda pokračovat v globální expanzi, nebo se zaměřit na domácí agendu, která vede k rasovým konfliktům a občanské válce. Degenerující bělošské obyvatelstvo Spojených států je odhodláno dát poslední boj silám etnické rozmanitosti, neoliberalismu a multikulturalismu. Chce získat zpět zemi, kterou kdysi vytvořilo, a to je smyslem Trumpova hesla „Make America Great Again“. V současné Americe se střední bílá třída stává marginalizovanou, zbídačenou menšinou, která si nedokáže najít místo v postindustriální společnosti založené na finančních spekulacích a morální permisivitě (porozumění a tolerance pro druhé bez kritických připomínek a odsuzujících komentářů a postupů – pozn.překl.).

Trumpův útok na Evropskou unii, stejně jako jeho nepředvídatelná politika na Blízkém východě, byly pro západní spojence šokem. Odstoupení od Světové zdravotnické organizace a Pařížské dohody o klimatu, hrozba vystoupení z NATO, agresivní obchodní politika zahrnující cla vůči Evropě, Číně a většině světa. Co za tím vším stojí?

Podle Emmanuela Todda je zvolení Trumpa americkým prezidentem přímým důsledkem porážky Západu a konkrétně USA v nevyhlášené válce proti Rusku. Historik je přesvědčen, že kdyby USA válku vyhrály, dosáhly zničení ruské ekonomiky a armády, Demokratická strana, která vše investovala do podpory Ukrajiny, by zůstala u moci. Protože však Trumpovo zvolení je přímým důsledkem porážky Západu, má za úkol „řídit ústup“, minimalizovat důsledky této porážky. To vysvětluje Trumpův změněný postoj k Putinovi i jeho snahu přenést důsledky porážky na své evropské a ukrajinské vazaly. Podle Todda šéf svým podřízeným přímo říká, že za porážku mohou oni, a Putin (což je z jeho strany velmi rafinované) na to přistoupí, aby neponížil samotného Trumpa.

Emmanuel Todd se domnívá, že Ukrajina byla první velkou porážkou Ameriky v její historii, přestože se Spojené státy do ukrajinského konfliktu nenechaly plně zapojit. Hovoříme o porážce jak vojenské, tak ekonomické. Ve skutečnosti jsou Američané zvyklí prohrávat války – ať už ve Vietnamu, Afghánistánu nebo Iráku -, ale to nebylo tak důležité, protože Amerika byla poražena v polokoloniálních válkách na periferii své sféry vlivu. Porážka z rukou Ruska však byla strategická a odehrála se na evropském kontinentu. Porážka od stejně silného soupeře je něco jiného. Pokud se na události podíváme z historické perspektivy, získáme dojem, že studenou válku nakonec nevyhrála Amerika, ale Rusko.

Donald Trump provádí skutečně globální přehodnocení americké domácí i zahraniční politiky. Na ideologickém poli se do popředí dostává boj proti genderové agendě, ideologii „wokismu“, ekologickým hnutím a nelegální migraci. Pokud jde o chování Ameriky na mezinárodní scéně, dochází ke změně kurzu ve vztahu k Číně, NATO, Grónsku, Panamě, Mexiku a Ukrajině.

Emmanuel Todd se ve své analýze pokouší najít jednotící motiv všech těchto rozdílných akcí. Ačkoli to může znít paradoxně, historik dochází k závěru, že za vším stojí kardinální fenomén, který se táhne americkými dějinami: bělošský rasismus namířený proti černochům a dalším menšinám a národům. Moderní politologové a analytici přehlížejí skutečnost, že rasový aspekt do značné míry určuje kroky Trumpovy administrativy.

Americká demokracie byla původně založena na principu bělošské výjimečnosti a zároveň démonizovala černochy a indiány. Tento přístup je zakotven v samotné ideologii protestantismu, která předpokládá rozdělení na „vyvolené“ a „zatracené“. Zrušení segregace pro černochy v 60. letech 20. století vyvolalo krizi tradiční americké demokracie: z této skutečnosti vyplývalo, že pokud černí Američané již nejsou podřadnou kastou, pak běloši již nejsou chráněni ve své privilegované matrici. Tento rozpor se stal zvláště zřejmým s nástupem „horké“ fáze amerického neoliberalismu, počínaje prezidentstvím Ronalda Reagana, kdy se zintenzivnil růst nerovnosti na úkor bělochů.

