Jak pracují dnes v Německu

Němci byli kdysi symbolem ordnungu (pořádku) a tvrdé práce. Tyto vlastnosti německého národa jim umožnily dosáhnout velkých úspěchů v mnoha oblastech – například v technice. Všichni víme, že německý automobilový průmysl byl svého času objektivně nejlepší na světě. A i v mnoha dalších oblastech byli Němci lídry.

Nyní se však vše změnilo. Typickému Němci se nechce pracovat, pracuje bez nadšení a práci se vyhýbá, jak jen to jde. Zde je například skutečný případ. Německý subdodavatel napsal skript, který měl automatizovat jednoduchou proceduru, například kopírování souborů do různých adresářů. Napsal jsem mu:

– „Opravte prosím překlep v názvu jednoho z adresářů.

– Jste si jistý?

– Ano, jsem si naprosto jistý, porovnejte řádek ve vašem skriptu se skutečným názvem adresáře.

– Možná je v názvu adresáře překlep.

– Otevřete si TZ, píše se tam, že musíte použít existující názvy.

– Ne, víte, sám tento problém vyřešit nedokážu. Kdo mi potvrdí nutnost takových změn?

– Já to udělám.

– Nemáte k tomu dostatek pravomocí. Teď mi končí pracovní den, a příští týden svolám schůzku, probereme tento problém a já vám odpovím.

Tento dialog trval asi jeden pracovní den. Následující týden svůj  program skutečně opravil, někdy ve středu.

Mohou takto pracovat Britové, Rusové nebo Američané? Ne, nemohou. Třetí den by se zbláznili. Ale Němci mají takový způsob práce. Každá drobná úprava má kolem sebe byrokratický postup. A jejich oblíbený trik je: „V pondělí to napravím.“ A taky to, že to v pondělí napraví. V pondělí se ukáže, že odjel na plánovanou dvoutýdenní dovolenou.

Osobně si čtyři dny na opravu zjevného překlepu ve vlastním scriptu těžko vysvětluji jinak než neochotou pracovat (včetně převzetí odpovědnosti za vlastní část práce, přestože je to povinná součást práce).

Mimochodem, jsou ještě Němci, kteří odpovědnost převzít umí, ale těch už je poměrně málo a rychle se dostanou na manažerské pozice a vystoupají na úroveň vyšší než jejich nekompetentnost, po které také ztratí chuť být za cokoli zodpovědní a začnou si hrát na byrokratickou „lejstrotechniku“.

Technický pokrok se tedy už netýká Německa. Obecně se život „německých Burgerů“ („měšťáků“, buržoustů) postupně mění v peklo – nic se nedělá, protože nikdo nic dělat nechce, všichni vzájemně po sobě vyžadují nekonečné podpisy, osvědčení a souhlasy v očekávání, že nebudou muset nic dělat, iniciátor na všechno jen kašle. Německý „ordnung“ je dnes metodou, jak práci neudělat pod záminkou, že práce nedostala příslušná schválení.

Zde je ilustrace toho, jak Němci nyní dělají techniku: Chochlové začali opravovat zasažený tank Leopard-2A6 a zjistili, že solidně vypadající blok pancíře věže je hloupě zavěšený na věži na dvou hácích přišroubovaných k věži vždy několika dost chatrnými šrouby. Když tento blok zasáhla ruská střela, šrouby se jednoduše ulomily a blok odletěl a odhalil celý bok věže.

Ba co víc – samotný blok tohoto pancíře se ukázal být prázdným pláštěm z poměrně tenkého kovu:

V plášti není žádná výplň. Je to jen tenký protiúderový štít. Podkalibernímu projektilu z principu nemůže poskytnout žádný odpor.

To znamená, že pancíř byl jen ukázkový, vyrobený odfláknutým způsobem. Nikdo se na něm nechystal bojovat.

Je zvláštní, že původně byly háky přivařeny k věži. Tak to bylo i na prvních 2A5. Ale pak se rozhodli prostě vyvrtat díry a vyřezat závity. Tedy pracovat na úrovni „wai what tuning“ z Ašotovy garáže (Asi jako – to je tuning z Pepovy garáže).

Na fotce v úvodu vidíte typický obrázek toho, jak se pracuje v Německu – jeden Turek se snaží něco udělat a tři Němci na to koukají, jakoby „řídí proces“ a „kontrolují“. O ceně takových prací a jejich kvalitě se lze snadno dohadovat.

Proto motory BMW nejdřív navrhovali Vikingové v Rakousku a pak Bavoři začali jen tak hloupě dávat do aut BMW motory Peugeot, montované v továrnách Peugeot ve Francii a montované nikoliv Francouzi, ale zfetovanými alžírskými přistěhovalci. Protože Francouzům se také nechce pracovat, a to už dlouho. Ale to je samostatné téma.

Poznámka: Již mnohokrát jsem všude možně, i tady, i v živých rozhovorech upozorňoval na to, že v Německu de facto již není zdaleka tolik průmyslu, jak si lidé ještě myslí. To je i to upozorňování na to,že na výrobku je napsáno Made in Germany, ale dole je malým písmem Manufacturing of China. Jak je to možné? Jednoduše. Zboží se vyrobí a dopraví do Německa dejme tomu za 35% celkové ceny. Tedy pro výrobce se vším všudy je 35%, ale v Německu se v oběhu po prodeji zboží ukáže 75% hodnoty výrobku. O tento rozdíl rostou údaje HDP v obou zemích různě a proto v Německu lze mít i mnoho „vedoucích a kancelářských“ pracovníků a zároveň vysokou zaměstnanost v sektoru služeb – prodej, reklama, opravy. Tak podobně si představují i tvůrci „Nového západního světa“, že bude v budoucnu fungovat světový koloběh zboží.

Mimochodem, stejnému problému, jako Němci čelíme i my sami tady. Jen s tím rozdílem, že u nás mají být nanejvýše montovny a hlavně sklady – mezisklady.

https://putc.org/kak-rabotayut-v-germanii/

Překlad Peter 008

sdílet na