Larry Johnson: Pomůže Rusko bránit Írán před útokem USA a Izraele?

Larry C. Johnson / Dnes, 4:58

Toto je jedna z otázek, o kterých jsme včera se Scottem Ritterem diskutovali s Nimou (video má k dnešnímu dni více než 163 000 zhlédnutí). Na základě veřejných komentářů americké a izraelské úřady předpokládají, že Rusko neudělá nic jiného, než že vydá důrazně formulovaný protest. Tento názor sdílí většina analytiků včetně Scotta. Já mám jiný názor a rozhodl jsem se své úvahy rozvést.

Před 17. lednem neexistovala žádná formální dohoda o bezpečnostní spolupráci mezi Moskvou a Teheránem. To již neplatí. Podívejme se tedy na podrobnosti této dohody. Nejsem právník (a ne, nebydlel jsem v hotelu Holiday Inn) a budu se spoléhat na komentáře, soudce Napolitana a Alexandra Mercourise, že opraví případné chyby v mé analýze.

Smlouva o komplexním strategickém partnerství mezi Ruskou federací a Íránskou islámskou republikou obsahuje 47 článků. Šest z nich je relevantních v případě, že Trump splní své veřejné hrozby, že zaútočí na Írán.

Klíčovým odstavcem dohody je článek 3, odstavec 3:

V případě, že jedna ze smluvních stran bude vystavena agresi, druhá smluvní strana neposkytne agresorovi žádnou vojenskou ani jinou pomoc v pokračování agrese a pomůže zajistit, aby vzniklé rozpory byly urovnány na základě Charty Organizace spojených národů a dalších platných pravidel mezinárodního práva.

Poslední ustanovení tohoto odstavce odkazuje na článek 51 Charty OSN. Článek 51 Charty Organizace spojených národů uznává přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu, pokud dojde k ozbrojenému útoku proti členskému státu OSN. Zde je uvedeno, co stanoví:

„Žádné ustanovení této Charty nenarušuje přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu, dojde-li k ozbrojenému útoku proti členskému státu OSN, dokud Rada bezpečnosti nepřijme opatření nezbytná k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti. Opatření přijatá členy při výkonu tohoto práva na sebeobranu musí být neprodleně oznámena Radě bezpečnosti a nijak se nedotýkají pravomoci a odpovědnosti Rady bezpečnosti podle této Charty přijmout kdykoli taková opatření, která považuje za nezbytná k udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti.“

To není jen šablona dohody. Rusové mají zaslouženou pověst puntičkářů v oblasti práva, a to jak vnitrostátního, tak mezinárodního, a domnívám se, že tuto formulaci zařadili jako výslovný příslib pomoci Íránu bránit se proti nevyprovokovanému útoku ze strany Spojených států nebo Izraele. Všimněte si, že pokud by Írán zahájil preventivní útok na americká letadla na základně Diego Garcia, vyloučilo by to odpověď Ruska. Zprávy o tom, že Írán plánuje provést raketový úder na Diego Garcia, vylučuji, protože by tak zůstal bez záruky podpory Ruska, pokud by USA provedly odvetný úder.

Další vhled do povahy podpory, kterou je Rusko připraveno poskytnout Íránu na základě bezpečnostní dohody, poskytuje čl. 4 odst. 1:

V zájmu posílení národní bezpečnosti a potírání společných hrozeb pro zpravodajské služby a bezpečnost si smluvní strany vyměňují informace a zkušenosti a zlepšují úroveň spolupráce.

„Výměna informací“ je diplomatický eufemismus pro poskytování zpravodajských informací. Domnívám se, že to znamená, že Rusko nyní dodává Íránu pravidelné aktuální informace na základě ruských zpravodajských, pozorovacích a průzkumných kapacit a také lidských zpravodajských informací, aby měl přehled o plánech a operacích USA v regionu. Je také pravděpodobné, že vysocí ruští vojenští a zpravodajští činitelé jsou v Íránu a informují je o nejnovějším vývoji zpravodajských informací.