A co vidíme dnes? Stačí se podívat na složení nové Trumpovy administrativy – jsou to téměř samí bílí Američané. Podle výpočtů BBC je v ní 38 bělochů, tři Indové, jeden Číňan a pouze jeden černoch – ministr bydlení Scott Turner. Z vedení rychle zmizel veškerý černošský personál jmenovaný prezidentem Bidenem, včetně šéfa sboru náčelníků štábů generála Charlese Browna. Shrneme-li první kroky Trumpovy administrativy, vypadají jako zvrat celého neoliberálního kurzu předchozí administrativy, včetně etnické rovnosti, BLM, LGBT*, práv migrantů atd. Podle Emmanuela Todda se tradiční americký konzervatismus alias ve své podstatě rasismus znovu prosadil s novou silou. Liberální média jsou pobouřena tím, že se do odpovědných vládních funkcí prosazují „bílí křesťanští nacionalisté“ (White Christian nationalists).

Do tohoto trendu zapadá i útok proti federálnímu státu, který v posledních desetiletích aktivně prosazoval linii překonávání segregace pomocí mechanismů „pozitivní diskriminace“. Operaci „očisty“ státních úřadů, kterou dnes Ilon Musk provádí, je třeba chápat správně: jde také o očistu státního aparátu od černochů, neboť District of Columbia, kde sídlí vláda a ministerstva, je obýván převážně Afroameričany.

Neměli bychom zapomínat, že Ilon Musk je Jihoafričan a rasismus je zde přítomen na genetické úrovni. Ne nadarmo Trumpova administrativa rychle zavedla sankce proti Jihoafrické republice, podpořila bílé farmáře, kterým hrozila konfiskace půdy, a nabídla jim pobyt v USA. Bělošský rasismus velmi dobře koreluje s populační dynamikou v USA. Podle amerického statistického úřadu tvoří nehispánští běloši stále relativní většinu americké populace, 57,8 %, ale jejich podíl rychle klesá: do roku 2043 budou menšinou. Životopis viceprezidenta J. D. Vance, rodáka z depresivních oblastí Spojených států, kde bělošská populace degraduje, potvrzuje tezi o rasové předpojatosti nového amerického vedení, ačkoli Trump osobně by jako rodák z kosmopolitního New Yorku neměl být vystaven „rasistické nákaze“.

Současný bělošský rasismus byl upraven tak, aby zahrnoval Asiaty do svého vnitřního kruhu, čímž se uznal jejich obchodní talent a inteligence. To vysvětluje, proč technologičtí oligarchové ze Silicon Valley podpořili Trumpa: ve svých řadách nemají prakticky žádné Afroameričany, zato spoustu Číňanů a Indů. Dokonce i manželka J. D. Vance má indické kořeny. Takže před sebou nemáme tradiční bělošský rasismus, ale jeho modifikovanou verzi.

(pokračování)

Významný francouzský historik a antropolog Emmanuel Todd v rozhovoru pro nezávislý francouzský internetový portál Elucid pokračuje v rozvíjení své teze, že jádrem trumpismu je kontrarevoluce „ponížených“ bílých Američanů, snaha vrátit společnost do stavu před 60. lety. Nová americká administrativa je poháněna pocitem pomsty za všechny porážky bílých – po historickém vítězství černošských amerických bojovníků za občanská práva.

Samotný fakt, že na univerzitách, ve výzkumných centrech a ve vedení podniků převažují Asiaté – Indové a Číňané – je však znamením blížící se porážky „bílého projektu“. Dnešní Asiaté totiž převyšují bělochy z hlediska vzdělání a motivace, ačkoli až do 60. let 20. století to byli bílí Američané, kteří byli celosvětově považováni za vysoce vzdělané a motivované.

Podle Emmanuela Todda byl rozhodujícím momentem rychlý pokles vzdělanosti bílých Američanů. Proto je v historické perspektivě „bílá pomsta“ odsouzena k porážce: není možné vrátit situaci na předchozí úroveň a dnešní bílí Američané nejsou schopni znovu získat status „panské rasy“. Pouze bílá protestantská Amerika může být mocným impériem, zatímco mnohonáboženská, multirasová a liberální Amerika nikdy nebude velká. Trump a jeho tým představují sílu, která opouští jeviště – bílou Ameriku. Je jich prostě fyzicky méně, jsou méně vzdělaní a motivovaní.

Amerika se ráda přirovnává k Římu, ale příčina úpadku těchto říší je stejná – etnické „původní jádro“ eroduje a různorodá mnohonárodnostní společnost ztrácí vůli dominovat. Mimochodem, Emmanuel Todd ve své první slavné studii o rozpadu SSSR uvedl jako hlavní důvod zmenšující se podíl „slovanského jádra“ a nevyhnutelnost etnických konfliktů.

