Rostislav Iščenko: Odpověď Lavrova Blinkenovi. A o Zelenském buď špatně, nebo nic
V pátek 28. ledna poskytl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov rozhovory čtyřem populárním ruským rozhlasovým stanicím. Nebylo těžké předvídat, že hlavním tématem rozhovoru bude vztah mezi Ruskem a Západem ve světle probíhající diskuse o bezpečnostních zárukách.
Rusko právě obdrželo odpověď na své návrhy a veřejnost samozřejmě zajímá, jak si tuto odpověď vykládá ministr zahraničí.
Obecně, jak jsme předpokládali v článku „Americké návrhy v perspektivě“ https://ukraina.ru/opinion/20220127/1033162671.html, ruské ministerstvo zahraničí vychází ze skutečnosti, že současný postoj Spojených států vyjádřený v odpovědi Blinkena nemůže Rusko uspokojit, ale obecně je nutné pokračovat v konzultacích, možnost dosáhnout normálního vyjednávacího procesu ještě nebyla vyčerpána.
Rusko zároveň nehodlá po dobu konzultací přerušit tlak na USA a jejich partnery. To znamená, že zamluvit téma se nepodaří. I tato reakce byla evidentní, bez ohledu na skutečný obsah dokumentu.
Za prvé, Rusko zatím nemá viditelný důvod „bouchnout dveřmi“. Zadruhé, pokud proces vyjednávání nevyjde, je lepší donutit Američany „bouchnout dveřmi“, než převzít tuto nevděčnou misi na sebe.
V celkem trefném a diplomatickém rozhovoru ministra Lavrova jsou však i diskrétní, ale docela zajímavé momenty, které přátelům a partnerům v blízké budoucnosti neslibují nic dobrého.
Začněme tím, že rétorika ruského ministerstva zahraničí silně přitvrdila.
Lavrov s klidem mluví ve stylu „samozřejmě, válku nechceme, ale nevzdáme se ani svých zájmů“, a pokud se Západ rozhodne jít do války nebo zorganizuje provokaci na Ukrajině, pak bude reakce Ruska úměrná škodám, které mu byly způsobeny a úměrná ohrožení jeho bezpečnosti.
Zdůrazňuji, že šéf ministerstva zahraničí v rozhovoru s novináři mluví o válce jako o běžné události. Ministerstvo zahraničních věcí je přitom nejklidnějším oddělením, protože sféra jeho činnosti končí tam, kde začíná válka. Navíc neschopnost zabránit válce se nejčastěji považuje za selhání diplomacie.
Ministerstvo zahraničních věcí se zpravidla snaží nemluvit jazykem výhrůžek a ultimát, protože při ignorování výhrůžek vstupují do arény jiná oddělení, jejichž povinnost spočívá v tom, že pomocí vojenské síly přesvědčí protivníka, že se dopustil chyby když nerespektoval varování ministerstva zahraničních věcí.
V posledních několika měsících se však rétorika ruského ministerstva zahraničí stala extrémně tvrdou a výhružnou. Rusko přitom nevyužilo zdaleka všechny možnosti přechodu od jazyka kompromisu k jazyku síly. Zatím se prakticky nevyužívají možnosti vyjádření ministerstva obrany, bezpečnostní rady a prezidenta, která by a priori měla být tvrdší než vyjádření ministerstva zahraničí, protože příslušní politici jsou mnohem méně vázáni diplomatickými konvencemi. Navíc přechod na úroveň vyjádření prezidenta a silových struktur znamená, že možnosti ministerstva zahraničí jsou prakticky vyčerpány.
Tudíž tvrdost Lavrova a jeho zástupců v otázce bezpečnostních záruk, pro ruské ministerstvo zahraničí netypická, zejména diskuse o problému války jakéhokoli rozsahu jako jedné z nežádoucích, ale možných variant řešení současné krize, je signálem pro Západ, že iniciativa při formulování ruské politiky se postupně přesouvá z Ministerstva zahraničních věcí na silové složky, což znamená, že brzy budou formulovat prohlášení jiní lidé a v jiném jazyce.
Navíc již dnes jednání se Západem přesáhlo hranice čistě diplomatické události. I na jedné straně, i na straně druhé jsou za zády diplomatů jasně zřetelné bajonety, které by měly dodat jejich slovům větší váhu. Všimněme si také, že pokud západní kolegové neustále prohlašují, že v žádném případě nechtějí bojovat s Ruskem, „i kdyby zaútočilo na Ukrajinu“, pak Lavrov, když mluví o možné válce, nevylučuje žádný z jejích možných formátů.
To znamená, že dávají Západu pochopit, že se mu nepodaří zatáhnout Rusko do vojenské krize a sám přitom zůstat mimo hru. Pokud hrozí vleklá a krvavá válka, pak se jí Západ bude muset zúčastnit přímo.
Ještě méně diplomaticky se Lavrov podíval na ukrajinský směr.