Čl. 5 odst. 4 podporuje spolupráci uvedenou v článku 4, ale jde nad rámec sdílení zpravodajských informací. Pokud Írán hodlá „čelit“ vojenskému úderu USA nebo Izraele, tato část bezpečnostní dohody předpokládá poskytnutí schopností, jako je elektronický boj a protivzdušná obrana. To by mohlo znamenat vyslání ruského vojenského personálu s odbornými znalostmi v oblasti obsluhy těchto systémů:

Smluvní strany budou konzultovat a spolupracovat v oblasti boje proti obecným vojenským hrozbám a bezpečnostním hrozbám dvoustranné a regionální povahy.

Kromě poskytnutí vojenské pomoci Íránu Rusko rovněž zdůraznilo diplomatická opatření k zabránění útoku. V čl. 9 odst. 1 se uvádí následující:

Vycházejíce z cílů udržení mezinárodního míru a bezpečnosti, smluvní strany vzájemně konzultují a spolupracují v rámci mezinárodních organizací, včetně Organizace spojených národů a jejích specializovaných agentur, v globálních a regionálních otázkách, které mohou přímo či nepřímo ohrozit společné zájmy a bezpečnost smluvních stran.

Bezpečnostní dohoda se rovněž zabývá, i když nepřímo, tvrzením USA, že Írán vyrábí jadernou zbraň. Podle článku 10:

Smluvní strany budou úzce spolupracovat v oblasti kontroly zbrojení, odzbrojení, nešíření zbraní a mezinárodní bezpečnosti v rámci příslušných mezinárodních smluv a mezinárodních organizací, jejichž jsou smluvními stranami, a budou tyto otázky pravidelně konzultovat.

Klíčovou frází je „nešíření“. Pokud Írán přistoupí k vývoji funkčního jaderného zařízení, bude to znamenat neplatnost této dohody. Íránci nejsou šílení blázni. Chápou, že pokud nebudou šířit jaderné zbraně, budou mít na své straně větší bezpečnost, než kdyby se rozhodli vyrobit jadernou hlavici.

A konečně je tu článek 23, v němž se Rusko a Írán zavazují spolupracovat na projektech věnovaných mírovému využívání jaderné energie:

Smluvní strany podporují rozvoj dlouhodobých a vzájemně výhodných vztahů s cílem realizovat společné projekty v oblasti mírového využívání jaderné energie, včetně výstavby zařízení jaderné energetiky.

Co bylo jedním z motivačních faktorů, na nichž byla tato dohoda založena? Domnívám se, že odpověď se skrývá v čl. 21 odst. 4:

Smluvní strany budou aktivně spolupracovat na rozvoji mezinárodních dopravních koridorů procházejících územím Ruské federace Federace a Íránské islámské republiky, zejména mezinárodního dopravního koridoru „Sever – Jih“. Tato součinnost zahrnuje propagaci zboží pocházejícího ze smluvních stran na trhy třetích zemí a vytváření podmínek pro rozvoj bezproblémové přepravy prostřednictvím dopravních koridorů jak ve dvoustranné dopravě, tak v tranzitu přes jejich území.

Rusko tak uvádí strategii BRICS do praxe. Rusko nedůvěřuje Západu a v důsledku západních hospodářských sankcí a vojenských útoků na ruské území se vážně zabývá rozvojem dopravní trasy, která je zbaví závislosti na Suezském průplavu a Dardanelách – tj. úzké úžině v severozápadním Turecku, historicky a geograficky významné jako vodní cesta spojující Egejské moře s Marmarským mořem a tvořící část hranice mezi Evropou a Asií. Rusko myslí na budoucnost. Už nechce být vystaveno riziku války s Tureckem nebo s NATO kvůli přepravě obilí a hnojiv z Černého moře. Místo toho buduje dopravní koridor, který začíná v íránských přístavech u Arabského moře, prochází Ázerbájdžánem a končí v Rusku.

Nejsem si jist, zda to Donald Trump a jeho tým pro národní bezpečnost chápou. Pokud předpokládají, že mohou zaútočit na Írán a že Rusko bude nečinně přihlížet, myslím, že se dopouštějí závažné chyby.

O některých z těchto otázek jsem dnes hovořil se svým dobrým přítelem Rašídem Mohamedem:

Překlad Deepl

Zdroj

sdílet na