Co se týče dnešních Spojených států, pod Trumpovým vedením se rozhořel vnitřní konflikt, který hrozí přerůst v občanskou válku. Jako vždy je tento rozmach podpořen porážkou na vnější frontě – v tomto případě vítězstvím Ruska v ukrajinském konfliktu. Revoluce jsou podle Todda téměř vždy důsledkem vnějších porážek; Francouzská revoluce byla důsledkem porážky Francie v sedmileté válce, Říjnová revoluce byla důsledkem porážky Ruska v první světové válce. Vnitřní faktor má téměř vždy přednost: Lenin obětoval Ukrajinu podle podmínek Brestlitevského míru, aby dokončil bolševickou revoluci v Rusku. Podobně Trump obětuje velké části amerického impéria (včetně téže Ukrajiny), aby dokončil konzervativní kontrarevoluci v USA. To vysvětluje Trumpovu taktiku vůbec zahájit jednání s Ruskem. Stejně jako Lenin u Brest-Litevska musí Trump nejprve vyhrát vnitřní válku.

Je pozoruhodné, že za Trumpa se rusofobie v Americe stala méně agresivní, zatímco eurofobie vzrostla. Trump a jeho okolí upřímně nenávidí Evropskou unii. A Evropané zase nemohou Trumpovi odpustit, že se s Rusy a Putinem začal bavit osobně jako s „normálními“ partnery. Evropská média se snažila vykreslit Putina jako jakési monstrum, pekelníka, který manipuluje „hloupými“ Rusy. Nyní však tato propaganda skončila, Trump se rozhodl: uvědomil si, že strategická porážka Ameriky je spojena s Ruskem a imperiální postavení USA je ohroženo. Právě Trumpův domácí, rasový přístup vysvětluje jeho snahu distancovat se od mezinárodních konfliktů, stejně jako od celého systému mezinárodních smluv, organizací atd.

Jedním z úspěchů Ruska (nepočítáme-li vítězství na ukrajinské frontě) je strategické spojenectví s Čínou a posílení skupiny BRICS, což oslabilo pozici Západu jako celku. Další posilování Ruska by mohlo mít pro Ameriku a celý Západ katastrofální důsledky, a proto Trump přistoupil k jednání s Ruskem, aby situaci vyrovnal.

Ideologie trumpismu, jeho heslo „Make America Great Again“, jasně ukazuje nadřazenost domácí politiky nad zahraniční. Trump se uchyluje k protekcionismu, aby oživil americký průmysl, chce omezit nelegální migraci a vyznačit tak hranice amerického národa a americké moci a vymanit se ze spárů globalistického světa. V rámci této revize strategie a fixace na „domácí frontu“ je zcela zřejmé, že otázka afroamerických menšin se stane jedním z ústředních témat boje za nadvládu bílých a prosperitu – aby bylo „jako dřív“. Pokud se USA vážně zapojí do vnitřní občanské války, budou podle Emmanuela Todda kašlat na všechny své mezinárodní závazky a zcela se obrátí na domácí frontu.

Vzhledem k probíhající změně kurzu americké politiky se Rusko snaží najít se Spojenými státy nějaký smluvní základ. Rusové podle Todda nyní vycházejí z toho, že Evropa jako globální hráč již neexistuje, a to poprvé po staletích. V Rusku si často kladou otázku, proč Evropa ztratila zbytky své suverenity. Vždyť pojem národní suverenity je pro Rusy určující. A ať už je trumpovská Amerika jakákoli, zůstává suverénním státem, se kterým lze a je třeba mluvit. Zároveň jsou USA zemí, s níž je téměř nemožné podepsat dlouhodobou smlouvu, protože každý nový prezident ruší rozhodnutí toho předchozího. Příkladem je americké odstoupení od jaderné dohody s Íránem během Trumpova prvního funkčního období v roce 2018.

Trump se však k dnešnímu Rusku chová uctivě, vrací mu status diplomatického partnera a útočí na Ukrajinu, která je formálně považována za vazala Spojených států. Zároveň Trump tvrdě kritizoval Dánsko, které je nejbližším americkým spojencem a dokonce slouží jako základna NSA, organizace, která špehuje spojence v NATO. Skutečnost, že se Trump pustil do Dánska kvůli Grónsku, podporuje názor, že jde o zcela nespolehlivého spojence. Todd se domnívá, že Trump se ve své mezinárodní politice blíží „okamžiku pravdy“ – je připraven odhodit tíhu závazků a obětovat téměř vše – jako Lenin u Brest-Litevska?

