Končí jedna éra
Konec globalismu se jeho představitelé snaží oddálit pohádkou o národu jako sociálním konstruktu, který brání pokroku.
Je tomu téměř přesně naopak. Jedině v národním uspořádání je možná plná existence demokracie. Evropa jako neobyčejně pestré uspořádání nikdy nemůže splynout v jeden multikulturní celek a není to chyba, nýbrž přednost Evropy. Krásně to vystihl filmový režisér Jiří Strach, když vyprávěl jak Němcům v zimním času promítal úspěšný film Anděl Páně. „Nikdo se Uriášovi nesmál. Tomu pokladači banánových slupek. Když jsem se po představení ptal proč, zjistil jsem, že česká představa zlomyslného čertíka (už jenom ta zdrobnělina) naráží na německou představu ďábla a Faustovskou legendu. Německo je snad ani ne 150 km od Prahy, ale na hranicích se to zlomí a jsme v jiném světě s jinou kulturní tradicí.“
Ta národní různost ale dává vyrůst pestré škále všech možných řešení. To je přednost a síla národního uspořádání proti univerzálním floskulím, které nevyhovují nikomu zcela.
Řecký a nizozemský sedlák, dá se vyhovět oběma současně?
Žádný rozumně uvažující člověk nemůže dát kladnou odpověď. Falešné globalizační ovoce je přínosné jenom pro globální elitu, protože náklady globálního obchodu nese lokální poskytovatel – a kdo je tou elitou? Majitelé rozhodujících podílů společností JPMorgan Chase&Co, Amazon.com, Inc, Royal Dutch Shell, KFC, Bayer AG, Chiquita Brands International, McDonald, Coca Cola, Apple, Bristol-Myers Squibb Co, Google…mohl bych ještě pokračovat, ale pro představu to stačí. Každá s rozpočtem mnohonásobně větším než je rozpočet našeho státu.
Stalo se, že Čína odmítla v roce 2014 nebo 2015 zpracovávat dovážené odpady z celého světa. Současně masivně investovala a tak se v paritě kupní síly stala největší ekonomikou světa, a je jí docela jedno, co si ČR, jejíž velikost odpovídá jednomu menšímu čínskému městu, o tom myslí.
Podle učení babylonského proroka Máního existují dva etické principy, které jsou současně vlastními principy struktury života: dobro a zlo. Ty spolu bojují a jejich smísením vznikl svět. Manicheismus učí, že Ježíš Kristus přišel osvobodit části světla ze zajetí tmy a těla od jejich hmotné závislosti jen zdánlivě. Oba morální protipóly a jejich konfrontace existují trvale, jsou věčné, kosmické.
Tenhle pohled rozšířil u nás Václav Havel pod názvem Pravda a láska versus Lež a nenávist.
Tedy pohled na země klasifikovaný podle toho kde vládne dobro a kde zase zlo. Skoro každý Čech, ale poslanci a jejich posluhové zvlášť, posuzují naší zahraniční politiku podle tohoto zjednodušeného schématu aniž by se zamysleli, co udělali pro naší zem, pro naše obyvatele. Reálný svět je jiný a má tisíce barev a další tisíce odstínů. Pohlížet na Čínu, která má pětitisíciletou historii, jenom jako na zemi zla, která u nás investuje jen v mizivé míře, je přinejmenším zpozdilé.
Šok z Číny se ovšem neprojevuje jen u nás; stačí uvést pobouření, jaké vyvolala v Německu nová průmyslová strategie, která uvádí, že Čína v řadě ohledů Německo předehnala a patří k jeho hlavním rivalům na světových trzích vedle USA a Japonska. Řešením ovšem není ostrakizovat Čínu, nebo ji snad dokonce bránit v rozvoji, ale prostě se spíš sebekriticky podívat na své vlastní chyby.
Když Jan Čulík komentuje nový film Vlastníci slovy;
…dům se vám rozpadá před očima, vy se sprostě hašteříte o blbostech a nejste schopni dohodnout se na žádném řešení. Skoro všichni protagonisté jsou útoční, sprostí a sobečtí. Prosazují své materiální zájmy drze a drsně na úkor všech ostatních, neváhají se snižovat k drsným urážkám i k vydírání.
Fascinující je směsice drzosti, sobectví, sprostoty, ale zároveň naivity a hlouposti. Bohužel, dialogy jsou odposlouchané z dnešní české reality naprosto přesně…
prakticky stejnými slovy jde popsat všechny ty rytíře smutných postav, kteří vyvolávají minulé duchy a bojují minulé bitvy. Takový archetyp dokonale vystihuje titulek z Aktuálně:
Mám obavu o bezpečnost svojí rodiny i Česka, nechci v takovém světě žít.
To mě skoro ponouká založit crowdfunding za účelem zaplatit Pavlovi Fischerovi vystěhování. Myslím, že by se vyplatil, protože jinak hrozí, že bude ještě v roce 2023 otravovat ovzduší kandidováním na prezidenta. Vyvolávat strach z Ruska a Číny a tím jenom živit americký zbrojní průmysl – kde je v tom nějaký český zájem?
Na jedné straně političtí don Quijoté vyvolávají strach a na druhé straně se na domácí publikum ženou „výčitky,“ že tu Čína prakticky neinvestuje, byť jsme „bránou“ do EU. No a? Asi si vyhodnotila, že by to nebylo přínosné. A bránou do EU rozhodně nejsme. Obchodní aktivity Číny v ostatních státech EU jsou násobně vyšší. Nebylo by lepší kdybychom do rozvíjející Čínské ekonomiky investovali my sami, místo napadání PPF? Nebo si alespoň přestali lhát do vlastní kapsy?
Končí jedna rozporuplná éra. Musí nám v té hře nutně zbýt černý Petr?
https://bit.ly/39QPwvZ