Pepe Escobar: Fragmenty civilizace – Na cestách po Itálii

ByP9

Pepe Escobar • 11. prosince 2025 •

V Botticelliho mistrovském díle Pallas a kentaur (1482–83), které je k vidění v Galleria degli Uffizi ve Florencii, je paralela mezi Florencií a Athénami nezaměnitelná, přičemž Florencie je zobrazena jako nové Athény.

Pallas Athena (nebo Minerva) je koneckonců bohyně vědění. Zde je květinová Firenze – nebo Firenze Flora, která nám připomíná další Botticelliho mistrovské dílo Primavera – zobrazena jako typický symbol civilitas.

Na obraze Pallas zcela dominuje nad násilím kentaura – zde zbaveného lsti, tributu lišky, jak popsal Machiavelli. Ale jako ve všech Botticelliho dílech je gesto bohyně – tahání zvířete za vlasy – poměrně nejednoznačné. Nedominuje nad ním pouze pouhou přesvědčivostí nebo uměním jemné rétoriky. Pallas/Minerva je zde mnohem silnější – a dokonce připravená kentaura sťat svou sekerou.

Nazvěme to symbolem civilizačního násilí.

Jak daleko jsme se vzdálili od neoplatónských výšin. Kdyby dnes popový Botticelli s nádechem Andyho Warhola remixoval Pallas a kentaura, Pallas/Minerva by silně reprezentovala moc italské civilitas – nejkultivovanějšího a nejvlivnějšího civilizačního státu v historii Západu. A kentaur by byl umělou perverzí, Evropskou unií (EU).

Říkejme tomu Firenze-Athena porážející Brusel.

Nekonečné divy italské civilizace

To je to, co jsem viděl – nazvěme to fragmenty civilizace – jako součást obrovského privilegia vyrazit na cestu po italské civilitas, v rámci mini-turné spojené s uvedením mé nejnovější knihy Il Secolo Multipolare („Multipolární století“). Kniha v 46 kapitolách v podstatě sleduje rok 2024, poslední rok dnes již neexistujícího „mezinárodního řádu založeného na pravidlech“ a pravděpodobně první rok definitivního posunu směrem k multipolárnímu/multinodálnímu světu.

Díky příjemné náhodě je to moje první kniha, která nebyla nejprve uvedena na trh v USA; jiná verze se překládá a brzy bude uvedena na trh také v Rusku.

Od 30. listopadu jsme uspořádali sérii konferencí souvisejících s knihou, které organizovalo průkopnické sdružení Italianinformazione, poblíž Udine ve Friuli, na svobodném území Terstu, v Bologni, v Ivrea v Piemontu, ve Florencii a poté samostatně ve Spoletu v Umbrii. Tuto sobotu se v Římě uskuteční speciální konference, na které vystoupí mimo jiné bývalý italský velvyslanec v Číně a Íránu Alberto Bradanini.

Hned po příjezdu do Benátek bylo jasné, jaká bude atmosféra: dostal jsem jako dárek ručně vyrobenou čepici s nápisem „Make Roman Empire Great Again“ (Udělejme Římskou říši znovu velkou). Ředitel cirkusu ve Washingtonu by z toho měl radost. Který císař by to byl? Caligula?

Ve Friuli, poblíž Slovinska a Rakouska, jsem byl obklopen základnami NATO, z nichž mnohé jsou skryté pod zemí. Na svobodném území Terstu – kde mnozí s láskou vzpomínají na nezasahující přístup Rakouska – mi moji hostitelé pomohli hlouběji se ponořit do militarizace přístavu, který NATO chce konfigurovat jako základní uzel v Intermariu: Středozemní moře, Baltské moře, Černé moře, to vše se samozřejmě stane „jezery NATO“.

V Ivree jsme měli to privilegium absolvovat komplexní 8hodinovou prohlídku komplexu Olivetti s bývalou vrcholovou manažerkou Simonou Marrou, která nám s láskou poskytla podrobný přehled o jednom z nejvýjimečnějších experimentů v oblasti průmyslového humanismu v historii (toto bude tématem zvláštního sloupku).

Firenze-Flora je samozřejmě na zcela nové, ultra vysoké úrovni. Transparenty v obcích odmítají války NATO. V muzeu San Marco – bývalém dominikánském klášteře – se koná mimořádná výstava, první svého druhu, která oslavuje Fra Angelica, mistra barev a perspektivy rané florentské renesance, a mapuje celou jeho kariéru a tvůrčí, jedinečný dialog s dalšími mistry, jako jsou Masaccio, Filippo Lippi, Lorenzo Ghiberti a Luca della Robbia.

Fresky, které Fra Angelico namaloval v klášteře, jsou neocenitelnými klenoty představujícími spojení víry a umění. A San Marco nabízí i další zázraky. San Marco bylo místem, kde vznikla humanistická akademie ve Florencii. Zde se nacházela první veřejná knihovna na světě.

Kosti Poliziana jsou pohřbeny v kapli. Hned za sochou Savonaroly je v mramoru oslavován „animus in vita“ Savonaroly a Pica della Mirandoly. Jejich kosti byly možná „post mortem“ odděleny, ale i jako „antipody“ je spojovala láska.

Ve Spoletu v Umbrii, po báječných setkáních s mladými členy Aurora Center of Studies, se v ranní mlze Fonti del Clitunno jeví jako přízračný sen. Podle Vergilia zde leží srdce „estirpe italiana“. Byron byl při své návštěvě tímto místem okouzlen.

Aurora Center investuje do prvotřídní interdisciplinární analýzy propojující geopolitiku, filozofii, právo, antropologii a sociologii, aby sledoval přechod od unipolárního řádu k multipolárnímu světu, který se vyznačuje vznikem civilizačních států.

To jsou ontologické, strategické a normativní póly budoucnosti. A právě tam patří Itálie jako civilizační stát.

Mohou stoici a humanisté zachránit Itálii?

Konference – všechny s vyprodaným sálem – nabídly jedinečnou příležitost oslovit informované Italy o tom, co se děje v Rusku a Číně, v zemích BRICS, v jihovýchodní Asii, na nových hedvábných stezkách, v koridorech konektivity – o tématech, která jsou mainstreamovými médii buď zcela ignorována, nebo zkreslena. Zároveň bylo neocenitelné dozvědět se zasvěcené informace o žalostném stavu bezkonkurenčního civilizačního státu, který byl redukován na roli neokolonie kombinace EU/NATO.

A pak jsou tu bibliografické zajímavosti. Jako když jsem konečně našel v nejlepším knihkupectví v Benátkách neocenitelnou sbírku Bompiani se všemi fragmenty raných stoiků – Zena, Kleantha a Chrysippa. A v nedotčené Galleria Imaginaria ve Florencii-Flora vzácné první vydání Einaudiho sbírky italských humanistických spisů – Myšlení a osud – od Petrarcy a Marsilia Ficina po Leonarda da Vinciho a Machiavelliho.

Abychom citovali T. S. Eliota, můžeme říci, že „tyto fragmenty jsem opřel o své ruiny“. Pokud jde o Fragmenty civilizace, Itálie je jupiterovská. Zůstávám v pohybu, z Říma na jih do Neapole a na Sicílii, nesoucí poselství, které jsem sdílel se svými partnery v dialogu: pokud by současný, roztříštěný kolektivní Západ měl někdy šanci být zachráněn před kentaurem zapomnění, tento úkol musí být proveden definitivní západní civilizační mocností: Pallas Athena Italia.

Překlad Deepl

Zdroj

sdílet na