Emmanuel Todd se domnívá, že Rusové chtějí dohodu s Amerikou, ale ne za každou cenu. Potřebují co nejvíce upevnit své zisky na Ukrajině – aby se ubránili agresi kolektivního Západu, nestálé americké politice a agresivním ukrajinským nacionalistům. Aby měli Rusové bezpečnostní záruky, potřebují kontrolovat Oděsu, která je spojena s bezpečností Krymu a Sevastopolu. Tento bod není otevřeně inzerován, ale diskutuje se o něm v rámci ruského establishmentu.

Trump mezitím dělá mnoho nepromyšlených věcí, včetně uvalení cel na automobily z Kanady a Mexika, přestože oblast Velkých jezer už dávno přesunula polovinu své automobilové výroby do Kanady. Trump také uvaluje cla na kovy a další suroviny a vede katastrofální obchodní konflikt s Čínou. Protekcionismus však nemůže zachránit Ameriku, která je příliš závislá na dovozu, zatímco podíl průmyslového sektoru a kvalifikované pracovní síly v USA se snižuje.

(pokračování)

V závěrečné části rozhovoru pro nezávislý internetový portál Elucid shrnuje francouzský historik Emmanuel Todd současnou světovou situaci, která vychází z americké krize. Trump si zřejmě dosud neuvědomil, že skutečnou hrozbou pro americkou ekonomiku není ani Čína, ani země BRICS, ale dolar, který Ameriku nic nestojí a umožňuje jí skupovat zboží z celého světa.

Státy se staly obětí dolaru: možnost neomezeně tisknout peníze si s Američany krutě zahrává a vede je k nerozumnému utrácení. Proč vyrábět? Proč zlepšovat vzdělávací systém, když se všechny peníze vydělávají ve finančním systému, kam odcházejí nejtalentovanější Američané. Vždyť finančníci, právníci a manažeři nic nevytvářejí; tato parazitická nadstavba se živí „šťávami“  upadající americké ekonomiky. Amerika má nedostatek inženýrů a projektantů, průmyslová infrastruktura se rozpadá, zatímco finanční parazité se množí. Emmanuel Todd má dojem, že Američané si hloubku problému neuvědomují.

Obecná krize Západu se projevila zejména na Ukrajině, kde se rozhořel vojenský a zároveň ekonomický konflikt. Můžeme jasně vidět, jak západní neoliberální systém prohrál s Ruskem závody ve zbrojení. Válka ukázala schopnost Ruska mobilizovat vojenskou ekonomiku, ale také ukázala nedostatečnost vojenské výroby v USA a Evropě. Spojené státy například značně zaostávaly v oblasti hypersonických zbraní.

Nyní nastává zlomový okamžik světových dějin: buď Západ uzná svou porážku na Ukrajině a nastane mír, nebo lidstvo vstoupí do nové nebezpečné fáze závodů ve zbrojení. Nebezpečí spočívá v tom, že hospodářské a vojenské fiasko Západu s sebou nese zhroucení celé neoliberální ideologie. To lze přirovnat ke kolapsu komunismu v 80. letech: tehdy šlo o ekonomický kolaps systému, ale také o jeho ideologický kolaps. A nyní stojí Amerika před volbou: pokusit se získat zpět globální pozice vojenskou eskalací, nebo se obrátit k řešení domácích problémů prosazováním své původní rasové agendy.

V současné době se stále častěji hovoří o nebezpečí evropského militarismu. Jak ale mohou Evropané vyhrát válku proti Rusku, když toho nemohli dosáhnout společně se Spojenými státy? Přesto v Evropě dochází k oživení militarismu a eskalaci ruské hrozby. Emmanuel Macron označil Rusko za existenční hrozbu pro Západ. Tento výrok nesnese kritiku, protože Rusko vede válku s omezenými lidskými zdroji a s pouhými 140 miliony obyvatel, především pod svým jaderným deštníkem. Nemělo by se zapomínat, že NATO je především americkou organizací, a pokud by USA oslabily svou přítomnost v Evropě, aliance by ztratila svůj centrální systém velení a řízení.

Evropa nemá ani vlastní vojenskou doktrínu, neví o co usiluje, a to ukazuje její strategickou impotenci. Ve skutečnosti se evropské země vzdaly své suverenity v okamžiku, kdy přijaly jednotnou evropskou měnu. Poté se Evropa změnila v pouhý výrobní závod a zároveň v parlamentní žvanírnu, aniž by dosáhla vyšší úrovně integrace. Dnes nic takového jako evropský projekt neexistuje. Proto se Evropa může prosadit pouze negativně, v tomto případě nafukováním ruské hrozby.