Zelenského obvinil z „obnaženého cynismu“ v souvislosti s tím, jak Zelenský kvalifikoval Minské dohody jako způsob udržení západních sankcí proti Rusku. Pokud nebereme v potaz americkou diplomatickou praxi (kterou lze jen stěží nazvat plně diplomatickou), pak jde o jeden z mála případů, kdy si ministr zahraničí dovolí tvrdě a nestranně mluvit o hlavě jiného státu.
Rétorika Lavrova znamená, že v Moskvě s konečnou platností přestali považovat Ukrajinu za stát a Zelenského za plnohodnotného prezidenta. Dokonce ani náznakem, kvůli formálnosti, nedali najevo, že mají ještě nějakou iluzi. Je dobře, že ho přímo nenazvali zlým klaunem, ale zaprvé ještě není večer – tento rozhovor na toto téma není poslední a zadruhé nevím, co je horší: když vás považují za zlého, ale plnohodnotného (profesionálního) klauna, nebo když vás nepovažují ani za podřadného prezidenta – prázdné místo.
Na místě ukrajinských politiků, bych nemohl spát a ztratil chuť k jídlu. Vždyť o Vladimiru Alexandrovičovi koneckonců takto nemluví Sergej Viktorovič, ale osoba odpovědná za realizaci ruské zahraniční politiky takto kvalifikuje osobu zastupující ukrajinský stát. To znamená, že nejde o Zelenského nebo nejde jen o Zelenského. Řeč je o Ukrajině.
Tímto tónem a s takovými intonacemi se v mezinárodních vztazích mluví jen o těch, kteří fakticky už neexistují, o těch, které kvůli jejich zmizení nebudou muset v blízké době řešit.
Ještě jednou zdůrazním. To nejsou slova jestřábů z řad nejaktivnějších sociálních aktivistů, ani armády, které Bůh přikázal řinčet šavlemi. To jsou slova ministra zahraničních věcí, smutně konstatujícího, že s tímto partnerem není o čem mluvit a nelze od něj nic očekávat.
Ještě alarmující pro Ukrajince by měla být skutečnost, že v celkově negativním hodnocení působení Západu v postsovětském prostoru, Lavrov několikrát vyzdvihl Ukrajinu. Navíc nešlo jen a ani ne tak o Minské dohody a jejich neplnění (to byla jen epizoda), ale o špatné chování Spojených států, NATO a Kyjeva jako celku. Několikrát zaznělo prohlášení, že „Rusko to nedovolí.“
Vzhledem k tomu, že na Ukrajině nezůstal jediný proruský politik, ani jedna strana sympatizující s Ruskem, ani jedna veřejná organizace, která by mohla organizovat veřejnou celonárodní kampaň za přátelství s Ruskem, existuje pouze jeden způsob, jak může Kreml „to nedovolit“.
Lavrov způsob nejmenoval. Je ministrem zahraničních věcí a silová opatření jsou věcí silových složek.
Ale z jeho smutného hodnocení ukrajinské a blízko-ukrajinské reality lze vyvodit jednoznačný závěr, že Rusko hodlá jednou provždy vyřešit problém s Ukrajinou jako destabilizačním faktorem na svých hranicích. Zatím se to dá ještě vyřešit ve formátu jednání, ale ne s Ukrajinou, která vyčerpala kredit důvěry a trpělivosti Moskvy, ale se Západem, bez účasti Ukrajiny.
Pokud se Západ nechce podílet na řešení tohoto problému, Rusko je zjevně připraveno jej vyřešit samo.
Obecně, jak jsme již psali, postoj Ruska se měnit nebude, ať se Západ bude vrtět jakkoli. Moskva vyvine tlak ve všech směrech a zároveň nabídne jednání za svých podmínek.
Ale podmínky se budou neustále jen zhoršovat.
Pokud hrozí vleklá a krvavá válka,tak se jí západ bude muset ůčastnit přímo. Jediné řešení a odpověď pro ty,co války věčně iniciují,to jest anglosasové a USA ,včetně evropských královských rodů,černé italské šlechty,zednářů,iluminátů a jejich placených politických mopslíků.Slované a rusové nikdy války nezačínali,ale museli se naučit bránit před těmito příšernými nelidskými monstry,co si dnes říkají demokraté.
Přesně tak to je za veškerou špinavostí hledej tuto verbež.
Největším zlem na této planetě jsou zločinecké USA a jejich přisluhovači jako je třeba GB.KLaždý normální člověk přece vidí, co tady ti šmejdi dělají a svádějí to na Rusy. V Němecu je 40 000 amerických žoldáků, v Japonsku 60000…USA mají přes 700 vojenských základen ve 130 zemí světa. Kdo je tedy agresorem a kdo tady stále vyhrožuje a řinčí zbraněmi? Všichni ti, kteřé toto svinstvo nevidí jsou slaboduší idi.oti. A jestli si přitroublí a nafoukaní Američané myslí, že zase vyvolají válku a jich se to nebude týkat, tak jsou na velkém omylu.
Největším zlem na této planetě jsou zločinecké USA: Ano máte pravdu, ale hlavní hadí hnízdo se nachází v GB, USA to je jenom policajt.
presne muj nazor USA je poskok GB