EU může reagovat pouze na krize, a pokud hrozby neexistují, mizí smysl její existence.

I na tyto krize však Evropa reagovala špatně – ať už šlo o finanční krizi v roce 2008, epidemii COVID-19 nebo konflikt na Ukrajině. Dnes se EU snaží nějakým způsobem mobilizovat v reakci na ruskou speciální operaci na Ukrajině. Evropa je systém, který nemá vlastní cíle, může pouze reagovat na vnější výzvy. Evropští představitelé nemají žádný vlastní pozitivní mírový program, a proto odmítají jakýkoli pokus o mírové řešení stávajících problémů. Potřebují válku, aby si zachovali sebe a svá privilegia. Evropská média nezůstávají pozadu, přilévají olej do ohně a jsou ještě agresivnější než politici.

Pokud „sjednocená“ Evropa přestane reagovat na krize, okamžitě se rozpadne. Proto se vedení evropských zemí a EU tolik bojí nastolení míru na Ukrajině. Lze ocenit „strategického génia“ francouzského prezidenta Macrona, který se na základě neexistující „ruské hrozby“ snaží vybudovat jednotnou evropskou armádu, která má i jaderné zbraně.

V den, kdy Rusko a USA podepíší mírovou dohodu o Ukrajině, čeká EU kolosální krize. Nastane ve dvou rovinách: zaprvé to bude ztráta legitimity vládnoucích tříd a stran v Evropě a zadruhé se začne rozpadat systém mezistátních vztahů v rámci EU. Je možné, že uznání porážky bude impulsem pro další vzestup pravicově populistických stran ve Francii nebo v Německu. Je však obzvláště důležité, aby Rusko projevilo velkorysost a nepokoušelo se v této kritické chvíli vyvíjet nátlak na Evropu a aby ruské vedení mělo dostatek moudrosti a neodplácelo pobaltským státům, které se k Rusům zachovaly velmi ohavně.

Rozdíl mezi Evropany a Američany dnes spočívá v tom, že Američané skutečně uznali svou porážku – stačí si poslechnout, co říká americký viceprezident J. D. Vance. V USA dochází ke skutečnému přehodnocení globální situace ve světě. Evropské elity však k tomuto pochopení ještě nedospěly, nejsou připraveny přiznat svou porážku. Jinými slovy, na rozdíl od Spojených států se v Evropě ještě nevyvinula revoluční situace. Vše však směřuje k tomu, že i v Evropě dochází k revolučním změnám a společenská a politická situace se hmatatelně vyhrocuje.

Důvodem je skutečnost, že Rusko vyhrálo vojenskou a ekonomickou válku se Západem, ukrajinský konflikt umožnil Rusům mobilizovat výrobu a překonat západní sankce téměř ve všech oblastech. Evropa (s výjimkou Norska) však utrpěla obrovské ztráty v důsledku toho, že během konfliktu přišla o ruské energetické zdroje.

EU mezitím nezadržitelně spěje ke stagnaci, stačí se podívat na průmyslovou degradaci Německa. Francie je kvůli obrovským dluhům státního rozpočtu ve stavu před bankrotem. Mezi nejvíce zadlužené země patří vedle Francie také Itálie, Velká Británie a Finsko. Podle Todda za to může Maastrichtská smlouva z roku 1992, která pod národní finanční systémy položila časovanou bombu. Euro, jednotná evropská měna, namísto disciplíny podporuje neuvážené utrácení. Vstup do jednotného systému eura (prakticky obdoby německé marky) sejmul z členských států odpovědnost za jejich deficity. To je přímý výsledek Maastrichtu!

Podle Emmanuela Todda je načase přestat mluvit o Evropě jako o celku: jsou tu evropští oligarchové, jsou tu evropští politici, je tu vládnoucí třída, která je podřízena Spojeným státům (eurobyrokraté a politici dnes truchlí, protože je americký pán opouští), a konečně jsou tu evropské národy. Nicméně srdcem evropské ekonomiky je stále Německo, které vstupuje do třetího roku recese v řadě. To znamená, že spolu s Německem se do recese dostává celá Evropa – v důsledku konfliktu na Ukrajině a odmítání ruských energetických zdrojů.

https://inosmi.ru/20250418/tramp-272662231.html

https://inosmi.ru/20250424/todd-272740116.html

https://inosmi.ru/20250429/todd-272819479.html

Překlad Peter 008

sdílet na